Stupidní antirusismus Fialovy pětidemoliční vlády

Je trapné, jak se vláda chová k ruským sportovcům a dokonce i umělcům, cizinecká policie pošle ruskou tenistku z letiště zastánce lidských práv Václava Havla domů,  bárišňa Anna Netrebko nevystoupí na pražském koncertu...

Každý, koho se zeptáte, vám potvrdí, že jsem odporné a zavrženíhodné individuum.

Ostatně, potvrdím vám to i já sám.

Ano, jsem odporné a zavrženíhodné individuum, a to z jednoduchého a prostého důvodu, jsem totiž parazit.

Moje životní strategie spočívá v tom, že zneužívám dobroty hodných a slušných lidí.

Tak například parazituji na panu Doležalovi, kterému se u nás v ulici neřekne jinak než Jura Dobrotivý, však jsme si ho taky zvolili předsedou našeho uličního výboru.

Mohu odpřisáhnout (ovšem raději ne na svou čest, protože jaká čest u parazita?!), že neznám hodnějšího člověka, než je náš Jura Dobrotivý.

A právě dobroty Jury Dobrotivého zneužívám tím nejhnusnějším způsobem.

Například loni kurevsky zdražil plyn, možná si na to ještě pamatuje, jak jste málem umrzli, nebýt svetrů, které jste měli na sobě. Já jsem jenom nadával na vládu, jenže Jura Dobrotivý se s tím nechtěl smířit. Běhal po všech možných čertech, až se mu podařilo skutečně pro sebe vyjednat levný, a přitom kvalitní plyn.

A v tu chvíli se ve mně probudily moje nejhorší vlastnosti. Jako správný parazit jsem se pod jakousi, ovšemže průhlednou záminkou, totiž tou, že drahý plyn ohrožuje moji energetickou bezpečnost, vetřel k Jurovi a nejenže se u něho ohříval, ale taky si u něho vařil.

„Mu to neublíží, když má levný plyn a mně to zase pomůže,“ ospravedlňoval jsem svoje parazitování.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem se k Jurovi Dobrotivému nastěhoval. Ten dobrák neměl to srdce mě vyhodit, takže zatímco on spal předsíni na staré karimatce, já se celou zimu vyvaloval v jeho ložnici.

No, a dnes jsem za Jurou Dobrotivým zase zašel v jisté věci.

Chudák dobračisko právě naříkal nad primitivní antirusismem, nad uplatňováním téhle té kolektivní viny, ovšem ne proti Sudeťákům, kteří chtějí pořád zpátky svoje baráky, ale proti Rusům.

„Kde se to jen v lidech bere, ten primitivní antirusismus?!“ naříkal ten dobrák, div si zoufalstvím netrhal vlasy, „tuhle jsem četl, že někde v Mexiku ubil nějaký Španěl cepínem Trockého!

To je, prosím pěkně, evidentní důsledek válečné propagandy v médiích a protiruského štvaní naší vlády!“

Zděšení nad takovýmto brutálním důsledkem antirusismu pětidemoliční vlády Jura Dobrotivý zcela jistě nepředstíral, ale přesto jsem ho musel opravit.

„Trockij nebyl Rus, ale Žid, sotva může tedy jít v tomto jednom konkrétním případě o projev antirusismu,“ připomněl jsem Jurovi Dobrotivému.

„Máte, pravdu, omlouvám se, Trockij byl skutečně Žid, jeho vražda nemá s primitivním antirusismem nic společného,“ uznal Jura Dobrotivý svůj omyl, ale chmurný výraz ho neopustil, „mohu ovšem posloužit vlastní zkušeností s primitivním antirusismem.

Jak víte, já nikoho neodsuzuji, chraň bůh, abych na někoho uplatnil princip kolektivní viny, abych o někom tvrdil, že je banderovec, nacista, nebo satanista, jenom proto, že patří k tomu, či onomu národu.

U mne mají dveře všichni otevřené, pohanský pes, i Rus, každého pohostím.

No, a teď nedávno byl u mě na návštěvě Rus. Girkin se jmenoval. Pohostil jsem ho, rozdělil se s ním o poslední skývu. Ustlal jsem mu v ložnici, zrovna jako vám vzimě. No, a uprostřed noci mi do bytu vtrhli nějací chlápci, že prý jsou z cizinecké policie.

Vytáhli toho nebožáka, toho Girkina, přímo z postele, a tak, jak byl, v mém pyžamu a v mých trepkách ho odvedli přímo na letiště Václava Havla, a od té doby jsem neviděl ani Girkina, ani svoje pyžamo, ani svoje trepky.

A to samé i Navalnyj. To byl taky Rus, kterého jsem u sebe nechal přespat. Toho mi taky odvedli i s pyžamem, takže už mám jen jedno pyžamo.

Ať mi nikdo neříká, že to není projev primitivního antirusismu naší vlády a České televize!

Nebo Litviněnko!

Taky Rus a taky u mě přespával, toho ani neodvedli, toho jsem našel ráno mrtvého, někdo ho tady u mě v noci otrávil.

A těch Rusů, co u mě vypadlo z okna!

Žádný z Rusů, který u mě byl, se nedočkal rána.

Ne, já mám s primitivním antirusismem vlastní, velmi bolestnou zkušenost!“!

„No, to se vám nedivím, že jste z toho tak zkroušený. Tolik primitivního antirusismu by porazilo i vola nebo Solovjova, natož takového citlivého člověka jako vy,“ uznal jsem, že primitivní antirusismus je potřeba odsoudit, „ale proč jsem za vámi přišel, Juro!

Hodila by se mi moc vaše záchodová mísa. Abyste rozuměl, podařilo se mi sehnat Běsi od Dostojevského, ale kde je číst!

Uznáte jistě sám, že číst Dostojevského, a zvláště pak Běsi, na latríně, by bylo hodně nedůstojné, snad až natolik, že by se to dalo chápat jako primitivní antirusismus.

Ale záchodová mísa, to je jiná káva!

To už mě nikdo nemůže obvinit z primitivního antirusismu. To už nikdo nemůže říct, že na Dostojevského, toho zarytého odpůrce Západu, který prohrál v Monte Carlu v ruletě i vlastní kalhoty, uplatňuji primitivní antirusismus!“

A aniž bych čekal na odpověď Jury Dobrotivého (ta ovšem nemohla být jiná než kladná, protože Jura je dobrák), vzal jsem si záchodovou místu a pro jistotu k tomu přibral i Jurovy hodinky.

A řeknu vám, dobře jsem udělal!

Běsi, to prostě počteníčko, balzám na duši každého rusofila a v našem, tak zkaženém a antiruském 21. století, troufám si tvrdit, že balzám přímo hojivý...