Strčte si svou toleranci k bližnímu někam, když nejste schopni lásky k cizincům

Odmítám jakékoliv omezování nelíbívých projevů. Každý čtenář má právo tento článek nečíst, oponovat mu v diskuzi, komentovat ho. Nebo i zesměšnit, kdybych se ovšem nezesměšnil už sám. A máme tady další test tolerance

Byl jednou jeden svět.

Jeho obyvatelé, lidé, mu, kdoví proč, říkali pozemský.

Jak už to bývá, obyvatelé tohoto světa se dělili na dvě kategorie.

Jedna ta kategorie, to byli dobří lidé.

Tito dobří lidé konali zásadně jen pravé dobro.

„Objektem pravé lásky je primárně člověk,“ říkali tito dobří lidé a dodávali, „ale pravé lásky je omezené množství. Nemůžeme jí zahrnout všechny (to může jen bůh, respektive Ježíš Kristus), proto si musíme vybírat, koho svou láskou zahrneme. Pro nositele lží a bludů máme toleranci. Neříkáme jim, například, aby si strčili svou lásku k cizincům (které nemůžeme, chtě nechtě, milovat z výše uvedeného důvodu) někam. Máme jen proti nim argumenty, abychom jim ukázali cestu.“

Druhou kategorii byli naopak lidé zlí, milující cizince.

Tito zlí lidé vydávali svoji ideologii a víru za lásku. Za tímto účelem zakládali neziskovky. Skutečnou lásku však necítili, a ani pro svoji špatnost cítit nemohli. Stačilo jim jen to, co vydávali lásku, zformulovat do hezkých vět.

„Lidé jsou si rovni a všem se musí pomáhat!“ říkali tito lidé.

Ani jedno, ani druhé ovšem nebyla a ani není pravda!

Zlým lidem to ovšem bylo jedno.

Na nic se neohlížejíce, nastolili na tomto světě, o němž je řeč, vládu Zla, jejímž vykonavatelem byly neziskovky, miliardy neziskovek, dovážející miliardy cizinců...

...

Dnes ráno jsem navštívil paní X.

Nesl jsem jí košík hub, má je ráda, zbožňuje je, nejvíce pak masáky.

„Připomínají mi pečená holoubata,“ říká vždy, když ji přinesu masáky.

„Připomínají mi pečená holoubata,“ řekla i nyní, dodávajíc, „děkuji, jste hodný a dobrý člověk. Dnes je všude tolik zla! Kam se člověk podívá, tam nějaká neziskovka hlásá svou zrůdnou ideologii lásky k cizincům.

Je těch neziskovek tolik, že ani nevím, jak se všechny jmenují.

Dobrý člověk, aby se bál pomalu jít na houby a přinést si domu plný košík masáků.

Neziskovky by mu je nejraději sebraly a rozdaly je cizincům.

Řekněte, kde se v těch lidech bere tolik zla?

Proč musíme my, dobří lidé, konat pravé Dobro tajně a nejlépe beze svědků, aby se nám Zlo krutě nepomstilo za to, že jsme něco obětovali z našich vlastních statků?!

Ach, jak málo už je nás, dobrých lidí!“

Paní X. mě objala, jako by u mne hledala ochranu před zlem.

Já ji však celkem hrubě odstrčil, i když byla dobře o patnáct kilogramů těžší než já.

„Co to děláte?“ vykřikla paní X.

„Dělám to, co by na mém místě udělal, každý zlý člověk,“ řekl jsem.

„Zlý člověk?“ nechápala paní X.

„Ano, zlý. Jsem totiž ve skutečnosti zlý člověk,“ odvětil jsem stroze.

„Vy? Zlý člověk? Vždyť mi nosíte masáky!“ zvolala paní X.

„Snad si o mně nemyslíte, že jsem dobrý člověk jen proto, že vám nosím masáky?“ ušklíbl jsem a pokračoval, „ano, nosím vám masáky, ale moje skutečná tvář je úplně jiná.

Ptáte se jaká?

Tak poslouchejte!

Mám především pocit, že jsem morálně lepší než dobří lidé. a tedy i vy. A tento pocit mám jen proto, že moje pojetí dobra zahrnuje všechny lidi a vůbec nekladu omezení na zdroje.

Nejsem však ochoten obětovat nic na pomoc druhým ze svých vlastních statků, rozumíte?

Vůbec nic!

Ty masáky jsem vám přece nedal se svého, ale sebral v lese, který patří všem!

A ta je to u mě se vším!

Vítanou kořistí jsou pro mne zdroje státního rozpočtu.

Kdybyste viděla, s jakou chutí a zápalem je drancuji, když na ně někde natrefím.

A pak nikdy, jsem nic nerozdal, jediné co dělám, že pořád něco vyžaduji.

Ale to není ještě všechno, nemyslete si. To nejšpatnější ve mně teprve přijde!

Nepřítelem pro mne totiž není jen protichůdný názor, ale jeho nositel, kterého se snažím zastrašit a zničit.

Podívejte, i teď mám u sebe seznam nepřátel.

Jen si poslechněte jejich jména:

,Adam Malý.

Eva Pravdová

Miroslav Vernar

Jirka Brunner

František Řehůřek´

Ptáte se, co ti mi dobří lidé udělali, že je tak nenávidím?!

Neudělali mi nic jiného než jen to, že si dovolili mínusovat můj článek (a tedy nesouhlasit s mým názorem!), v němž tvrdím, že v blízkovýchodním konfliktu mezi Státem Izrael a Palestinci není žádných spravedlivých, že ten konflikt je jen pokračováním starozákonních masakrů, že mne mínusovali mne za to, že jsem v něm citoval Izaiáše.

Pan Řehůřek byl dokonce tak hodný, že mi popřál, abych se utopil, a já ho za to přesto nenávidím!

Ano, pro toleranci člověka u mě není místo. Já nebojuji, na rozdíl od oněch dobrých lidí na mém seznamu, proti názoru, ale proti člověku!

Tak co, chcete ještě pořád říct, že nejsem zlý člověk!“

Během mého samolibého projevu se paní X. samozřejmě rozplakala.

„Falešní dobráci jsou k neutahání. Nemají nikdy dost, které by rádi nevynaložili z cizích kapes,“ zaštkala srdceryvně.

„Dejte to sem! Já vám ještě ukážu, že jsem k neutahání!“ vysypal jsem masáky z košíku a okamžitě běžel do lesa pro další masáky abych jimi (jako kdysi Ježíš zástupy a Babiš voliče koblihami) nasytil každého, z cizího přece krev neteče!

Ať se jich všichni nažerou, ať mi všichni kvůli nim utrhnou ruce, až je budu zadarmo rozdávat, jsem přece dobroser!

...

Napsal jsem tento článek, protože jsem potrefený.

Potrefený vykonavatel falešného dobra, který se ozval a sám sebe takto odhalil.

Zkrátka a dobře, zlý a nenávistný člověk.

A co vy?

Jste taky zlí a nenávistní lidé?

Vykonavatelé falešného dobra?

Úplně stejní jako já?

Nebo jste ti druzí, ti dobří, fujtabl?!