Státnický projev dr. Jindřicha Rajchla k výročí konce 2. světové války

Skvělý a skutečně státnický projev dr. Rajchla k výročí konce 2. světové války byl samozřejmě provládními loutkovými médii nemilosrdně cenzurován

Když se Jindřich Rajchl probudil devátého května dva tisíce dvacet tři ze svých velmi nepokojných snů, shledal, že ho něco svědí na hlavě.

„Aby to tak byla veš! Jistě jsem ji chytil včera někde na Olšanských hřbitovech! Bylo tam tolik zavšivených nočních vlků! Musím ji rozmáčknout!“ pomyslel si a chtěl se poškrábat na hlavě.

A tu zjistil, že se mu ruce, zatímco spal, proměnila v nestvůrná chapadla, kterými se nedokáže na hlavě poškrábat, protože jsou příliš měkká!

„Co se to se mnou stalo?!“ zvolal Jindřich Rajchl udiveně.

Ale nebyl to sen. Jindřich Rajchl se nalézal ve svém pokoji, jehož strop zdobila velká ukrajinská vlajka, zatímco nad postelí visel svatební portrét Stěpana Bandery, jemuž se Jindřich Rajchl nápadně podobal.

Ale co teď s chapadly?

Zkusil se přece jen poškrábat na hlavě a přitom rozmáčknout i veš, ale dosáhl jen toho, že na své hlavě ucítil dotek čehosi nepříjemně slizkého, to jest svého vlastního chapadla.

„Jak můžu s tímto bojovat proti bídě?“ uvědomil si konečně Jindřich Rajchl děsivost své nynější situace a schoval svá chapadla zpět pod peřinu, aby se na ně aspoň nemusel na ně dívat.

Hodinu na to už jsem stál u postele, na které nebohý Jindřich stále ležel.

„Tohle teď mám!“ vytáhl nešťastník z pod peřiny svá chapadla, jež se bez přestání vlnila.

.Hm, taková chapadla většinou slouží k absolutnímu ovládnutí veřejného prostoru nepřítelem, který nemá konkrétní tvář, jako třeba já, nebo ty, nemá dokonce ani vlajku, ani armádu, byla by mu ostatně k ničemu. Ale ten, kdo se mu vzepře, je okamžitě ostrakizován, nazván nepřítelem, který nemá konkrétní tvář, a proto je vyloučen z tzv. slušné společnosti, likvidaci fyzickou nahradila likvidace společenská.

Nechtěl jsi náhodou taky někoho zlikvidovat?

Samozřejmě pro dobrou věc?

Třeba válečné štváče, nebo ty, kteří neoslavují Rudou armádu, nebo rovnou prezidenta?

Nechtěl jsi ho ostrakizovat, dehonestovat?“

Jindřich Rajchl sklopil své stále chlapecké oči: „Chtěl. Ale jen proto, aby byl mír, aby nebyla bída!“

„A proto ti narostla ta chapadla! Abys mohl používat stejné metody, ale pro dobrou věc!“ vysvětlil jsem Jindřichovi Rajchlovi.

„Pro dobrou věc? To, co dělám, je pro dobrou věc?“ podivil se Jindřich Rajchl.

„Jo, pro dobrou věc,“ přikývl jsem a dodal, „neboj ta chapadla se ti budou ještě hodit. Díky nim zlevní elektřina i všechno ostatní. Ale zatím jsi ještě příliš rozrušený. Je to pro tebe nezvyk. Ještě netušíš, co všechno s těmi svými chapadly můžeš dělat, jaké velké věci s nimi dokážeš.

Víš co, Jindro?

Píchnu ti teď uklidňující injekci. Ať se trochu uklidníš. Potřebuješ čas, aby ses těmi svými chapadly trochu sžil. Kde máš žílu?“

„Tady, tady ji mám,“ ukázal mi Jindřich Rachl žílu na svých chapadlech.

„Tak a je to. Můžeš být v klidu,“ řekl jsem Jindřichovi Rajchlovi, když jsem do jeho žíly vpravil všechen obsah injekce.

Nijak jsem Jindřichovi Rajchlovi nelhal, mohl být skutečně v klidu, polonium funguje spolehlivě, neexistuje žádné video, které by dokazovalo, že by polonium nefungovalo.