Sputnik V, hysterie místo fakt!

Když to jen trochu jde, dávám jednoznačně přednost hysterii před fakty, Sputniku před Pfizerem i AstraZenecou, Bakuninovi před Senekou

            Celou noc hustě sněžilo a tak lidé stojící ve frontě před „Institutem Václava Klause“, kterému ovšem neřeklo jinak než jen „Mauzoleum“ měli sníh všude, kam se podívali a kam si sáhli, ve všech vnitřních i vnějších dutinách.

            „Ještě, že jsme si vzali lyže. Zpátky pojedeme na nich,“ pochvalovali si svoji prozíravost, zatímco fronta postupovala neúnavně vpřed, mizící v rozevřených ústech rozkošné vilky, která je nenasytně polykala.

            „Račte dál, panstvo, doba očkovací se právě začala!  Kdo vstoupí, ten neprohloupí!“ vítal všechny u vchodu Jakl, maje v ruce smetáček, kterým neúnavně ometal z lidí čerstvý panenský sníh, aby jej netahali do mauzolea, jež nyní sloužilo jako očkovací centrum.

            „Prosím vás, je to pravda, že ke každé dávce vakcíny Sputnik je zdarma kniha Václava Klause ,Svět je hranatý‘?“ ptal se Jakla každý druhý člověk, který vstupoval dovnitř.

            „To je naprostá dezinformace, protože ke každé dávce vakcíny Sputnik jsou zdarma sebrané spisy Václava Klause,“ odpovídal Jakl s úsměvem.

            „Fakt ty jo, vole? Celý sebraný spisy?“ divili se lidé.

            „Celý, včetně juvenilií a dopisů Livii,“ přikyvoval Jakl a ometal přitom sníh, „to nám zase nasněžilo, co? To je zima, jak má bejt!“

            Takto ometení vstupovali lidé do Mauzolea, těšíce se na očkování jako malé děti na kupónovou privatizaci.

            „V Rusku naočkovali Sputnikem už všechny demonstranty požadující propuštění Navalného, protože patří k nejrizikovější skupině, takže už mají proočkováno nejméně padesát procent populace, kam se na to hrabe Evropská unie! Já bych se těch jejich vakcínami nenechal očkovat ani za nic. Kdoví, co v nich je, prosím vás! Švagr tady byl s rodinou včera a nemůže si to vynachválit, před chvíli mi volal, říká, že se cítí, jako by vstal z mrtvých, říkal, že nemá vůbec žádnou kocovinu,“ nechávali se slyšet lidé, kteří už stáli před místností, v níž se nepřetržitě očkovalo.

            Víc už toho říct většinou nestihli, protože očkování docela odsýpalo.

            „Další!“ ozývalo se z místnosti každé tři minuty, a když člověk vešel dovnitř, a první, co spatřil, byl Václav Klaus s injekční stříkačkou v ruce.

            „Teď vás to trochu štípne, ale nebojte se, plivnu na vás pro štěstí, tfuj, tfuj!“ utěšoval očkované Václav Klaus a opravdu na každého plivl pro štěstí a přidal k tomu svoje sebrané spisy, dodávaje, „nemějte strach, nikdo větší už po mně nepřijde!“

            „Děkujeme vám, moc vám děkujeme, pane prezidente,“ děkovali mu dojatě naočkovaní lidé.

            „Mně neděkujte, děkujte tady maršálovi Koněvovi, to on nás osvobodil od fašistů a Havla,“ odmítal Václav Klaus velmi důrazně veškeré své zásluhy a ukazoval na maršála Koněva, který se skutečně vynořil zpoza samovaru, a který měl všude po kapsách svého maršálského pláště vakcínu Sputnik a v ruce třímal šeřík.

            Ale to už Václav Klaus držel zase naplněnou injekční stříkačku a celým mauzoleem se nesl jeho, rouškou, ani respirátorem netlumený jasný hlas: „Další!“

            Další a další lidé přistupovali k Václavu Klausovi a on je očkoval, neúnavně a s neskrývanou láskou Sputnikem, který do Institutu dopravovaly ruské tanky, moderní a svižné, nechávající za sebou zvířený sníh.

            „To jsou Armaty!“ Vezou Sputnik Klausovi! Má účinnost 91%“ mávali jim lidé, kdekoliv je potkali a spokojeně dodávali, „za chvíli bude naočkovaný Sputnikem celý národ, život se vrátí do normálních kolejí, zase budeme jezdit do Murmansku k moři, a taky na Kolymu. Kdepak, v nouzi a ve sněhové bouři poznáš přítele!“

            A Jarek Nohavica s Puškinovou cenou přilepenou na čele k tomu zpíval: „Kam jsme se to poděli, kde je ti konec, můj jediný příteli, zmizels mi nevím kam, sám sám sám, jsem tady sám!“