Špatné divadlo, které se v Česku hraje 3

Poprvé od podvodné revoluce vedené polistopadovým kartelem v čele s Klausem a Zemanem bylo nekompromisně oficiálně definováno Dobro, přičemž mimo hrstku slušných, leč zmanipulovaných voličů volili Pavla především extrémní fanatici

Bylo to ještě před velkým výpraskem, o který se postarali novináři z Prahy spolu s univerzitami a Českou televizí, nebýt jich, bylo by všechno jinak. Prchal by zůstal u Babiše a Thunde by taky zůstala, tedy pokud by nebyla občanská válka, které tak vlastně novináři z Prahy, univerzity a Česká televize vlastně, i když v tom směru jistě zcela nechtěně, zabránili.

Tak tady bylo to ještě před velkým výpraskem. Toho dne přišel Babiš domů a Monika hrůzou vyjekla.

Příčinou nebyl ostrý náboj, který Babišovi vypadl z pusy, ale bradka, která zdobila jeho tvář.

„Buď já, nebo ty odporné vousy! Jak jsi k nim, proboha, přišel!“ dala Monika stejně ultimátum stejně tak nekompromisní, jako bylo ultimátum, které dával Babiš národu, když mu vzkazoval, „buď já, nebo válka!“

Ale Babiš nemohl dát vousy pryč, protože mu to nařídil Prchal s Thunde.

„Ty vousy musím nosit do té doby, než budu prezidentem. Pavel nerozumí ekonomice, ti jeho poradci jsou naprostí břídilové, bývalý guvernér ČNB a já nevím, kdo ještě, nerozeznají kosteleckou uzeninu od vodňanského kuřete, ale Pavel má zase vousy.

Prchal říkal, že musím mít vousy, a Thunde taky,“ snažil se Babiš vysvětlit Monice.

„Panebože, aby to už bylo za námi! Až budeš na Hradě, tak se oholíš, nebo se stáhnu do ústraní jako Ivana Trumpová, chci říct Zemanová, a první dámu ti bude dělat Mynář, nebo Ovčáček!“ pohrozila Monika Babišovi.

Pak přišel velký výprask a Babiš se mohl konečně oholit.

„S těmi vousy to byla fakt blbost. Vypadám v nich jak Havel, kdybych je měl i na známce, musel bych se stydět sám před sebou,“ uznal Babiš a dodal, „abych byl smířlivý, Pavel na ty poměry je solidní volba, člověk s prožitky: jen nechápu tu extázi, kariérista, který by sloužil každému režimu. Muž, který je zacílený na postup, kdežto já jsem zacílený na výsledky, říká to, co se po něm chce, kdežto já říkám, co chci já. Když mluví o Green Dealu, ženách a LGBT, nevěřím tomu chlápkovi ani slovo, to už spíš věřím sobě, když mluvím o Čapím hnízdu.“

Monika s Babišem souhlasila.

„Ty tvoje vousy byly nesmysl už od začátku, dobře, že jsi Prchala a hlavně tu Tunde vyrazil, když se teď musíš soustředit především na opoziční práci ve žvanírně, abys vyhrál volby a zároveň zlikvidoval SPD, jako jsi zlikvidoval KSČM a ČSSD,“ řekla Monika a pustila se do rozvíjení velmi zajímavé myšlenky, „ale tvoje vousy jsou jen velmi malá část problému. Problém v Česku je ten, že máme malé elity. Představa o nepolitické politice, se kterou jsi ostatně do politiky šel, dobře se pamatuji, jak jsme o tom debatovali celé noci, když jsi nespal, byla tak tupá, že to ani jinak skončit nemohlo, že jsi vyhrál jedny parlamentní volby, a vyhrál bys i druhé, stejně jako i prezidentské, nebýt toho spiknutí, když tě těsně před volbami zákeřně zprostili obžaloby za Čapí hnízdo, aby to vypadalo, že jsi ve skutečnosti provládní kandidát.

Naše elita, to jsou vlastně jen dva lidé, Klaus a Zeman, Jinou elitu nemáme. Oni tě podpořili v Chánově, ale protože naše elita není všelidová, tak jsi v těchto volbách nemohl vyhrát. Kdyby ti to Prchal a Thunde včas řekli, nemusel sis nechat narůst ty pitomé vousy.“

Na Babiše Moničina myšlenka velmi zapůsobila a to dokonce tak, že ji sám uchopil a dále rozvíjel.

„Každý svébytný člověk je nutně kontroverzní, jestli správně chápu význam tohoto slova,“ pronesl Babiš a pokračoval v rozvíjení myšlenky, „tak třeba já! Vlastním, přesněji řečeno, vlastnil jsem média, a přesto proti mně média vedla válku, i když já sám jsem mediální magnát!

To je přece kontroverze jako hrom!

Nebo víš co je ještě kontroverze jako hrom?

Že ti, co byli za covidu ochotni položit život proti covidofašistické totalitě, mne tentokrát volili jako jedinou naději, protože jim to doporučili v řetězových e-mailech!

Je to tak, jsem prostě svébytný člověk, proto jsem kontroverzní, a proto, právě proto, že jsem svébytný, a proto kontroverzní člověk, přešla poprvé na moji stranu řada respektovaných autorit i vzdělaných lidí, kteří nikdy mezi mé fanatické přívržence nepatřili. Někteří z nich v minulosti uměli lépe odhadnout budoucnost, například hošani z Prognosťáku, tedy z polistopadového kartelu a jejich motivací je strach, proto mě volili, ze strachu!

Dva a půl miliónů lidí mě volilo ze strachu!

To je přece fantastické, že mě volilo tolik lidí ze strachu, protože jsem neměl takové vousy jako Pavel!“

Babiš se usmál a plným právem, dva a půl miliónů lidí, kteří mají strach, to není málo, to už je pěkný základ, aby pro ně Babiš něco udělal.

„Volilo tě ze strachu a z nenávisti,“ upřesnila Monika.

„Z nenávisti? Z jaké nenávisti?“ podivil se Babiš.

„Hned ti to vysvětlím,“ slíbila Monika a hned svůj slib splnila, „už jsem mluvila o tuposti představy o nepolitické politice, se kterou jsi šel do politiky, jež byla pro tebe tehdy žumpou a proto jsi přinášel oběť, když ses měl touto žumpou zašpinit natolik, že dnes již z této žumpy nedokážeš odejít, je to pro tebe otázka bytí a nebytí.

Protože tato představa byla tupá, jinak to skončit nemohlo. Ale tuto naivitu, kterou jsi ty už dávno opustil, někteří ještě v sobě hýčkají, což má psychologický protipól v nenávisti, nenávisti vůči všemu, co nezapadá, co se vymyká, co je převyšuje.

Ta nenávist se do českého státu zažrala, neustále se vyjevuje, hlavně v bývalých Sudetech, kde jsi zvítězil. Vše je akce a reakce, nenávist plodí nenávist. Dva a půl miliónů lidí, kteří tě volili, protože měli strach, nenávidí Pavla a jeho voliče. Vytěsňují zlo, které mají v sobě, do obrazu velkého hajzla, válečného štváče, který je loutkou, ovládanou úplně někým jiným Tito lidé věří, že kdybys byl prezident ty, bylo by najednou úplně všechno jinak, protože jedinou příčinou jejich bídy, jejich ponížení je to, že je kdosi připravil o levný ruský plyn.

Svou frustraci přenesli na Ďábla, kterým je Pavel, a kterému ses, jako miliardář, který se nebojí mocných, odvážně postavil, ale evidentně jsou i větší miliardáři než ty, a ti stojí za Pavlem.

Ale špatné divadlo má i své výhody. Z bojovníků proti covidu se stali tví zuřiví obhájci, nezávislí novináři, co dštili síru proti tvému covidovému apartheidu se stali tvými fanatickými přívrženci, komunisté nevolili komunistu, který sloužil bývalému režimu, ale volili tebe, miliardáře, ačkoliv by měli po správnosti všechen tvůj majetek znárodnit.

A především je tady dva a půl miliónů lidí, kteří budou Pavla nenávidět stále víc a víc, vinit ho ze všeho zla na základě informací z internetu a sociálních sítí, které jsou jedině pravdivé a kterým jediným věří, a které budou do nich tuto nenávist hustit od rána do večera. A budou to tito lidé, když budeš jejich nenávist živit, kteří zařídí, že ten samý Pavel, kterého tak nenávidí, tě bude muset jmenovat po příštích volbách premiérem, to je teď tvůj velký úkol a tvoje jediná naděje.

Už to slyším, jak říkáš na Václavském náměstí, zaplněném do posledního místečka, že ses právě vrátil z Hradu a pan prezident tě jmenoval premiérem….

Vlastně bych řekla, jak tě znám, vždyť jsi můj muž, že tento velký výprask, byl od tebe, respektive Prchala a Thunde, geniální tah. Obětoval jsi teď věž, abys dal ve druhém tahu mat.“

Babiš se usmál.

„Jo, to říkal i Prchal, že i špatné divadlo má výhody,“ přikývl Babiš a zamyšleně dodal, „tuhle jsem někde četl, že se hodnota mého majetku, za dobu, co jsem v politice, zvýšila ze čtyřiceti miliard na sto miliard.“

„To bude určitě zase nějaké spiknutí, to neřeš,“ řekla Monika a pohladila Babiše po tváři, „slib mi, že teď už se budeš holit každý den. Ty falešné vosy ti opravdu nesedí.“

„Jo, budu. Motýle to taky nemají rádi, přísahám,“ přísahal Babiš a svou přísahu, na rozdíl od generála Pavla, nikdy neporušil.

Z deníku spisovatelky Agáty Christie

.