Soukromí se přežilo. Teď pusťte vlastní hloupost až do ložnice

Předpokládám, že například takoví svobodomyslní rodiče nevybavují své děti mobilními telefony, které nepřetržitě hlásí jejich polohu. Nebo se mýlím?

Opravdu nevím, co je to teď za pitomou módu, ta ochrana soukromí.

Lidi odhazují mobily jako šílení a myslí si, jak nejsou uvědomělí, jak nejsou pokrokoví, jak předbíhají dobu.

Houby!

Přeloženo do češtiny, takovýmto chováním škodí jenom sami sobě.

Nejhorší je, že tomuto módnímu moru podléhají i inteligentní lidé.

Například můj známý X.

Takový inteligentní člověk je to, a takovou blbost udělal, že zahodil svůj mobil!

Tuhle ho potkám, chvíli se spolu bavíme, něco mi ale na něm nehraje, a pak mi to dojde.

Vždyť za celých těch deset minut se můj známý ani jednou nepodívá na svůj mobil!

Zmocní se mne neblahá předtucha, člověk pořád někde čte o lidech, co odhazují svůj mobil.

Proto se ho rovnou zeptám: „Jaký je ten Samsung Note 8? Říkal si, že si ho chceš koupit? Má skutečně mnoho nej? Já si ho chci taky koupit.“

X. se zasměje: „Note 8 je pičovina. Všechny mobily jsou pičovina. Už ho nemám, zahodil jsem ho. Rozmlátil kladivem. Zůstala z něj jen hrst integrovaných obvodů a plastových úlomků, hehe!“

X. se rozesměje, ale já na něj hledím s otevřenou pusou.

„Jak jsi jen mohl? Rozmlátit Note 8? Co když se ti něco stane? Co když zabloudíš v temném lese? Jak si přivoláš pomoc? Nebo třeba jen budeš chtít jet MHD nebo vlakem, jak si koupíš jízdenku?

Nebo budeš muset akutně poslat peníze na účet tvého dodavatele plynu, elektřiny či vody, jak to uděláš?

A jak chceš platit v obchodě, když nemáš mobil?“ vyhrknu v obavě o život známého, který se rozhodl přežít v dnešní době bez mobilu.

„Na to všechno kašlu. Ochrana soukromí je pro mě důležitější,“ odpoví X.

„Zase ta pitomá ochrana soukromí!? Co s ní pořád ti lidi mají!?“ bleskne mi hlavou a tak se známého zeptám, „máš strach, že ti stát vleze do ložnice?“

„Stát to je to nejmenší, hehe! Kdo ještě nadává na nějaký stát, je sto let za opicemi, hehe!“ zasměje se známý, ale pak zvážní, „stát jako takový už dávno neexistuje. To, co považujeme za stát, to už je jen takový vrchní nátěr.

Nebo si myslíš, že se státu vyhnula technologická revoluce, když máme třeba i čtvrtou průmyslovou revoluci a chytré továrny?

I stát už je dávno chytrý, protože stát, to jsou dnes už jen informační technologie, stát to jsou ty korporace, které tyto technologie produkují.

Auta, mobily, sociální sítě, televizní programy, jejichž stupidita se stupňuje, hypotéky, to jsou drogy, kterými si tento skutečný stát zajišťuje naši poslušnost. Je to mnohem efektivnější, než kdyby si kvůli tomu vydržoval represivní aparát.

Proč si myslíš, že se zavádělo EET?

Kvůli zvýšenému výběru EET?

Nebuď naivní!

EET se zavádělo proto, aby se mohly do systému dodávat tuny dat, protože data tento systém vyživují, nějaký výběr DPH má tento systém úplně u prdele.

Když máš mobil, tak vědí o tobě úplně všechno, a věřmi, že Google, to je jen špička ledovce, že to jsou ještě samaritání.

K čemu tady ještě nějaký stát?

Pro ně jsi jen položka v systému, tedy souhrn dat, se kterými se vesele obchoduje, která se vesele zneužívají.

Nebo si myslíš, že ti hodní a šlechetní mobilní operátoři, divize těchto korporací, které se staly státem, všechna ta data o tobě pečlivě schraňují, nepřeposílají dál?

Kde to žiješ, kamaráde?

Je to jedno velké svinstvo, starý dobrý stát, který tě šmíroval kamerami a chtěl po tobě třiceti stránkové daňové přiznání, to byl ještě ráj.

Jenže toto je peklo, a proto jsem mobil zahodil, rozmlátil na kousky, ať si naserou!“

Nevěřícně hledím na známého.

Tak on tomu taky věří.

Tomu, že stát jsou už informační systémy, které nás plně ovládají, pro které, jako kdysi nevolníci pro své feudální pány, produkujeme data, kterými se živí, která jim umožňují růst a bujet.

„Ale dětem jsi snad mobily nechal. Musíte přece vědět, kde právě jsou!“ řeknu.

„Na co by dětem byly mobily, když je nemáme ani my?

Rozmlátil jsem je taky,“ řekne známý ne bez hrdosti v hlase, tak typickou pro všechny ty správně uvédomělé lidi.

„Cože?

Co když se jim něco stane?

Nebo se ztratí?

Jak je najdete?“

Ale známý se opravdu zbláznil.

„Ochrana soukromí je pro mě důležitější. Nemít mobil znamená být svobodný, byť jen možná o něco svobodný než ostatní,“ odpoví mi známý a mně, je z toho, co říká, opravdu smutno.

Jak může být pro někoho cennější ochrana soukromí a nějaká pofiderní svoboda než život a zdraví jeho vlastních dětí?

Ale já se touto pitomou módou nenechám ochočit.

Ještě dnes půjdu a koupím si vysněné Note 8. Dokud to má ještě smysl, dokud se mobily ještě vyrábějí, dokud to ta blbá móda nezlomí.

No a co, že někdo bude vědět, že jsem si včera v Lidlu koupil tři rohlíky?

To jsou přece malé věci, za to se přece nestřílí, ani nezavírá...