Slavnostní bál nebožtíků k třicátému výročí sametové revoluce skončil

Ale pachuť na hýždích zůstává, a taky obavy a strach, ale ne z Ruska, nebo z Číny, strach z něčeho mnohem a mnohem horšího, strach z České televize

Ta pachuť na hýždích pořád zůstávala, ať si je pan Květen olizoval svým jazykem sebevíc tak, že lidé, až na pár výjimek, kteří to viděli, obraceli oči v solný sloup.

            „Sakra, co to je za pachuť, že se jí nemohu zbavit!?“ zoufal si nebohý pan Květen.

            To jeho olizování stávalo se nechutnějším a nechutnějším, až mu konečně do cesty vstoupil jakýsi hromotluk.

            „Probůh, pane, snažně vás prosím, nechte toho olizování!

            Jde z toho strach, vyvolává to strašlivé obavy, já mám pro strach uděláno, ale když vás vidím, třesu se jako ratlík,“ prosil nebohý hromotluk pana Květen.

            „Nejde to, drží se mi na hýždích strašlivá pachuť,“ odpověděl pan Květen a pokračoval, „vybudovali jsme demokracii a zdálo se, že nám to povedlo. Je hodně lidí, kteří jsou přesvědčení, že tato demokracie je skutečná.

            Ale já jsem dnes políbil Kalouska, náhodou, docela náhodou, jsem ho políbil, jinak bych ani nevěděl, že existuje. Ovšem, mám výhodu, že jsem, vlastně jsem byl lékařem, a tudíž dovedu stanovit diagnózu. Když jsem políbil Kalouska, poznal jsem, že tato demokracie je ve skutečnosti nedemokratická. A my všichni jsme oběti, této nedemokratické demokracie, já, vy, i všichni ostatní kromě demobloku, který je strůjcem této nedemokratické demokracie.

            Slavnostní bál nebožtíků k třicátému výročí sametové revoluce se skončil.

Všechny ty sběrové akce mi letos už ani tak nepřípomínaly absurdní divadlo, připomínaly mi poslední leč, jen lovci a zvěř vyměnili si svoje role, takže to byl spíš absurdní bál, kde se ve víru tance okolo doslova toči svět, který je jen vůlí a představou.

            Není k těm oslavám vůbec co dodat, a tak zakončím svou tirádu trochu netradičně, říhnutím.

            Pan Květen si skutečně říhl, ale to už jej na Letné, kde stál, poslouchalo deset miliónů lidí (tedy drtivá většina národa), kteří propukli docela spontánně v nadšený jásot, jak jim mluvil z duše .

            Ale marně, vše zůstalo beze změny, Babiš byl dál v této nedemokratické demokracii premiérem, Zeman dál prezidentem, ani holé stromy neobrašily novým svěžím listím, ta pachuť na hýždích pana Května byla pachutí totální bezmoci...