Sláva lívancům! Druhým svátkem vánočním dnes vrcholí letošní Vánoce!

Bůh se stal člověkem a je to, sakra, poznat! Nic není jako dřív, a nic už nebude jako kdysi! Kráčíme neochvějně vstříc své spáse a životu věčnému, jemuž jsme o letošních Vánocích, které se pomalu končí, zase o pořádný kus blíž

Lidé, kterým patřil chlév, v němž se usalašili Maria a Josef, se ukázali být velmi hodnými. Nijak Marii s Josefem a teď už i smalým Spasitelem nijak neobtěžovali a plně respektovali jejich soukromí, které je pro čistě domácí porody, a především psychickou pohodu rodičky, tak důležité.

Ukázali se až na druhý den po porodu a to spíš už večer než ráno.

„Přišli jsme dát malému nové seno do jesliček, ať se mu v nich pěkně hajá. Je to moje nejlepší seno, na Bohu, který se stal člověkem, se nesmí šetřit!“ řekl hospodář a dodal, „nechtěli jsme vás prve rušit, když tady paní rodila.“

„Děkujeme moc!“ poděkoval Josef i za Marii.

„A tady paní vám nese lívance. Jsou zcela čerstvé, nejsou to žádné zbytky. Hned co dnes vstala, tak je smažila na rostlinném oleji,“ usmál se hospodář a ukázal na lívance.

„Lívance? Ty já rád! Moc rád!“ olízl se mlsně Josef a dodal, „když jsem byl malý, měl jsem přezdívku Lívanec.“

Josef si chtěl vzít lívanec, ale manželka hospodáře ho plácla přes ruku.

„To není pro vás! To je tady pro mladou paní! Aby měla silné mlezivo!“ napomenula Josefa a pak se obrátila na samotnou Marii, „musíte mít silného mlezivo, a na to jsou nejlepší lívance. Druhý den je pro Boha, který se vtělil do člověka, vždy kritický. Vypadá to tady u nás přece jen jinak, než tam u Něho.

Tam u Něho je hezky čisťounko, ale tady u nás na zemi, tady je to jen samý Eskymák, eh, škoda mluvit, co je všude velrybích kostí od Eskymáků!

Jakpak by se mohlo Bohu u nás na světě líbit, když je všude tolik špíny, vždyť není života bez výkalů!

Proto potřebuje malý, abyste měla silné mlezivo, protože mlezivo, málo, platné, to je základ!“

Maria, ještě oslabená po porodu a ležící na slámě, se usmála.

„Nemusíte mít strach,“ řekla a lehce se nadzdvihla na loktech, „dnes ráno se mi zjevil archanděl, a zvěstoval mi, že ještě dnes dostanu mléko, ačkoliv jsem nepoznala muže. A vidíte, už mi teče!“

A byla to pravda.

Sotva to Maria řekla, vyrazily ji z bradavek krůpěje nádherně hustého mléka.

„Hrome, to je kolostrum jako lusk!“ luskl prsty hospodář, když ty krůpěje uviděl.

„Můžete jej klidně ochutnat. Nebojte, je to zázrak, mohla bych svým mlékem nasytit všechno lidstvo,“ pobídla Maria hospodáře, aby se napil jejího mleziva.

„Já jen z čistě odborného zájmu. Zajímám se o tyto věci,“ řekl hospodář a napil se mleziva.

Mlezivo bylo opravdu silné,

„Tak to už se o Boha nebojím“ řekla hospodářka, když se taky napila mleziva.

„A já si můžu dát ty lívance!“ zvolal Josef a pustil se do lívanců.

„No, nebudeme vás rušit. Vám vyměníme slámu, na které ležíte, zítra,“ stačil ještě říct hospodář, než vypadl i s svou ženou z chléva.

„Milí lidé, co myslíš?“ řekl Josef a sáhl po dalším lívanci, a proto se, na památku toho, na druhý svátek vánoční lidé vzájemně navštěvují a hostí se lívanci.