Skvělý Kalendář Jarek 24 (Nohavica)

Jarek Nohavica má gigantickou popularitu mezi svými příznivci už od 80. let. Nemalou pozornost zaujímá i na Blogu iDnes. Jeho jméno je často skloňováno v příspěvcích, blozích i na „grcálkovinách“

Když řeknu, že Grcálek byl dokonalá hnida, tak to není tak docela pravda.

Není to tak docela pravda, protože Grcálek byl naprostá hnida.

Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl, a záda neměl, a páteř neměl, ba ani žádné vnitřnosti neměl, natož, aby měl vlastní myšlenky!

Neměl prostě vůbec nic!

Takže by bylo lepší, kdybychom se o něm už raději dál bavili.

A taky bychom se o něm už raději dál ani nebavili, kdyby za Grcálkem nepřišel Ondraszek.

S hnidami se nemluví, takže je trochu divné, proč Ondraszek za Grcálkem vlastně přišel, když byl Grcálek naprostá hnida, která neměla vůbec nic, natož aby měla vlastní myšlenky.

Ale to hned pochopíme, když si řekneme, že Ondraszek byl moc hodný chlápek a protože byl moc hodný chlápek, tak přinesl Grcálkovi kalendář Jarka Nohavici.

„Tuhle ti, Grcálku, ty hnido všech hnid, hnido ze všech nejhnidovatější, nesu Kalendář Jarka Nohavici,“ řekl Ondrazsek dobrácky a vytáhl ze záňadří, zpoza bílé, jasmínem a fialkami vonící košile, Kalendář Jarka Nohavici, „tu máš, a koukej listovat, ať se staneš lepším člověkem. Polák sice nejseš, chraň Bůh, ale přeci ještě nejsi zcela ztracený, ještě se můžeš vrátit na správnou cestu, protože lepší jedna obrácená superhnida než tisíc fanatických učitelek jižanského vzhledu.“

A tu se vstal zázrak, skutečný zázrak, zázrak srovnatelný s Kristovým zmrtvýchvstání, protože Grcálek, ta hnida, která neměla vůbec nic, pohlédla na kalendář a začala číst názvy jednotlivých měsíců!!!

„Leden - Petěrburg

Únor - Zatímco se loupeš

Březen - Bláznivá Markéta

Duben - Těšínská

Květen - Poruba

Červen - Kometa

Červenec - Dolní Lhota

Srpen - Jdou po mě jdou

Září - Když mě brali za práskače

Říjen - Pavilón č. 5

Listopad - Darmoděj

Prosinec – Ostravo“ četl Grcálek a když dočetl, zeptal se Ondraszka, „je to pravda, co se o Nohavicovi říká?“

Ondrazsek, ten hodný člověk, se usmál: „Ano, je to pravda. Není lepšího básníka na světě! A není ani lepšího člověka!

Přijdeš k němu na návštěvu a umyje ti nohy, jak se sluší a patří!

Umyje a potom vyfrotýruje do sucha, nehty ti knírkem vyleští.

Ale to není všechno!

Pak tě posadí ke stolu a pohostí tě polévkou.

Chléb ti k ní ukrojí!

Žitný chléb, těžký jako ocel, kterou právě v huti Klementa Gottwalda faráři válcují.

Žitný chléb, černý jako uhlí, které porubským havířům navždy uvízlo v očích, v jejich kalném pohledu, když se vracejí z Lidovky, porubské harendy domů!

Ale ani to není všechno!

Najíš se polévky, kůrkou vytřeš do čista hliněnou misku a On tě provede svým domem, všechno ti ukáže do posledního koutku, každičkou notu, každičký verš na vlastní oči spatříš.

Ale pořád to ještě není všechno.

Pak otevře mrazničku a Puškinovu cenu z ní vytáhne, obalenou ledem, jako by ji právě z Vorkuty přivezl, aby se nezkazila. Vidíš, jak se cena třpytí a On ti zatím hlasem pokorným a tichým vypráví o přátelství a míru mezi národy, o dvanácti rudoarmejcích, vprostřed kterých kráčí Ježíš Kristus s rudou hvězdou na čele.

To se ví, že sám Ďábel při tom tě pokouší.

Nuž, neodoláš někdy tomu pokušení!

Zeptáš se Ho na to, jaké je to udavačem být!

A On se ti, člověče, ke všemu se otevřeně přizná, nic před tebou nezatají, hlavu sklopí a kajícně se ze svého hříchu vyznává.

,Ano, je to pravda, že nikomu jsem neublížil, nikomu jsem nepřitížil, ve verších psal svá udání, v jambu, v daktylu a taky v trocheji!

Bože, jak oni nenáviděli trochej a já se jim pod vousy smál: ,Udavače jste ze mne udělali, tak aspoň čtěte poezii!'

To víš, hochu, že se trochu hanbíš za to, že jsi Ďáblovi podlehl, že jsi se Ho na to, a ne na básně, na Jeho lyriku, ptal.

Ale On ti odpustí, protože je už takový, odpustí ti, kvůli tomu přece přišel na svět.

Vezme kytaru a začne hrát Kometu.

Pane, to Ti je rozhřešení!

Ani deset Otčenášů a třicet Zdrávasů ve svěrací kazajce se tomu nevyrovná.

A když dohraje, tak mlčí.

Na co slova zde?!

On tě spasil a ty jsi zas o něco lepším člověkem!“

Ondraszek domluví a ta hnida Grcálek, světě div se, zapláče!

„Škoda, že koncert ve Vratislavi je už vyprodaný! Jsem hnida, větší hnidy není, a přece i já chci být lepším člověkem!

Tisíc koncertů Jarka Nohavici, tisíc Komet a nebyl bych už hnidou, měl bych všechno, ruce, nohy, vnitřnosti ba i vlastní myšlenky, to byl by přece rajský očistec!

Zprvu bych prožíval muka nevýslovná, když všichni kolem by zpívali Kometu s pohledem i klínem vlhkým. Ale po pětisté Kometě přece jen vkradl by se do těch muk záchvěv slasti, nadpozemské rozkoše a tisící Kometu už bych zpíval s ostatními, co na tom, že falešně!“

A tu Ondrazsek ví, že jeho slova padla na úrodnou půdu, že i ta největší hnida, když po tisící slyší Kometu, stane se hnedle lepším člověkem.

Sáhne opět do záňadří, za bílou košili vonící jasmínem a fialkami a vytáhne vstupenku na vyprodaný vratislavský koncert Jarka Nohavici: „S hnidami se nemluví. Polák taky nejseš, kamaráde, ale vezmi to čert.

Zde je tvůj odpustek.

Ale pomni, člověče bídný, zatím ještě vůbec ne dobrý!

To je jen začátek dlouhé cesty!

Jen tisíc a ne míň Komet tě nepraví, udělá z tebe řádného člověka a ne váguse!

Jdi na koncert, poslouchej Kometu a já budu se modlit, aby se ti rozsvítilo.

Pamatuj, že hnidou je a navždy bude ten, kdo bez Komety žije, bez Puškina a bez poezie!“

A Grcálek zdá se, že pochopil, co se po něm tady chce!

Ačkoliv neměl nic, natož vlastní myšlenky, vzal si vstupenku, ten poklad zlatý, políbil ji, štěstím vzlykaje: „Kam se na to hrabe Gott s Alexandrovci?!

Tam kde stovka týpků, tenorů, basů ba i barytonů v brigadýrkách zpívá Svatou válku, je záštitou míru jedna heligonka!“

A tak všichni doufáme, že Ondraszek tento skvělý nápad zopakuje (neb opakování je matkou moudrosti) a Grcálek, už polepšený, už jen poloviční hnida, se může těšit na kalendář Jarek 24, i když není Polák, ale to Ježíš taky ne....