Silvestr jsou Ďáblovy Vánoce

Vzpomínáte si ještě? Před týdnem jsme se vraceli z půlnoční mše a všude kolem nás se rozléhalo mystické ticho svaté noci....

            Ďábel je ztělesněné Zlo a proto závidí Bohu, protože Bůh je naopak Dobro a lidé milují Dobro, nikoliv Zlo, a tak dobří lidé milují Boha a ne Ďábla. Ďábel chce, aby ho i dobří lidé milovali víc než Boha, a tak se zkouší povýšit nad Boha.

            „Když budu vyšší než Bůh, lidé mne budou milovat víc než Boha,“ říká si Ďábel a povyšuje se nad Boha, aby lidé se lidé klaněli jemu, a ne Bohu.

            Ale Bůh nedopustí, aby na zemi zvítězilo Zlo, Bůh ve všech svých bitvách vždy zvítězí, a tak nechá pokaždé Ďábla padnout do těch největších sraček, aby se v nich Ďábel pořádně vymáchal a poznal, kdo je tady Pánem.

            Ďábel za to Boha, to se ví, nenávidí.

            „Lidé se musejí klanět mně, ne Bohu,“ nemyslí Ďábel na nic jiného a samou nenávistí k Bohu se může užrat.

            A nejvíce nenávidí Ďábel Boha o Vánocích. To jsou plné kostely a lidé se radují, že Bůh na ně nezapomněl a přišel na zem v podobě bezbranného dítěte zabaleného do chatrného hadříku, neboť Svatá rodina, do které se Bůh narodil, byla sociálně vyloučená. Ticho vánoční noci přiváděla Ďábla přímo k šílenství.

            „Tichá noc, přesvatá noc, však, Bože, počkej, já ti ještě ukážu tichou přesvatou noc!“ zatínal Ďábel o každých Vánocích pěst a hrozil jí Bohu, svému úhlavnímu nepříteli.

            Dlouho přemýšlel Ďábel, jak se bohu pomstí, dlouho nemohl na nic přijít. Pak ho napadlo, že by si mohl vzít Bibli, protože tam je všechno a tam si něco najít.

            A opravdu stačilo, aby si přečetl první stranu, a už luskl prsty a vesele zvolal: „Budiž světlo!“

            A tak Ďábel vynalezl Silvestr.

            A jeho nápad byl opravdu Ďábelský. Šest dní po příchodu Boha na zemi, tedy den v Šabatu (a taky proto, že šestka odkazuje na sjednocení země a nebe), a sedm dní po tiché a přesvaté noci, tedy v sedmý den, který není pojmenován (a taky protože číslo sedm symbolizuje úplnost a celek), tedy evidentně na truc bohu, svedl Ďábel veškeré lidstvo z cesty. Namluvil totiž lidem, že tento den je dnem konce roku, a proto jej musí slavit práskáním petard a odpalováním bengálským ohňů, které ponejvíce připomínají ohně pekelné.

            A lidstvo Ďáblu uvěřilo!

            Kdyby se Ďábel zjevil jako Kristus, tak mu nikdo neuvěří, protože nebude mít žádné rány, nebo je bude mít tak falešné, že všichni hned poznají, že nejsou pravé.

            Ale to, že je konec roku, Ďáblovi uvěřili všichni!

            A tak si každý rok mne Ďábel na silvestra svoji kozí bradku.

            „Tichá noc, přesvatá noc, hehe! Já ti dám ticho, Bože! Podívej, jak mne všichni lidé dnes uctívají! Před týdnem v bázni Boží, ani nemukli, a teď odpalují petardy a bengálské ohně.

            To já jsem dnes jejich Bůh, ne ty!“ směje se Ďábel a cpe se jednohubkami.

            Ale jeho vláda nad světem trvá jen jednu jedinou, silvestrovskou noc. Jakmile ta pomine, lidé prozřou a celý rok uctívají pravého Boha a ne Ďábla. A tak, jakmile na Nový rok řachne poslední petarda a odpálí se poslední bengálský oheň, Ďábel zase stáhne svůj ocas a jako zpráskaný zaleze do své boudy, odkud štěká na Boha celý rok, ale to je asi tak všechno, na co se zmůže.

            Ale dnes, dnes jsou zase Ďáblovy Vánoce, dnes si Ďábel zase užije svých pár hodin slávy, dnes ho lidé zase uctívají víc než Boha, dnes je pro ně jediným Bohem On, Ďábel a nikdo jiný!