Šak teho premiéra može dělať aj Větvička, chytrý je na to dosť

Dost bylo spravedlivého hněvu. Je na čase převzít vládní odpovědnost. Aby už nikdo nikdy nikoho nebuzeroval!

            Nech si nigdo nemyslí, že lapím ve svojém blogerském kancelářu pro nic za nic, že tam enem myslím na všelijaké hlúpoty.

            Šak aj vážně věci tam řeším, zrovna dneskaj sem měl práce nad hlavú...

            Tož lapím na řiti, myslím si: „Ešče dvě hodiny a idu sa najesť.“

            A jak si to pomyslím, ozve sa zaklepání na dveři.

            „Dalej!“ zařvu a do kancelářa mi vejde jakýsi kmocháček.

            „Co mi nesete, strýcu,“ ptám sa ho.

            Ale kmocháček je jak zařezaný, slova ze sebe nevypraví, enem očiskama kúlá.

            „Málo platné, kamaráde, mosíš mu pomocť,“ pomyslím a znova sa kmocháčka optám, „tož co,  strýcu, zemňáky už v máte zemi?“

            „Gdeže, šak furt sere jak z bolavej řiti, už třetí týdeň,“ mávne rukú kmocháček, ale už sa nebojí přede mňú mluvit, „kvůlivá tomu sem nepřišel.

            Přišel sem kvůlivá téj našiívládě, jak nigdo, ani páni v Praze, neví, co s ňú včíl bude, estli budú ty skoré volby, alebo estli bude vládnuť v demisi až do podzima, enem aby trnky nepomrzly tajak lóni.“

            Pokývu važně svojú hlavú: „Tož s tú vládú, to je opravdu šlamastyka. Hlavně, aby teď nebyla nestabilita.“

            „Šak toho sa aj bojím najvěcej, aby nebyla ta nestabilita. Proto sem přišel, ta vládní kriza sa mi pranic nelúbí,“ aj kmocháček pokýve hlavú.

            „Šak komu by sa aj líbila, šak nesme v Itálii, alebo na Ukrajině, alebo v Makedonii, tam to včilej majú též, a nevíja s tím rady,“ súhlasím.

            „Tož já bych věděl, jak na to. Tož já čtu ty blogy, šak ty, co tam aj vy, píšete. Tož mňa napadlo,“ kmocháček naraz zmlkne, ale pak si přeca jen dodá odvahy, „šak tam na těch blogoch sú sami chytří lidi, šak ti by mohli do vlády hnedkaj.“

            Kmocháček na mě hledí.

            „Dobře pravíte, strýcu, samí chytří ludé tam sú. Chytří, aj múdří,“ pravím.

            „Já už sem o tom tak trochu špekuloval, dneskaj v noci. Moja mi nadávala, co sa furt převaluju ze strany na stranu, že nemože spať, šak jsem ju aj raz shodíl dolů. Ale ně to nedalo, a tak sem měl, ešče než kohůt třiktrát zakokrhál, sestavenú novú vládu,“ praví kmocháček a všecek rozpálený pokračuje, „tož premiéra by mohl dělať ten Větvička.

            Šak chytřejšího chlapa tam na blogoch není. Aj v bárjakéj cizině byl a haňbu nám tam isto nedělal, a hen těch dálnic by isto nastavjál tři řitě, šak iste nenadarmo jezdí do téj Republiky Arcach, aby sa tam učil stabilizovať společnost.

            Ale co by to bylo za vládu bez pěknéj robečky?

            Pěknú robečku by mohla ve vládě dělať Šichtařová, šak sa mi o ní aj každú noc cosi zdá, jak rodí.

            Tož ta by mohla dělat ministryňu financí, školství, aj teho zdravotnictví. Šak ta sa vyzná ve všeckém. Konečně by sa rodilo doma, alebo aj na poli, jako prvej, ludé by už nemoseli cpať dochtorom klobásy a slibovicu, aby je náhodú nenechali zdechnúť ve špitále.

            Tož robečku už máme, ale co je to za vládu, dyž nemá ani kúšček zdravého rozuma v lebeni?

            Tož to by mohl měť na starosti ten Hannig.

            Šak kdyby neměl zdravý rozum, tož by ani nesložíl ty Neposedné tenisky, co sme na to pařili ešče jako svazáci, dyž sa u nás kácal máj. Ten by klidně mohl dělať teho ministra zdravého rozumu.

            Mám aj další jména, Petřík by lapěl na ministerstvu zahraničí, Mikulášek zase može dělať šéfa na MPSV, Cvalín by sa mohl pichnuť na vnitro, šak je ze stejného kraja ta jak Chovanec, Lhoťan by sa hodil na ministerstvo multikultury, lebo jak se menuje, a Juda a Pilloni, ať je tam ešče nejaká robečka, by mohli dělať na ministersvu pro integraci uprchlíků, šak věcej hlav, aj věcej ví.

            A ešče cestú sem ňa napadlo, že by sa mohlo pro Vyorala vymysleť ministerstvo osvěty proti temu neomarxismu, či jak sa tomu praví, jak je toho včíl všady plno, hlavně v tých mediách.“

            Kmocháček domluví a všecek zrudne, šak to není enem tak, sestaviť za jednu noc celú vládu, ešče když mu do toho brble stará.

            „Tož, strýcu, vy ste politický génius, gde sa na vás hrabe Zeman!“ pochválím kmocháčka.

            „To já enem, aby nebyla ta nestabilita, jak sa praví, že od nás odháňá zahraniční investory,“ odvětí kmocháček a pokračuje, „a tak ňa ešče napadlo, gdyž je ta vláda plných múdrých lidí, že ani nemosíja byť žádné volby.

            Šak na co volby, když stejně všeci víja, že nigdo chytřejší než Větvička, Šichtařová a aj ti druzí, už stejně v téj naší republice nejsú?

            Šak sa na ty volby utratí dycky tolik peněz, šak už za to místo toho mohli dávno postavit pořádnú cestu k nám na paseky. Taká vláda sa přeca mosí každému, inteligentovi, aj dělníkovi, lúbiť. Na mú milú kušu, čul sem, že Větvička už aj slúbil, že zavede do škol povinné kůření na hajzloch, aby si děcka z téj školy neco odnesli do života.

            Tož proto sem přišel za váma, estli by mohl tam na tom blogu vyřídiť, že už netřeba hledať žádnú vládu, že už sme si ju, my ľudé sami vybrali, aj bez pánů.“

            Vstanu a podám kmocháčkovi ruku: „Nebojte sa nic, strýcu, všecko vyřídím.“

            „Tož ste moc hodný. A tady, šak s tím určitě budete mít nejakú prácu, je předloňská“ má kmocháček naraz v ruce demijón slibovice.

            „Šak počkejte, strýcu, hned ju ochutnáme,“ naleju každému po kalíšku.

            Řeknu vám, pil sem bárjakú slibovicu, ale tak dobrú ešče ne.

            Esli bude tak dobrá aj ta naša blogerská vláda, tak sa není čeho báť, ani basrmana ne, co je u nás v potoce ve zhlani.