Rus stydící se za operaci na Ukrajině není správný Rus!

Rus, který se stydí za to, že Rusko osvobozuje Ukrajinu od fašistů, není správným Rusem, ale zahraničním agentem

            Moskevský Kreml je báječná budova. Tolik velkých sálů v jednom baráku najdete málokde.

            Však si to taky Lenin v Kremlu náramně pochvaloval.

            „Já si ti v tom Kremlu připadám jako opravdický faraón, víš, jako bůh,“ vykládal Lenin každý den před spaním Naděždě Krupské, i když pravda, moc dlouho si, na rozdíl od mauzolea, v Kremlu nepobyl, chudák.

            I soudruhu Stalinovi se v Kremlu líbilo.

            „Tak dobře jako se mi spí tady, se mi nespalo ani ve vyhnanství,“ pochvaloval si soudruh Stalin.

            A protože měl soudruh Stalin kamarádskou povahu, zval si do Kremlu i své přátele, aby s nimi rozprávěl o všem možném.

            Jednou takhle soudruh Stalin sedí v Kremlu jako vždy, obklopen svými přáteli, se kterými rozpraví o úspěších dosažených při budování Sovětského svazu.

            „Kdo nesouhlasí se speciální operací na Ukrajině, není správný Rus,“ řekne najednou soudruh Stalina a ukáže troubelí své milované dýmky na Trockého, který sedí hned vedle něj, „třeba tady soudruh Trockij! Tak ty, soudruhu Trockij, tvrdíš, že mírová operace na Ukrajině je válka a proto s ní nesouhlasíš?“

            Trockij po těch slovech na smrt zbledne, chvílí lapá po dechu, ale pak vyskočí a začne se bít do hrudi: „Není pravda, že nesouhlasím se speciální operací na Ukrajině! Jsem jednomyslně pro! Ale tuhle Kameněv se včera vyjádřil, že válka na Ukrajině musí skončit!“

            Trockij ukáže rukou na Kameňeva.

            Kameňev taky zbledne na smrt, taky chvíli lapá po dechu, ale pak vyskočí, udeří se do hrudi a ukáže na Bucharina: „To jsem nebyl já! To byl tuhle Bucharin! Dnes ráno všem vykládal, jak se stydí za to, že je Rus!“

            Bucharin nezbledne, ani nelapá po dechu, ale hned okamžitě ukáže na Jagodu: „To je lež, nikdy jsem nic takové neříkal! Ale tady Jagoda všude rozhlašuje, že na Ukrajině posíláme brance do nesmyslných akcí, vstříc jisté smrti.“

            Ale ani Jagoda se nechce přiznat, že není správný Rus.

Ukáže na Lavrova a vykřikne: „Tady Lavrov mi před chvílí šeptal, že válka je vůl!“

Lavrov se, to se ví, taky vykrucuje jako had.

Místo toho, aby se přiznal, ukáže na Peskova a rozkřičí se: „Střílejte ty vzteklé psy. Smrt takové bandě, která z ruského lidu saje krev! Pryč s tím vydřiduchem Peskovem, z jehož úst kape zabijácký jed, kterým tráví velké ruské ideje! Zničte tu bídnou existence! Udělejme jednou provždy přítrž těm ubohým zrůdám z lišáků a prasat, těm smrdutým mrtvolám, kteří se stydí, že jsou Rusi! Vyhlaďme běsnící fašistické psy, kteří chtějí roztrhat na kusy květ našeho ruského národa! Nacpěme jim tu jejich zhovadilou nenávist vůči našim vedoucím soudruhům zpátky do chřtánů!“

A LAvrov začne skutečně cpát do chřtánu Peskova svoji pěst.

Jenže chudák Peskov se nemá jak bránit. Nikdo další, koho by mohl obvinit, už v místnosti není a tak soudruhu Stalinovi nezbývá nic jiného, než ho nechat zatknout za kontrarevoluční sabotáž, načež si všichni přítomní oddychnou, že svoji návštěvu Kremlu tentokrát ve zdraví přežili.

Ale bylo to jen o fous. Nebýt Peskova, který až do svého nečekaného odhalení jen mistrně předstíral, že je skutečný Rus, ale ve skutečnosti tajně odsuzoval speciální vojenskou operaci na Ukrajině, bůhví, jak by to s nimi dopadlo, kde by jim byl dnes někde před Kyjevem v psím žaludku konec...