Rozmáhá se nám tady takový nešvar, přednostní očkování proti Covidu

Kdo se nenechá přednostně očkovat proti Covidu, jako by ani nebyl Čech a přitom je vakcína proti Covidu jen odporné Gatesovo svinstvo. Vítejme každý hlas, který všechna rizika přednostního očkování zasadí do příslušného kontextu

            Nic se na tomto světě neděje náhodou, protože kdyby tak tomu bylo, nezbývalo by nám, než si přiznat, že i naše existence je pouhým dílem náhody, že jsme nebyli stvořeni bohem k obrazu jeho, ale že jsme toliko produktem naprostého chaosu, který je jediným řádem, jenž vládne veškerému universu.

            A neděje-li se na tomto světě nic náhodou, pak nemůže být náhodné ani přednostní očkování proti covidu, jakkoliv se snad, alespoň v podání naší vlády a „krizového manažera“, který stojí v jejím čele, může zdát naprosto chaotickým. I přednostní očkování proti covidu má svůj, ostatně jako cokoliv, skrytý význam, i ono je jedním z bodů časové řady, která nám, když si ji sestavíme, ukáže, jak je nahodilost našich životů, všech jeho událostí a jevů s ním spojených, jen zdánlivá.

            Ale nač tato předmluva?

            Copak by se lidstvo bez ní docela dobře neobešlo, nejsou tato slova nanejvýš zbytečná, jako každá slova, která neposkládána jediným správným způsobem, nám nezjevují skutečnou Pravdu?

            Mohl jsem si snad ušetřit tuto zbytečnou práci a jít rovnou na věc, ale neděje-li se nic náhodně, pak není jistě ani náhoda to, že jsem tuto předmluvu napsal, byť některá slova v ní jsou silně nedostatková a stálo mne proto jisté úsilí je sehnat, to všechno by odpadlo, kdybych přece jen necítil nutkavou potřebu vyjádřit své, dle všeho i bytostné přesvědčení, že nic se neděje náhodou.

            Dnes totiž došlo k bezprecedentnímu rozpolcení mé osoby. Každému se občas rozpoltí osobnost, na tom by nebylo nic divného. Ale co mne na tom překvapilo a zarazilo, bylo to, jakých extrémních rozměrů toto mé rozpolcení dosáhlo, něco takového jsem dosud nezažil. A aby toho nebylo málo, týkalo se toto mé rozpolcení, jak už asi tušíte, přednostního očkování proti covidu, jehož jsem mohl, díky nejrůznějším známostem, využít, aniž bych se musel kdekoliv pracně registrovat jako nějaká babička Boženy Němcové.

            A co vlastně jde?

            Jak jistě víte, bude konec tohoto světa spojen s bitvou mezi Kristem a Antikristem, která ovšem dopadne vítězně pro Krista. Nechám teď stranou rodinné poměry obou aktérů této poslední bitvy mezi Dobrem (Kristem) a Zlem (Antikristem), nebudu se pídit po tom, čím synem je Antikrist, zda se náhodou nejedná o bratrovražedný boj, to mi ostatně ani nepřísluší.

            Řeknu jen tolik, že pro druhý příchod Krista je nutné, aby tento svět ovládl Antikrist a tedy mohla být svedena ona bitva, jinými slovy Kristus nepřijde dřív, dokud tento náš, jinak docela pohodový svět, ukažte mi nějakou jinou planetu, kde je voda v kapalném skupenství, nebude plně v moci Antikrista.

            A toho se týkalo moje rozpolcení, tohoto, tak zásadního bodu veškeré historie jak tohoto světa, tak veškerého lidstva, které nemůže být přece vymazáno jen tak beze stopy, jako by na žádném lidstvu nikdy ani trochu nezáleželo, jako by lidstvo, nazíráno z čistě duchovního hlediska, nebylo nikdy ničím víc než jen zcela primitivní amébou.

            Sledoval jsem právě porno z duchovního prostředí čistě ženského kláštera, když k onomu rozpolcení došlo.

            Právě v tom nejnapínavějším okamžiku cosi ve mně vykřiklo: „Přednostní očkování proti Covidu je dílem Antikrista! Přednostní vpich na levém rameni je jeho znamením, podle něj poznáte je!“

            Ohromen tímto poznáním, přestal jsem takřka vnímat to, co se odehrávalo v ženském klášteře, protože tady byla ona nabídka na přednostní očkování, na kterou stačilo je kývnout.

            „Antikrist je tady! Bude konec světa!“ zvolal jsem, protože lidí s přednostním znamením Antikrista teď bude samozřejmě přibývat.

            Ale to nebylo všechno, to byl teprve, abych tak řekl, začátek.

            Jen co doznělo toto moje zvolání, vykřiklo něco jiného ve mně: „Po mně přijde někdo větší a ten nebude přednostně křtít vodou, ale vakcínou proti covidu. Vpich na levém rameni bude znamením přednostního křtu!“

            Tentokrát jsem už musel zalapat po dechu, jako kdybych se byl býval taky nakazil a měl ten nejtěžší průběh, jaký si lze ve stísněných podmínkách našeho světa představit.

            „Jen ten, kdo je přednostně očkován mne následuje, jen ten, kdo byl očkován, bude žít věčně!“ zvolal jsem, jako bych já sám byl Kristem!

            Byl to ovšem přímý důsledek mého rozpolcení, které mě tak nečekaně zasáhlo, nemusím snad říkat, že to, co odehrávalo přímo před mými očima v ženském klášteře, mne už nijak nezajímalo.

            Nemohlo být pochyb, že Dobro a Zlo mezi sebou svádí tam kdesi uvnitř mne krutou bitvu mezi sebou a mně nezbývá, než jen tomu nečinně přihlížet, aniž bych své konečné rozhodnutí, zda se nechám přednostně očkovat, mohl nějak ovlivnit. Každý Antikrist vám ale samozřejmě bude tvrdit, že je Kristus, každý Antikrist vás bude varovat právě před Antikristem, aby vás dokonale zmátl, z tohoto pohledu musí být každé evangelium vždy jen rafinovanou dezinformací.

            Ale co když bude opravdu u posledního soudu stát Kristus s injekční stříkačkou a bude tvrdit, že vakcína proti Covidu je jeho tělem i krví v jednom (a to i včetně vepřové želatiny) a kdo je přednostně přijme, bude žít věčně?

            A každý, kdo tuto vakcínu odmítne a nenechá se přednostně očkovat, sám si nad sebou vynese svůj ortel?

            Ale vyhraje poslední bitvu skutečně Kristus?

            Nebude tím posledním soudcem nakonec Antikrist a jedině jeho znamení na levém rameni bude zárukou přednostní spásy?

            A tak se stalo, že jsem na své přednostní očkování kývl, aniž by se mi to zdálo jakkoliv nemorální, že se nechám přednostně očipovat, lidé se přece dopouštějí i mnohem větších svinstev, než je přednostní očkování, namátkou mě napadá třeba Havel...

              P. S. Právě mne napadlo, zatímco se injekční jehla blíží k mému levému rameni a lékařka v kombinéze mne konejší, abych se ničeho nebál, že to jen trochu štípne, že Kristus i Antikrist je jedna a tatáž osoba, u které rovněž došlo k rozpolcení a tak armagedon není ničím jiným než jen vnitřním bojem, protože Dobro a Zlo je finále vlastně totéž.