Řešení konfliktu na Ukrajině má teď ve svých rukách Václav Klaus

Ukrajina má Zelenského, Rusko Putina, Bělorusko Lukašenka,  no a my máme zase Václava Klause. Co na tom, že je prezidentem už jen bývalým?

Blížila se půlnoc. Jak poctivě dopil svrchně kvašený ležáček a zvedl se k odchodu. Napřed zkontroloval, zda jsou všechny pípy řádně utaženy, aby z nich v noci zbytečně nekapalo pivo a pak zašel za exprezidentem do jeho pracovny.

„Tak já už teda jdu domů,“ oznámil exprezidentovi a dodal, „mám v baráku zhasnout?“

„Ano, zhasněte. Já budu ještě pracovat na své další knize. Měl bych ji do rána rád hotovou. Na záchod dojdu i po tmě. A taky zamkněte, ať mě tady nikdo neruší,“ odvětil exprezident.

„Jo, tak já zhasnu. Klíč tam pod rohožku, jako vždy, ať ho Vajgl najde, až přijde ve čtyři ráno do práce. Dobrou noc,“ řekl Jakl.

„Dobrou noc,“ odpověděl exprezident, nepřestávaje psát.

Jakl pozhasínal všechna světla, pak Institut Václava Klause důkladně zamkl, aby exprezidenta nerušil a pískaje si melodii nějaké blues, vydal se směrem k domovu.

Exprezident zatím skutečně pokračoval v psaní své knihy, nebo to alespoň předstíral. Ale sotva v dálce utichlo Jaklovo pískaní, vyskočil od počítače, otevřel velkou okovanou truhlicí, která byla u zdi, takřka se celý do ní ponořil a když se opět narovnal, držel v ruce nádhernou pancéřovou pěst.

Ano, byla to tatáž pancéřová pěst, se kterou takřka před osmdesáti léty, tehdy už jako takřka čtyřletý capart, osvobodil Prahu od německých okupantů.

„Já věděl, že tam musíš bejt!“ zvolal radostně exprezident a pak už šlo všechno ráz podle předem připraveného plánu.

Exprezident si rozepnul sako i košili a odmotal si z břicha jemnou hedvábnou šňůru, kterou si tam doma ráno odmotal, když byla Livia v koupelně. Šňůru pevně omotal kolem ústředního topení a její volný konec vyhodil oknem do noční tmy. Teď už mu zbývalo jen popadnout pancéřovku, spustit se po šňůře dolů a stanout nohama na kypré půdě, kterou byl Institut Václava Klause neprodyšně obklíčen ze všech stran...

Jaké bylo Vajglovo překvapení, když přišel ráno do práce a našel v exprezidentově pracovně otevřené okno a z něho spuštěnou hedvábnou šňůru, v níž poznal svůj rozpáraný domácí župan, který se mu ztratil na oslavě exprezidentových osmdesátin!

V tu chvíli se už však na sociálních sítích nezadržitelně šířily informace o nepolapitelném fantomovi, který na Ukrajině likviduje ruské tanky, jakož i jinou obrněnou techniku, vykřiknuv pokaždé: „Smrt, nebo svobodu!“

Není pochyb, že náš fantom přinutil ruskou armádu, aby takřka zastavila postup v rámci své mírové operace a tak vzkřísil naději na diplomatické řešení válečného konfliktu, protože každý ví, že jediné, čemu Rusové rozumí, je toliko pořádný klacek v ruce, v tomto případě tedy fantomova pancéřovka.

Poslední První zprávy dokonce mluví o patnácti ruských tancích, zničených fantomem na předměstí Kyjeva během několika sekund jedním panzerfaustem.

Zdá se, že slova Institutu Václava Klause po osmi letech nejenže stále platí, ale jsou, ve světle bojové činnosti nepolapitelného fantoma na Ukrajině, platnější než kdykoliv předtím a kdykoliv potom...