Rasistická tříkrálová sbírka 2022 A.D.

Taky jste dnes potkávali v ulicích koledníky Tříkrálové sbírky, kteří docela otevřeně a bez zábran upevňovali rasové stereotypy?

            Na dveře Betlémského chléva někdo zaklepe.

            „To budou určitě Tři králové, jdi jim otevřít, Josefe, já zrovna kojím,“ poprosí Panenka Maria Josefa.

            „Už jdu, stejně chtěl zrovna vstávat,“ vstane Josef z kopky sena a jde ke dveřím chléva.

            „Dej jim všechny naše peníze, nám jsou přece na nic,“ připomene ještě Panenka Maria Josefovi.

            „To se ví, že jsou nám na nic,“ přikývne Josef a vytáhne z prázdného váčku velkou kulatou padesátku, jsou to všechny peníze, která svatá rodina má a ráda je věnuje na dobrou věc.

            A Panenka Maria se nemýlí. Za dveřmi opravdu stojí tří králové, účastníci tříkrálové sbírky se zapečetěnou pokladničkou v ruce.

            „Tak vás pěkně vítám u nás ve chlévě!“ přivítá koledníky Josef jak se sluší a patří, a zeptá se, „tak copak nám nesete?“

            „My tři králové jdeme k vám, zdraví, štěstí nesem vám!“ začnou zpívat koledníci.

            Josef se usměje, natáhne ruku s padesátikorunou, aby ji hodil do zapečetěné pokladničky, ale pak se zarazí, hledě na jednoho z králů.

            „A co ty černej, stojíš vzadu? Vystrkuješ na mě bradu? Pojď blíž, sem dovnitř, na betlémské světlo,“ řekne Josef nakonec přísně.

            Koledníci přestanou zpívat a zaraženě stojí.

            „No tak, jen pojď,“ řekne Josef a vtáhne koledníka do chléva, aby si na něj pořádně posvítil.

            Malý koledník je celý vystrašený, když mu Josef svítí betlémským světlem do očí, chce se Josefovi vytrhnout, ale Josef jej drží pevně.

            „Já to věděl! Blackface!“ vykřikne Josef, když velmi brzy zjistí, že malý koledník není ve skutečnosti černý, ale má jen načerněnou tvář, „tak ty jsi mouřenínský král, jo?“

            „Pane, pusťte mě, já nechtěl dělat černýho, ale protože jsem nejmladší, tak mi nic jinýho nezbylo,“ pláče malý koledník.

            Ale Josef už táhne koledníka před Panenku Marii.

            „Tak si představ, že tady ten spratek si načernil tvář, aby vypadal jako negru, což znamená rumunsky černý! Lidé, kteří ho teď uvidí, si vzpomenou na všechny situace, kdy si z nich dělal někdo legraci, kdy byli uráženi a kdy měli pocit méněcennosti kvůli tomu, kdo jsou!“ ukazuje Josef na nebohého malého koledníka.

            „A my jim chtěli dát všechny svoje peníze a oni přitom šíří rasové stereotypy, jako by nestačilo, že Rowlingová karikuje Židy! Proč je na světě tolik nenávisti, proč se všichni lidé navzájem nemilují?“ zalká Panenka Marie a odvrátí svou tvář zkřivenou nesmírnou bolestí od malého koledníka.

            „Tak to by stačilo!“ zahřmí Josef a vleče malého koledníka zpátky ke dveřím, aby ho vyhodil ven za jeho kumpány, kteří už utekli i se zapečetěnou pokladničkou, a když tak učiní, strčí padesátikorunu, kterou má celou dobu v ruce, zpátky do váčku, „rasisty podporovat nebudeme!“

            Zdá se, že i malému Ježíškovi se hněvem zkrabatí jeho tvářička a rozpláče se nad tím, co viděl. Celý se kroutí, prohýbá v zádíčkách jako luk, kope nožičkama a šermuje rukama, tlačí a červená v obličeji, jako by měl koliku.

Ale není to kolika, je to hněv progresivistického krále, který přichází na svět rozsévat lásku bez rozdílu rasy, pohlaví a sexuální orientace, je to hněv na ty, kdož Jeho jméno zneužívají k k masovému šíření rasismu v ulicích našich měst a vesnic.