Raději jednu M. Šichtařovou než milión Trčálků!

Jakou cenu může mít taková lidská veš jako Trčálek, to jest já? Odhaduji, že ne moc velkou, spíše žádnou, a proto se jistě najde spousta báječných lidiček, která se mnou protentokrát bude vřele souhlasit

            V roce mého narození neudálo se, krom něho, takřka nic významného, leda bychom za významné považovali i dvě nebo tři zasedání ÚV KSČ.

Ale byla tato zasedání skutečně důležitá, nebyla jen, na rozdíl od mého narození, mediální pseudoudálostí?

Od té chvíle mnohokrát oběhla Země poslušně Slunce, jako by vesmír, stejně jako náš svět, řídili a ovládali nějací tajemní vládcové, oligarchové a neomarxisti v jednom.

A tak jsem dnes, v ulicích jednoho, vcelku zapadlého krajského města potkal po mnoha letech od svého narození Standu Jebáka. Věděl jsem o něm, že je příležitostným varhaníkem (hrb ovšem neměl, za to byl strašně moudrý) v chrámu Matky boží v Paříži, který mu teď ovšem shořel, přičemž je nanejvýš podivné, že se, několik měsíců od této smutné události, zatím ani trochu nepotvrdilo, že šlo o teroristický čin.

Chtěl jsem tohoto moudrého člověka potěšit a tak jsem řekl: „Kam se hrabe goebbelsovská propaganda na Českou televizi!“¨

Moje povzbudivá slova padla na úrodnou půdu, protože Standa Jebák hned celý nápadně pookřál.

„Ani mi o tom nemluvte!

Sám jsem se teď přesvědčil o zhoubném vlivu vysílání České televize na lidský mozek!“ vykřikl, nápadně vnitřně zkrásnělý (stejně tak, jako nevěsta, když si odhrne závoj) vyřčenou pravdou, jejímž byl přenašečem.

„Máte něco s mozkem?“ zeptal jsem se.

„Já ne, díky bohu!

Musím to zaklepat!

Já sleduji Českou televizi, pokud ji vůbec sleduji, jen v ochranném oděvu a nasazenou plynovou maskou!“ rychle si Standa Jebák zaklepal na čelo a dodal, „ale Havránek!“

„Havránek?“ zeptal jsem se.

„Havránek Josef!

Takový to byl hodný člověk, všechny uprchlíky by nejraději postřílel a na Letnou by nešel, ani kdyby mu za to Soros nabízel milión!

Co milión, dva milióny!

Ten se vám nenechal vůbec zmanipulovat!

Stál pevně na svém a chvilkaři by s ním nemohli o píď ani s deset páry vykrmených schwarzenbergských volů.“

„A co se s ním stalo?“ chtěl jsem vědět.

„To vám právě chci říct!

Šel jsem k němu na návštěvu, abychom si spolu zavzpomínali na Agrokombinát Slušovice, na to jak, Slušovice zlikvidoval Havel a Brusel, protože jim Čuba viděl do těch jejich orwelovských karet.

Přijdu k němu, a co nevidím?

Josef má puštěnou Českou televizi, zrovna tam dávají Tour de France, mlátí hlavou do stolu a přitom vykřikuje: ,Raději milión Šichtařových než jednoho Trčálka!‘

,Pane bože, Josef, nemlať tou hlavu o stůl, nebo zblbneš!‘ křiknu na něj, ale marně.

Havránek Josef dál mlátí hlavou o stůl. Rychle jsem mu zpod zadku vytáhl polštář, na kterém seděl a dal jej na stůl, aby se ty rány aspoň tak neozývaly. Ale on vám ho během chvilky rozmlátil docela na cucky, peří z něho létalo na všechny strany, jako by právě někdo škubal vodňanské kuře.

To už začali sbíhat i sousedi a všichni lomili rukama a litovali Havránka Josefa. Nikdo na něj nedal dopustit, všichni jej chválili a říkali, že hodnějšího člověka pod sluncem nebylo.

Policie to vyšetřuje jako úmyslné ublížení na zdraví, někdo musel Josefu Havránkovi haknout jeho televizor, aby tam běžela jen Česká televize, aby se mu dokonale vymyl mozek, jinak by přece sám od sebe hlavou do stolu nemlátil než jen hnusem z České televize a francouzské krajiny.

Ale co je vám?

Úplně jste zbledl!“ pohlédl na mne s obavami Standa Jebák.

Skutečně mi bylo nevolno, v ústech cítil jsem jakousi obludnou pachuť.

„Já, já jsem taky Trčálek!

Trčálek!“ vykřikl jsem zoufale.

Teď zase zbledl Standa Jebák.

„Vy?

Trčálek?“ zasípal, zavrávorav.

„Ano, Trčálek,“ přikývl jsem.

„Raději milión Šichtařových než jednoho Trčálka!“ vykřikl zoufale Standa Jebák a začal zuřivě mlátit do zdi domu, u kterého jsme stáli, až ten se začal otřásat ve svých základech.

V tu chvíli se ukázalo, že hlava Standy Jebák je tvořena jednolitou gutaperčou té nejvyšší kvality.

Kdo by to byl řekl, varhaník od Matky boží v Paříži a má celou hlavu z gutaperči!

„Už je mi líp.

Mnohem líp, je mi tak dobře, jako bych byl v nějakém gigantickém střetu zájmů,“ oddechl jsem si při pohledu na Standu Jebáka, na jeho hlavu odskakující od zdi.

A opravdu mi bylo už tak dobře, že jsem okamžitě běžel do nejbližšího blázince a tam, ve sprše, dokud ještě tekla ledová voda, rychle napsal tento článek, a pak se uvidí, co dál, třeba si mne tu nechají na letní byt a masitou stravu, když zjistí, že jsem taky Trčálek.