Prof. Halík v pestře květované sukni

Mohlo by se zdát, že sotva kdo toho ví o Bohu víc než profesor Halík, který velmi správně odhalil, že Bůh je tajemstvím. A přece existuje žena, která v tomto směru dokáže trumfnout i samotného prof. Halíka...

Bylo úterý a do ukřižování Ježíše Krista, do jeho zástupné oběti, kterou Bůh, Ježíšův nebeský Otec a všemohoucí Stvořitel všehomíra vykoupil člověka z jeho hříšné hanby a zajistil mu život věčný, zbývalo něco málo přes dvaasedmdesát hodin.

Ježíš, který věděl, že se jeho velká hodina se blíží, však nedal na sobě nic znát. Vypadalo to, jako by On, Syn člověka, který vzkřísil tolik mrtvých k životu, měl žít věčně už nyní a ne zemřít brzy na kříži. Ale jeden z apoštolů, tuším, že to byl sv. Jakub starší, snad přece jen něco vytušil a v tu chvíli ho přepadl strašlivý strach, že to všechno je pouze jakási kolosální fraškovitá habaďůra, kterou na něho, a na zbylé apoštoly, nastražil sám Ďábel.

Proto se, bylo to právě u večeře, to jest u předpředposlední večeře Páně, zeptal Ježíše: „Pane, jsme s Tebou, protože tvrdíš, že kdo Tě následuje, bude žít věčně, jsme s Tebou, abychom se ničeho nebáli jako ovečky, které mají dobrého pastýře.

Řekni mi, kdo se dostane do Božího království, aby tam žil věčně?

Dostane se tam opravdu ten, kdo je s Tebou, ten, kdo se pro Tebe vzdá všeho, tedy i vlastního života?“

Nebohý apoštol hleděl na Ježíše vytřeštěným zrakem, jako by každou chvíli měla někde vybuchnout jaderná bomba tak blízko, že by už neměl čas se k otočit k výbuchu patami, už jen z toho důvodu, že by se nacházel v jeho epicentru.

Ježíš se usmál, pohladil nebohého apoštola po tváři a pravil: „Letělo velké dopravní letadlo z Prahy na Sardinii. V půli cesty mu vysadil napřed jeden motor, pak druhý motor a letadlo se začalo řítit k zemi. Všichni se začali modlit k mému Otci, aby je zachránil.

Jen jediný člověk z těch několik set, se nemodlil. Byla to žena jižanského vzhledu v pestré květované sukni. Muži, který vedle ní seděl a taky se modlil jako o život, to přišlo divné.

I zeptal se jí: ,Milá paní, řítíme se nyní k zemi a všichni se modlíme k Bohu, aby nás zachránil, neboť je to jeho v moci.

Jen vy se nemodlíte!

Copak vám nezáleží na vašem pozemském životě?

Kdybychom se všichni modlili, jistě by nás Bůh zachránil, protože by zde nebylo nikoho nespravedlivého.

Ale protože vy se nemodlíte, nechá nás Bůh zahynout s vámi.

Snažně Vás prosím, modlete se, ať nás Bůh zachrání.'

Avšak ta žena v pestrobarevné sukni muži odpověděla: ,Jasně. Všichni můžeme skákat ze skály, nebo se řítit k zemi, a Bůh nám pomůže. Takhle blbě jednoduché křesťanství není. Sbohem.'

A sotva to žena dořekla, letadlo se roztříštilo o zem a všichni v něm zahynuli.

Pravím vám, že do Božího království se dostane jedině ta žena, která se nemodlila, neboť neměla strach. Ti, co se modlili, měli strach, a proto skutečně nevěřili v Boha, v jeho milosrdnost. Ale ona žena věděla, že i když nyní zahyne, tak bude žít věčně, protože Bůh vzkřísí každého, kdo nemá strach, k životu věčnému.

Amen, amen pravím Ti, neboj se jaderného výbuchu a budeš vzkříšen k životu věčnému, avšak ten, kdo se strachuje o svůj život, ten nikdy žít věčně v Božím království nebude!“

A Ježíš měl, jako vždy, pravdu, neboť On sám je Pravda, Cesta i Život.

Do Božího království se dostane jen ta žena jižanského vzhledu v pestré sukni za to, že se nemodlila v padajícím letadle a pak už jen prof. Halík.

Ale ten přijde do Božího království za trest pro svou blasfemii, protože nemůže být pro prof. Halíka většího trestu, než žít věčně v Božím království s touto ženou jižanského vzhledu a v pestré sukni, neboť věčné zatracení bylo by pro něj příliš milosrdným, bylo by pro něj skutečnou spásou...