Proč volím socialisty?

Jeden bloger dal nahlédnout do své duše antisocialisty. A já zase dávám nahlédnout do duše toho, díky komu mají socialisté svých dvacet procent jistých, což se o mně stejně ví, a což je tady fakt o hubu, hehe!

Nechápu, jak někdo může volit socialisty.

Zadlužují zemi, chtějí kdekoho řídit.

Až dojdou zdroje, a lidé budou muset makat jak urvaní ve dvou zaměstnáních (což by ale znamenalo, že bude ke všemu ještě cca padesáti procentní nezaměstnanost), aby bylo na důchody, pro ty, kteří díky blahobytu sociálního státu ještě nezhebli, a přitom se jim už nechce v osmdesáti pracovat, svedou to všechno na třídního nepřítele.

Proto nadávám na socialisty, kudy chodím, proto je urážím, jak můžu. Když už nic jiného, připadám si díky tomu jako jediný spravedlivý.

Ale jsem evidentně výjimka, aspoň u nás na pracáku.

Co vím, všichni u nás na pracáku volí socialisty.

Zrovna teď jsem se kvůli tomu rozčílil.

Čekal tam jeden na chodbě, který chválil socialisty za rozpočet na příští rok, sám se chlubě tím, že je volí.

To se ví, že jsem to nevydržel a řekl: „Ty seš, kamaráde, nezlob se na mne, opravdu vůl!

To chceš, aby naše děti platily dluhy, které my teď nasekáme, abychom  měli na dávky pro nás?“

Ale ten týpek mě odpálkoval: „Ty seš vůl!“

„Já, že jsem vůl?“ namíchnul jsem se, „já který vždy volil pravici? ODS! TOP 09! Já, že jsem vůl!?“

Týpek se jen usmál: „Jo, jsi vůl, protože nechápeš dialektiku, soudruhu.

Jednak naše děti žádné dluhy po nás platit nebudou, protože komu by je platily?

Jen samy sobě, čili tento tvůj blbý, věčně omílaný argument o zadlužování příštích generací logicky padá.

Ale to je v podstatě jen marginálie, protože zaměňuješ důsledek za příčinu a příčinu za důsledek, jako všichni hlupáci tvého druhu.

Sociální stát není příčinou všeobecného rozpadu, ale toliko jeho důsledkem, je vývojovým stádiem naší civilizace, myšleno globální bez směšného dělení na Západ či Orient, která neomylně spěje ke svému zániku.

Pokud jen trochu rozumíš ekologii, kybernetice živých systémů, tak jistě víš, že každý ekosystém nezvratně spěje ke svému klimaxu, říkejme tomu třeba boží vůle. Čím je ekosystém tzv. vyspělejší, tím je taky zranitelnější, protože je složitější, každé narušení jeho vnitřních vazeb má pro něj fatální následky.

Jistě, to o co, se pokoušejí socialisté, je směšné, protože lidé jsou ve své podstatě hovada.

Ale jak by vypadal svět, o kterém ty sníš, svět dle tebe, plný svobody, ovšemže jen pomyslné, protože i tento svět by byl jen diktaturou, v níž by se bojovalo o moc a peníze?

Víš to?

Nevíš, protože víš prd. Jsi jen žvanil, který dělá ramena, a to je všechno.

Ne, kamaráde, tak či onak, zánik této civilizace je nevyhnutelný tak či onak, lidstvo je už jednou nohou v kafilérce, a je úplně jedno, kdo mu vládne, jestli socani nebo Trump nebo Lump, nebo Putin nebo Onan Onanovič Onanov.

To je, kamaráde, dialektika.

A že volím socany?

Volím je z legrace, sranda musí být.

A koho volíš ty?

Pravici?

Dovol, abych se zasmál, hehe!

Žádná pravice neexistuje, protože moc korumpuje, a vůbec všechno to jsou jen kecy o životě a vesmíru.

Z toho všeho, co tady vidíš, nezbude jednou kámen na kameni.

Víš, kdo to řekl?

Tak vidíš, že jsi vůl! A navíc ještě zbabělec.“

Ta příkrá a nespravedlivá slova se mě dotkla na citlivém místě.

Rozplakal jsem se, štkaje: „Já nejsem zbabělec, já nejsem zbabělec.“

Když jsem se konečně utišil, byl už týpek pryč. I na chodbě byli úplně jiní lidé, proplakal jsem skoro celé dopoledne.

Ti lidé před sebe lhostejně hleděli, zcela odevzdaní svému osudu, jakési dvě ženské se bavili, jak v pětapadesáti nikam nevezmou, místo toho, aby začali podnikat, nebo si aspoň zvýšili kvalifikaci, třeba studiem na nějaké soukromé vysoké škole.

„Fuj, je mi z vás špatně!“ odplivl jsem si a vešel do dveří, kam vždycky na pracáku chodím, je za nimi se peklo sociálního státu, v němž každý, kdo v něj nevěří, je napájen hnisem, avšak vysvobození nepřichází...

To všechno už tady přece jednou bylo!