Proč Tomio Okamura nedemonstruje na podporu Putina?

Trochu mě překvapuje, že jeden z největších šiřitelů Putinových myšlenek a jeho nejoddanějších služebníků, neřeční na náměstích, aby podpořil mírovou operaci na Ukrajině. Kdo jiný než Okamura by měl zdvihnout prapor svobody?

            Na tohle Tomio dlouho čekal, na tohle se Tomio dlouho těšil, přinejmenším od chvíle, kdy falšoval (ovšem pro dobrou věc a takový podvod není z vyššího hlediska mravního podvodem!) podpisy prostých ovčanů podporujících jeho prezidentskou kandidaturu.

            Konečně mohl prokázat svoji odvahu, konečně mohl prokázat svoje hrdinství, a ani nemusel být příslušníkem šturmové brigády donbaských dobrovolníků!

            Nebezpečí mu hrozilo konečně i doma, stačilo jen veřejně vyslovit podporu Putinovi, stačilo jen říct lidem pravdu!

            A nebyl by to Tomio, pašák nad pašáky, aby tuto skvělou možnost nevyužil, když už se mu nepodařilo zablokovat pandemický zákon.

            Svolal demonstraci na podporu speciální operace (invaze vypadá úplně jinak!) ruských mírových jednotek a tam, před svými věrnými, těmi, kterým ještě válečná propaganda České televize nevymyla mozek, těch, kteří dobře vědí, že civilisty na Ukrajině vraždí Američané převlečení za Rusy, prokázal své hrdinství zrovna tak, jako kdyby likvidoval neonacisty přímo v jejich ukrajinském semeništi.

            „Vážené soudružky, vážení soudruzi,“ přivítal přítomné a svižně pokračoval, protože řečnění mu, marná sláva, vždy šlo přenáramně, „já vám všem, jak jste tady, slibuji, jakože se Tomio jmenuji, že 9. květen budeme prázdnovať v Kyjevě!“

            Mohutný výkřik nadšení a řachavého potlesku přerušil Tomiův proslov.

            Ale jakmile po patnácti minutách utichl a nad hlavami lidí už jen tiše povlávaly české a ruské vlajky, Tomio s nemenším zápalem pokračoval: „Rusko svrhne nacistickou vládu a všechny válečné ukrajinské zločince, včetně jejich českých přisluhovačů, požene do Haagu!“

            Opět se všechna hrdla nadšeně rozkřičela a opět hromově zabouřil potlesk.

            Když po dvaceti minutách utichl, Tomio pokračoval s ještě větším zápalem: „My všichni, jak tady jsme, obdivuje Putina za jeho trpělivost s ukrajinskou chátrou.

            Ale i tomu největšímu volovi musí trpělivost zákonitě jednou dojít!

            Rusko obnoví svou jednotu a zajistí řešení ukrajinské otázky. Před očima se nám rodí nový svět. Ruská vojenská operace na Ukrajině zahájila novou éru, a to rovnou ve třech dimenzích. A tady u nás doma samozřejmě v té čtvrté. Začíná nová doba, jak v ideologii, tak v samotném modelu našeho socioekonomického systému,

            Nezávislost nejen Ukrajiny, ale i Běloruska a Česka, je strašnou katastrofou a nepřirozeným vymknutím z kloubů.

            Ruská mírová mise definiitvně vyřeší ukrajinskou otázku. Prezident Vladimir Putin v těchto dnech bez nadsázky přijal historickou odpovědnost tuto otázku vyřešit dnes a nenechávat ji budoucím generacím.

            Tento Problém musí vyřešit ze dvou klíčových důvodů, přičemž jedním z nich je komplex rozděleného národa čili komplex národního ponížení, který se s Rusy táhne dodnes, a druhým nutnost zamezit tomu, že se Ukrajina, potažmo Česko stane antiruskou výspou Západu. 

Evropa neměla dostatek síly na to, aby udržela Ukrajinu ve své sféře vlivu a už vůbec ne aby si ji přivlastnila.

Na novém světovém řádu se budou podílet i Čína s Indií a další civilizace včetně té evropské. Ovšem už ne podle jejích pravidel.

Proto opakuji na svou samurajskou čest: ,Tohle není válka, to je speciální operace!‘

Nepočínejme si jako onen židovský šachista Kasparov, který opovrhoval svým odpůrcem proto, že nehraje podle pravidel, a pak jím byl poražen. Putinovo nadání je nepochybné, varujme se toho, abychom jej neuznal! 

Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme konečně našeho, t.j. slovanského vůdce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Radujme se z toho, že i nás zahrnul do svých geniálních plánů na vyvrácení prohnilého západu z jeho fašistické základny, on je to, Putin, v němž se naplní touha národů, a tedy i touha naše, po svobodě a po důstojnosti!“

A po těch slovech, jež všechny dojala k radostnému pláči (nic není výstižnějším zhmotněním naděje než takovýto pláč!) začal Okamura stoupat před zraky svých věrných k nebi, kteří k němu vzhlíželi, dokud jim ho nezakryl oblak, za nímž Okamura zmizel nejen jim, ale taky bolševickým orgánům činným v trestním řízení, kterým svým nanebevstoupením pašák Okamura vypálil jejich covidofašistický rybník, prostě jim ufrnkl jako ptáček jarabáček...