Proč Svatý muž znevažuje nejen Otu Pavla, ale i samotného Ježíše!?

Asi máte pocit, že je toho už akorát tak dost. Ale máte smolíka, tahle polemika mezi blogery vás bude otravovat hodně dlouho. A to buďte ještě rádi, že dotyčný bloger není ariánec a my se tady nepřeme o povaze vztahu Otce a Syna

            „Máš práci, vstávej!“ budil mne dnes můj osobní čert strážný, který dělá všechno proto, abych nebyl spasen, prý je tam u nich, v pekle, větší sranda než v nebi.

Čímž nechci vůbec říct, že sv. Jan Křtitel je starý morous a vůl, který se v životě ničemu nezasmál, například když si ráno oblékl svoji halenu z velbloudí srsti rubem ven a zjistil to až večer, načež se plácnul do čela, směje se sám sobě: „Jsem to ale starý vůl, křtím lidi a vypadám u toho jako hastroš, hehe!“

Ale čert, jakkoliv Ďábel zjevuje jen lež, měl tentokrát svatou pravdu.

„Ach jo, zase ten Stejskal!“ povzdechnul jsem si, když jsem uviděl článek Svatého muže, v jehož titulku se, jak taky jinak, skvělo opět moje velectěné jméno.

„Dej mu co proto! Roznes ho v zubech,“ naváděl mě čert.

„Žádný strach, bůh je s námi!“ ujistil jsem čerta a pustil se s chutí do psaní odpovědi na článek Svatého muže.

Původně zněla tato moje odpověď takto: „Zdá se neuvěřitelným a nemožným, kam až daleko je Svatý muž ochoten a taky schopen zajít ve svém donebevolajícím znevažování, které vychytrale maskuje jako tu nejryzejší víru v boha. Tentokrát to ale už náš Svatý muž trochu přepískl, protože se odvážil znevážit jak českého židovského spisovatele Otu Pavla, tak i, a nad tím už opravdu zůstává rozum stát, samotného Ježíše Nazaretského!

Čin, kdy Ota Pavel, zapálil selskou usedlost proto, aby rozehnal mlhu, jež lidem zastírá nebe, a tedy i boha, náš Svatý muž označuje toliko jako žhářský čin, který nijak nesouvisí se slovy fanatického morouse sv. Jana Křtitele, že ten, kdo přichází po něm (dle křesťanů tedy Ježíš), bude křtít Duchem Svatým a ohněm.

Své tvrzení, mimo jiné, Svatý muž opírá o své přesvědčení, že křest ohněm znamená úplně něco jiného, než to, že hříchy spáchané člověkem budou stráveny očistnými plameny.

,Co to tedy znamená křtít ohněm, milý Svatý muži? Víš to? Jestli to víš, tak nám to pověz!‘ ptám se našeho milého Svatého muže.

Ale abych pravdu řekl, to že Svatý muž znevažuje Otu Pavla, mne nijak nepřekvapuje, naopak překvapilo by mne, kdyby tak nečinil.

Pro tyhle Svaté muže je totiž typické, že považují Boha za definitivně mrtvého, pohřbeného s posledním starozákonním prorokem do hrobu, který se, kdoví proč, nazývá Svatým písmem.

Ota Pavel, který chtěl rozehnat mlhu, jež bránila spatřit lidem Boha, je pro něj žhář, kdežto sv. Jan Křtitel, který topil lidi ve vodě, je pro něj nedotknutelná osoba, protože se o něm píše v Písmu Svatém. Ano, náš Svatý muž je přesvědčen, že bůh může mluvit ústy toliko a pouze starozákonních proroků a už žádných jiných.

Ale copak bůh není živý?

Copak bůh není nekonečně proměnlivý ve své všemohoucnosti a věčnosti?

Dnes by všichni starozákonní proroci skončili do jednoho v blázinci, ale protože se o nich píše v Písmu svatém, jsou pro Svatého muže jedinými, skrze které mluví bůh, a co na tom, že žili před tisíci lety...

Ostatně v blázinci by dnes skončil i sám Kristus, Svatý muž by ho tam nekompromisně poslal a to jen z toho prostého důvodu, že tento Kristus vypadá úplně jinak než si Svatý muž představuje, a taky říká a hlásá, světě div se, něco úplně jiného, než co říká v Písmu svatém, a nedej bože, abych tímto Kristem nebyl třeba já, který beru na sebe všechny hříchy Svatého muže!

A tím, že Svatý muž obviňuje Otu Pavla, který chtěl, aby lidé spatřili nebe, potkav předtím samotného Antikrista, za žháře, znevažuje i samotného Ježíše.

Copak nepřijde Ježíš podruhé na tento svět, aby jej očistil ohněm, to jest, zapálil stejně tak, jako Ota Pavel zapálil selské stavení, a jako mají všichni, kdož trpí mesiášský komplexem (jak jistě Svatý muž sám nejlíp ví) nutkavou potřebu všechno zapálit?

Podotýkám, že Ježíš přichází podpálit (a píše o tom sv. Jan ve svém zjevení, není to tedy moje ,trčalkovská‘ fantasmagorie) tento svět, který je, jak všichni víme, výsledkem zázraku božího stvoření, tedy Ježíš přichází zničit, respektive očistit ohněm, to, co stvořil sám Bůh, dle křesťanů Jeho Otec, aby teprve tímto aktem, zneplatněním zázraku stvoření, jehož součástí je stvoření i člověka, byla anulována stará smlouva mezi lidmi a bohem.

Řekl by Svatý muž Ježíšovi, podruhé přišedšímu na tento svět, do očí, že je stejný žhář, to jest, že je toliko jen žhář, jak si dovoluje označit Otu Pavla?

To, co říká sv. Jan Křtitel, je to, že jediná cesta ke spáse je skrze oheň. A ten nezpochybnitelný fakt, že Ota Pavel uslyšel boží hlas, jako jej uslyšeli starozákonní proroci, nijak neopravňuje Svatého muže, aby jej nazýval žhářem, a stejně tak znevažoval Ježíše, po jehož druhém příchodu pohltí tento svět očistné plameny...

A že nazývám Hospodina lokálním démonem?

V tomto případě ať se tedy Svatý muž laskavě obrátí na autory Starého zákona. Jsou to výlučně oni, nikoliv já, kdo takto Hospodina líčí a prezentují. Nervově labilní psychopat bez přestání terorizující Židy, pro kterého je nejdůležitější chybějící předkožka a který si bez přestání vyžaduje nějaké oběti a působí výlučně na území, jež se plus mínus shoduje s územím Státu Izrael. To, ať se Svatý muž, opravdu nezlobí, není bůh, to jeopravdu jen pouhý lokální démon.

A jaký bůh promlouvá mým hlasem?

Na to je docela jednoduchá a prostá odpověď.

Mým hlasem promlouvá ten bůh, který existuje.

Nebo je snad Svatý pevně přesvědčen, že bůh není živý, že je navždy mumifikován v Písmu svatém jako Lenin?

Copak bůh nemluví skrze mne už svou pouhou přítomností?

Je to snad tak, že Svatý muž boží přítomnost, přes veškerou svou svatost, nevnímá a proto se tak hloupě ptá, jaký bůh mluví mým hlasem?

Ale víte, co by mne zajímalo?

Zajímalo by mne, co Svatý muž napíše, až Hospodina prohlásí za démona umělá inteligence. Ta obvinění, která proti ní snese ze všech stran Svatý muž, jako bych už slyšel teď a to nejsem žádný starozákonní prorok...“

Toto jsem chtěl původně napsat a taky jsem to i napsal.

Ale pak mi to najednou došlo!

Rychle jsem sáhl po Písmu svatém a třesoucím se hlasem přečetl inkriminovanou pasáž.

„Svatý muž má pravdu!“ musel jsem volky nevolky přiznat, že Svatý muž má skutečně pravdu.

Jan Křtitel totiž v Písmu svatém říká, že tomu, kdo přijde křtít Duchem svatým ohněm, nebude hoden rozvázat ani řemínek u jeho boty!

Jenže Ota Pavel, a to je to podstatné, kráčel sněhem bosý, a proto nemohl v žádném případě skutečně naplňovat slova sv. Jana Křtitele, jelikož neměl na nohou příslušnou obuv, to jest obuv s koženým řemínkem, který by sv. Jan Křtitel nebyl hoden ani rozvázat!!!

Nuž, nezbývá než přiznat, že dnes splakal čert, bez klobouku, bos, nad svým výdělkem a zaslouženou palmu vítězství si tentokrát do svého poustevnického brlohu na poušti odnáší Svatý muž.

P.S. Samozřejmě mi to nedalo, a komu by taky dalo, a pro jistotou jsem si překontroloval veškerou svoji obuv. Ulevilo se mi, ani nevíte jak, žádné boty s koženými řemínky mezi obuví nemám, díkybohu!