Proč Šojdrová pláče nad sirotky? Proč nikoho nezajímá krvavý sv. Valentýn z roku 1945?

Obdivuji všechny ty profesionály, kteří tvoří všechny ty populárně naučné články, jako třeba ten o syrských sirotcích a krvavém Valentýnu. Jednou bych chtěl psát jako oni, ale vím, že to nikdy nedokážu. Zbývá mi jen tichá závist  

Jsem  pacifista, tělem i duší, téměř nesmiřitelný tolstojovec, dá se říct.

I proto se každý den recituji, spolu s Martou Semelovou:
 „????? ?? ??????? ??????

???????? ?? ? ??????,

??? ????? ????? ? ?????,

? ? ?????, ? ???????,

???????? ?? ? ??? ??????,

??? ??? ???????? ?????,

? ??? ??????? ?? ????

????? ?? ???????,

????? ?? ???????,

????? ?? ??????? ?????.“

Rusové válku nechtějí, to vím určitě, to odpřísáhnu i hrobu prezidenta Beneše!

Válku chce někdo jiný!

Válku chtějí ti, kteří v nekonečných vojenských kolonách křižují Evropou, kteří opravují a zpevňují mosty, třeba Libeňský, nebo Karlův.

„Zmetci, chtějí vyvolat válečný konflikt v Evropě s Ruskem, aby nás pak Rusko muselo zase osvobozovat!

Ale jen šílenec může chtít válku s Ruskem.

Jakákoliv válka s Ruskem dopadne pro Západ stejnou katastrofou, jakou skončila pro fašistické Německo v květnu 1945. Rusko má milionovou armádu se zbraněmi, po kterých touží půlka světa. Rusko má dva a půl milionu vycvičených záložáků, kteří nebudou mít problém vzít do ruky zbraň a postavit se nepříteli.

A hlavně, i ty dělové, Rusko má desetimilióny lidí, mužů i žen, mladších i starších, lidí, kteří stejně jako jejich dědové a babičky před třiasedmdesáti lety udělají cokoliv, než aby dovolili nepříteli pokořit jejich zem.

Na jejich straně jsou – stejně jako tehdy – ty nejsilnější zbraně: nikoliv Tu-160 a S-400, ale PRÁVO, PRAVDA a hlavně VODKA!

Ano, VODKA je nejsilnější, opravdu strašlivá ruská zbraň, hehe!“ směji se těm zmetkům, kteří chtějí zatáhnout Rusko do války za osvobození naší země.

Můj smích je silně protiválečný.

Ale dnes jsem se nesmál.

Dnes jsem zapálil svíčku za oběti amerického náletu na Prahu. A nebyl jsem sám. Se mnou si svoji svíčku zapálil i pan Petřík.

Hleděli jsme do plamenů a mlčeli, vůbec to nebylo jako hysterická palachiáda.

Svíčky už dohořívaly, když pan Petřík řekl: „Neznám větší svinstvo než západní demokracie!“

Přikývl jsem a dodal: „Vůbec to nebyl omyl. Mluvil jsem s jedním americkým pilotem, co se toho náletu účastnil. Řekl, že měli jasný rozkaz srovnat Prahu se zemí. Vyletělo ten den dobře přes tisíc letadel, ale kvůli navigační chybě doletělo nad Prahu jen šedesát dva letadel.

Když nahlásil, že jsou nad Prahou, nařídili mu: ,Sypte to tam hlava, nehlava, ať tam tomu zkurvenému bastardovi Stalinovi nezůstane kámen na kameni!‘

Co nám zbývalo?

Byli jsme jen vojáci.

A vojáci musí plnit rozkazy, ať už sedí v letadle, nebo popravují v Katyni.

Tak to chodí.‘

To mi ten voják řekl a já mu odpustil.

Ale neodpustil jsem těm zmetkům!

Nikdy jim neodpoustím!

Ani Pussy Riot neodpustím!

Ani syrským sirotkům neodpustím!

Neodpustím!“

Při představě těch zmetků mě popadl takový amok, že jsem panu Petříkovi rozmlatil celý byt a zničil i jeho vzácnou sbírku afghánských známek.

Ale pan Petřík se na mě za to nezlobil, všechno mi odpustil.

„Vy za to nemůžete. Za to můžou západní demokracie, nejste jejich ani první, ani poslední obětí.

Historie se vymazat nedá, ať se různí novodobí politruci snaží sebevíce!

Už si tím nelamte hlavu,“  těšil mne pan Petřík, dodávaje, „památku jsme uctili, pojďme si teď zarecitovat tu nejkrásnější báseň na světě.!

„Ano, pojďme,“ zvolal jsem a na nic už nečekaje, spustil, jako bych byl sám autor, „?????? ? ?????, ? ?????,

?????? ??????? ? ??????,

?????? ????? ????? ??????

????? ?? ???????, ????? ?? ???????,

????? ?? ??????? ?????!“