Proč ruským trollům nevadí, že Čína plundruje Rusko?

Oblíbenou mantrou ruských trollů je válka, kterou chystá NATO, aby se Západ mohl zmocnit ruských surovin. To, že se Rusko stává, i se svými surovinami, kolonií Číny, která plundruje Sibiř, jim už tak nějak nevadí

            Pan Petřík vrátil se poznávacího zájezdu na ruský Dálný východ a Sibiř celý nadšený.

            „Nádhera, prostě nádhera!

            To musí každý vidět!“ vzdychal blahem, od kterého se i celý třásl, „evakuace ruské surovinové základny do Číny běží na plné obrátky. Co se dá vytěžit, to se vytěží a odveze do Číny, veškeré osídlení v místě zanikne, takže váleční zločinci z NATO v čele s generálem Pavlem přijdou s křížkem po funuse, budou okupovat jen nehostinnou, úplně vybrakovanou pustinu.

            I záchrana stromů před fašisty se daří, autor Lesních novin i sám Sysoj Sysojevič by měli radost!

            Kolem Bajkalu, a nejen tam, lze pozorovat obří holoseče, často v podobě čtverců o minimálních rozměrech deset krát deset kilometrů.

            Kam se na to hrabe šumavská dřevařská lobby v čele se senátorem Jirsou a starostou Modravy?!

            Ani jeden strom nenechají Číňani napospas zločinným západním demokraciím, i ta nejposlednější jedle je dopravena do čínského bezpečí. Jsou místa, kde můžete jít celý den a nespatříte jediný strom, třebaže ještě před nedávnem se tam rozprostírala tajga, jejíž nedozírnost musela nutně vyvolávat deprese, nehledě na to, že poskytovala úkryt nebezpečným šelmám, jako je medvěd či tygr.

            Takového tygra bych nechtěl potkat!

            A dnes?

            Dnes už se není ničeho bát, ba dokonce na mnohých pasekách začaly růst lesní jahody.

            Ale jaké lesní jahody!

            Natrháte si hrst a nemusíte dva dny nic jíst!

            Ty jahody se vozí přímo do Pekingu na tamní farmářské trhy, zásobuje se jimi i ústřední výbor Komunistické strany Číny.

            Jen ať si teď fašisté zaútočí na Rusko!

            Spláčou nad výdělkem, odejdou s prázdnou, ani krok vzad!“

            Po těch nadšených slovech se pan Petřík roztřásl tak, že nám nezbývalo, než zavolat lékaře.

            „Je to vážné?“ zeptali jsme se, když lékař, uklidniv ho taserem, důkladné prohlédl jazyk pana Petříka, který jsme mu pomohli vytáhnout ven skoro celý.

            „Obávám se, že ano,“ pravil lékař a vyndal si fonendoskop z uší.

            „Co mu je, proboha, pane doktore!?“ zděsili jsme.

            „Má závrať z úspěchu, nic jiného to být nemůže,“ odpověděl lékař a dodal, „nepobýval na ruském Dálném východě či na Sibiři?“

            „Právě se odtud vrátil,“ zděsili jsme se a dodali, „dostane se z toho?“

            „Jestli je komunista tak ne. Závrať z úspěchu čínské kolonizace Ruska ho bude rozežírat víc a víc, až ho rozežere úplně, na závrať z úspěchu u komunistů nevynašla lékařská věda ještě žádný lék,“ řekl suše lékař.

            „Je to komunista!

            Jeho největším nepřítelem je zločinecký Západ, to je konec!“ zvolali jsme, zatímco pan Petřík se zase roztřásl a třásl víc a víc, jak ho ta závrať z úspěchu zase chytla, připomínaje špatně naplněnou ždímačku, která sebou hází z rohu do rohu a dá se zastavit jedině tak, že se vypnou pojistky.

Ale pan Petřík žádné pojistky neměl, kde by je taky vzal, musí to být strašná choroba, ta závrať z úspěchu!