Proč nepůjdu k volbám ani za pořádnou hroudu hašiše?

Chcete slyšet, proč nepůjdu k volbám ani za pořádnou hroudu hašiše? Pokud ano, tak vám to řeknu, jenom musíte pořádně našpicovat svoje ušiska

            Jak se blížily volby, rostlo všeobecní napětí, takže se nakonec nikde nemluvilo než právě o volbách, na pracovišti i na hnojišti, v pracovních kolektivech, i při dlouhých nekonečných samomluvách na samotkách a v temnicích televizních studií.

            „Volby se blíží. Půjdeš k nim?“ zeptala se slepička kohoutka na hnojišti a dodala, „koko, koko, kokodák!“

            Kohoutek si ale zaťukal křídlem na svoji moudrou hlavu.

            „Blázníš? Chceš, abych se skoro zadávil koblihou, vypustil duši jako minule?“ ušklíbl se kohoutek a dodal, „kyky, kyky, kykyryký!“

            Ale co se nestalo?!

            V noci se do kurníku vloupala liška, chňapla kohoutka do papule a odtáhla ho pryč.

            „Ubohý kohoutek!

Doplatil na svoji hloupost!

Kdyby šel k volbám a volil ,Lišky tady nechceme!’ nebo ,Blok proti liškám-ochrana kurníku’, nebo ,Rozumné, stop liškám a vakcinaci proti vzteklině’ nebo ,Referendum o likvidaci lišek’ nebo ,Kurovité’ nebo ,Hnědé’ nebo ,Surrealisty’, tak by se to nestalo,“ plakala slepička a ze samého žalu se tak pomátla, že přestala snášet.

„Co odnesla liška kohouta, tak slepička už ze samého žalu nesnáší žádná vajíčka. Musíme ji podřezat, aby s ní byl aspoň nějaký užitek,“ řekli lidé, vzali nůž do ruky a slepičku skutečně podřezali, následně spařili horkou vodou, oškubali, vykuchali, uvařili a tak slepička nakonec přece jen přinesla užitek, i když už nesnášela vajíčka.

Ale stalo by se to všechno, kdyby kohoutek nebyl hlupák a šel k volbám?

„To je ale blbé podobenství!

Já k volbám půjdu!“ řekl pan Hannig a jak řekl tak, i udělal.

Obrátil do sebe lahev dvanáctileté irské whisky, chňapl volební lístek, strčil ho do kapsy, a pelášil k volbám, až mu za patama hořelo.

„Nebát se a myslet na zadní kolečka!

Hlavně myslet na zadní kolečka, hehe!

Zadní kolečka, to je vodítko, hehe!“ smál se celou cestu, až konečně dorazil do volební místnosti.

„Prosím tudy, za plentu, nebojte se, nic to není,“ chtěla jej usměvavá paní z volební komise dovést k plentě, jako by byl nějaký prvovolič.

Ale pan Hannig věděl dobře, která bije.

„Já vím, já vím! Já chodil poctivě k volbám už za komunistů, i když tenkrát, uznávám, nemusel člověk až za plentu, tenkrát mohl jít rovnou urně. To udělali tak bolševici schválně, aby jim lidi k těm volbám vůbec chodili.

Ale demokracie je holt demokracie, to se nedá nic dělat. Prostě se na chvilku schovám za plentu, bože, to je toho,“ řekl pan Hannig a sám si to zamířil rovnou za plentu.

Ale co se nestalo?!

Pan Hannig, v rozrušení, které se ho zmocnilo, z odpovědnosti, kterou cítil za budoucnost v míře víc než vrchovaté, ovšem taky i z panického strachu, aby nezapomněl myslet na zadní kolečka, vložil do obálky místo hlasovacího lístku, který si strčil do levé kapsy, deset tisíc eur v pětistovkových bankovkách, které pořád, bůh ví proč, nosil u sebe v pravé kapse.

A jak měl v sobě lahev dvanáctileté irské whisky, vůbec mu nepřišlo divné, že obálka je snad trochu tlustší, než by měla být.

A tak pan Hannig vyjde zpoza plenty, přistoupí k volební urně a hodí do ní obálku i s těma prachama!

Já když to viděl, tak by se ve mně krve ani muslim nedořezal!

Takto nechat propadnout hlas, takto promarnit šanci rozhodnout o jedině správné budoucnosti naší země!

„Vždyť on tam hodil místo volebního lístku deset tisíc eur! Dejme mu ještě jednou šanci, vždyť to všechno je přece strašlivý omyl!“ vykřikl jsem zoufale, a vrhl se na volební urnu, chtěje ji otevřít, vytáhnout z ní obálku s penězi, aby si je pan Hannig mohl vzít a místo nich do ní vložit, ovšemže za plentou, volební lístek.

Volební urnu jsem sice otevřel, ale obálku s penězi, která byla hned nahoře, už nevytáhl, protože se na mě vrhli všichni ostatní, křičíce jako o život: „To se nesmí, to se, proboha živého, nesmí!“

Vůbec jsem ale nechápal, proč se to nesmí, takže nakonec nezbylo nic jiného, než mne kvůli tomu na místě navždy zbavit svéprávnosti.

Nu, a od té doby nechodím k volbám, protože k tomu nemám jediný důvod, zbavený volebního práva, postavený na roveň bruselského vazala ve svém vlastní zemi.

To je, co!?