Proč nemám rád Petra Kellnera?

Má někdo z vás rád, Petra Kellnera, toho miliardáře, jenž zaměstnává ve svém impériu na nejrůznějších kontinentech více jak 150 000 lidí?

            Nemám ho rád.

            Nemám ho rád ani trochu.

            Jistě je velmi lehké nemít rád bohaté lidi, a on je velmi bohatý, bohaté lidi, vyjma jich samotných, může mít rád málokdo.

            Ale to není ten pravý a skutečný důvod, proč ho nemám rád, i když by k tomu, že ho nemám rád, stačilo bohatě to, že je právě bohatý, nic víc bych k tomu nepotřeboval.

            Nemám ho rád, protože je úplně jiný než já.

            Sedím teď s ním u jednoho stolu. Vypadá přesně jako na těch několika málo fotografiích a vykládá mi o svém byznysu. Hledím na něho, poslouchám ho a uvědomuji si, jak moc je jiný než já a jak moc ho právě proto nemám rád.

            „Nákupem společnosti CME, respektive jejích mediálních aktivit v pěti evropských zemích, sleduji především cíl doplnit svůj telekomunikační byznys ve střední a východní Evropě. Chci využít synergie mezi tvorbou mediálního obsahu a jeho distribucí,“ vysvětluje mi, proč koupil společnost CME.

            „Asi chceš díky svým aktivitám v telekomunikacích a televiznímu vysílání nadále významně posílit svoji pozici a především zefektivnit své aktivity, jestli tomu dobře rozumím, protože tak získáš jedinečnou možnost pracovat s pestrou základnou zákazníků, kterým můžeš vnucovat svoje produkty, a zároveň získáš dobrou pozici pro lepší vyjednání nabídek, a to jak směrem k zákazníkům, tak při tvorbě či nakupování obsahu,“ odtuším bez zájmu, protože já bych, na rozdíl od něho, žádnou společnost CME nenakupoval.

            „Ano, kvůli tomu jsem ji koupil,“ přikývne a hned dodá, „a taky jsem zase posílil v biotechnologiích. Koupil jsem 19,2 % akcií jedné britské biotechnologické společnosti, jejíž akcie se obchodují na americkém trhu Nasdaq. Vysolil jsem za ten balík 120 miliónů dolarů.

            Moje investice byla motivována velmi slibnými výsledky klinických testů léku, který tato firma vyvíjí. Potvrzuji tak svůj dlouhodobý záměr vybudovat si silné biotechnologické portfolio, proto chci investovat do různých biotechnologických společností se slibnými inovativní terapiemi.“

            „To dá rozum,“ usměji se jeho nadšeným slovům a řeknu, „zdá se, že jsi pořád takový neposeda, že jsi pořád schopen mít dlouhodobou vizi, spojovat si věci, které nejsou na první pohled zřejmé.

            A taky to vypadá, že jsi pořád ještě schopen se pohybovat od helictoper view, až po mikromanagement.

            A tvoje pracovitost a schopnost bez přestání přemýšlet o byznysu tě taky evidentně neopustily.“

            I on se usměje.

            „Žene mne pořád vpřed ta moje povaha, nemůžu se ani na chvíli zastavit.

            ,Vpřed, stále vpřed!

            Využít synergie, získat lepší pozici!´ poháním sebe jako vozka koně, protože válčím nejen pro vítězství, ale i pro radost z boje.

            Řekneš si možná, jaká radost, ale věř, že je to radost, úžasná radost, zrovna taková radost, jako bys vyhrál pro Českou republiku historicky první zlato na olympiádě v parkuru, porazil tam všechny ostatní!

            A moje působení v Číně?

            Čína nás všechny ovládne tak jako tak, nezapomeň, že jsem vizionář, že vidím daleko dopředu, že dokážu velmi výhodně investovat právě do budoucnosti a když přivedu spoustu Číňanů na mizinu už teď, není to právě ta nejlepší forma boje proti Číně?

            Nic víc dělat nemůžu, než to, co dělám!“ vysvětlí mi a pak se zeptá, „a co ty?“

            „Já nemám vůbec nic, ale pořád nejsem ještě tak chudý, abych byl nejbohatší,“ odpovím.

            „Chápu,“ přikývne a dodá, „kdo má hodně, bude mít víc, kdo má málo, bude mít ještě míň. Jsme každý úplně jiný, já zvítězím, až budu mít úplně všechno, ty zvítězíš, až nebudeš mít vůbec nic, naše existence se vylučují, jsme dvě síly, jež působí proti sobě.

            Ale já nejsem zloděj, mám jen geniální intuici a dokážu do krajnosti využít nabízené šance, nemůžu za to.“

            „Já vím, nemůžeš za to,“ přikývnu, ale rád ho nemám, snad jen Kristus může mít rád svého antipoda, milovat ho víc než sebe, ale možná že ani ten ne.