Proč média mlčí o brutálním útoku na ruské Noční vlky při jejich průjezdu Českem?

Při průjezdu přes Českou republiku byli molodci z Nočních vlků brutálně napadeni zdejšími fašisty. Média o tom pochopitelně mlčí

            Já, rusofobové z mediálního mainstreamu, zejména z České televize a fašistické bandy banderovců pod vedením Stěpana Bandery každý rok světíme příchod jara tradičním rituálem zmlácení nočních vlků.

            A nejinak tomu bylo i letos.

            Ležím ve svém brlohu, nechce se mi lautr nic dělat, jenom přemýšlím, kolikátého už tak může být. Chci se převalit z boku na boku, ale zabrání mi v tom ostré hvízdnutí.

            „Koho to sem všichni čerti nesou, ještě aby tak Jágra, abych mu záviděl, nebo si s ním udělal fotku jak Mynář!“ zabručím a dělám, že hvízdnutí neslyším.

            Ale hvízdnutí se ozve znovu.

            Beru do ruky kýbl se chcankami, že ho vyleju na neznámé hvízdalky, ale když vylezu ze svého brlohu, rázem je všechno moje bručounství pryč.

            „Co je s tebou?

            Jdeme na noční vlky!

            Jdeš s námi?“ mávají a volají na mě rusofobové z mainstreamu, zejména z České televize a fašistické bandy banderovců pod vedením Stěpana Bandery.

            „To se ví, že jdu!

            Já myslel, vy volové, že je teprve Vítězný únor!“ vypísknu radostí.

            „Kdepak Vítězný únor, už jsou slavné květnové dny!“ odpoví se smíchem mí kumpáni.

            Odhodím kýbl se chcankami, hodím na sebe župan, nazuji si pantofle a přidávám se k ostatním.

            „Napřed položíme květiny u Koněvova pomníku, hehe, pak rozmlátíme výlohu Aeroflotu a nakonec zmlátíme noční vlky,“ plánuje Stěpan Bandera.

            „Jen abychom měli na rozmlácení výlohy Aeroflotu dost molitanu,“ řeknu.

            „Neboj, v noci jsme složili před Aeroflotem dva náklaďáky molitanových kostek,“ uklidní mě jeden z největších rusofobů v České televizi.

            „To je dobře, moc dobře!“ řeknu a tvář se mi roztáhne do zlomyslného úsměvu.

            Ale to už jsme u pomníku maršála Koněva.

            „Tak pojď, hrdino Sovětského svazu, hehe!“ zasměje se ďábelsky Stěpan Bandera a zavěsí kolem krku maršála Koněva květinový věnec, takže z maršála je rázem hipísák.

            „To budou komunisti zase zuřit, hehe!“ směji se, až se za břicho popadám.

            Od Koněva jde naše fašistická horda rovnou k Aeroflotu, před kterým jsou opravdu složené molitanové kostky. Bereme je nenávistně do rukou a házíme tak šikovně, že výloha je za chvilku docela vymlácená. Valíme se dovnitř a do všech tam násilně valíme šampaňské a kaviár tak, že se všichni za chvilku válí bezmocně na zemi, opití šampaňským a přežraní kaviárem jako opravdová ruská šlechta.

            „A teď na noční vlky!“ zvolá Stěpan Bandera.

            „Na noční vlky!“ opakuji po něm jako ozvěna.

            Přemisťujeme se k příjezdové komunikaci a tu neprodyšně přehrazujeme basami plzeňského prazdroje, dvanáctky samozřejmě. Za chvíli je už opravdu slyšet hřmot, kterým svůj příjezd ohlašují nic netušící noční vlci. Brzy se objevuje čelo nočních vlků, jsou to obzvláště drsní chlapíci, celí v kůži, na obzvláště drsných motorkách.

            Ale čelo nočních vlků se bezpečně tříští o naši pivní barikádu a na to právě čekáme.

            „Za fašismus!

            Za zločiny západních demokracií!

            Za svobodnou Ukrajinu!“ vykřiknu a všichni, tedy já, rusofobové z mediálního mainstreamu, zejména České televize a fašistické bandy banderovců pod vedení Stěpana Bandera se vrháme na noční vlky.

            Dokonale využíváme momentu překvapení a předem připravenými květy šeříku začneme „osvoboditelům“ brutálně přejíždět po tváři.

            Bezbranným nočním vlkům začnou od kýchání brzy zpod kožených vest vylézat jejich panděra, velká a obludná, a oni se začnou bořit do vlastního sádla, které je pohlcuje jako bezedná bažina.

            „Já jsem poslanec Foldyna!

            To si zodpovíte!“ křičí nějaký noční vlk, jehož panděro je obzvláště obludné a obzvláště chlupaté.

            „Ty nejsi poslanec!

            Ty jsi hovno!“ přiskočím k němu a vmetu mu do tváře, abych mu, rusofilovi, udělal radost, parafrázi Daniila Charmse.

            Právě včas, protože poslanec, alias hovno, je zapadlý ve svém vlastním sádle už po krk, a za další okamžik mu už jen z vlastního sádla trčí ruka, do které mu dám, chechtaje se u toho, šeřík, který ten nešťastník považuje za spásné stéblo, takže se jej chytí ze všech sil, aby ve vlastním sádle zmizel i s ním.

            Když jsou všichni noční vlci takto pohlceni vlastním sádlem a zprovození ze světa jako kdysi v Egyptě všichni prvorozeni, řekne Stěpan Bandera: „A teď jim ještě z těch jejich mašin uděláme pincky a kozí dechy, hehe!“

            A jak řekne Stěpan Bandera, tak i uděláme.

            Z mašin nočních vlků jsou rázem pincky a kozí dechy.

            „A teď si jeďte třeba i do Kozojed!“ zalykáme se smíchem tak dlouho, dokud se nezačne rozednívat a my už se od smíchu sotva držíme na nohou.

            Nastává čas dojemného loučení s přáteli nejvěrnějšími.

            „Za rok zase nashledanou, kamaráde!“ loučí se se mnou rusofobové z mediálního mainstreamu, zejména České televize a fašistické bandy banderovců pod vedením Stěpana Bandery

            „Za rok zase nashledanou, kamarádi!“ loučím se s rusofoby z mediálního mainstreamu, zejména České televize, jakož i s bandami banderovců pod vedením Stěpana Bandery, a přitáhnu si župan, protože jitra jsou zde nejen pořád ještě studená, ale, co jsme teď rozprášili noční vlky, kouzelně tichá.