Proč mám z milionkářských demonstrací taky škodolibou radost?

ČR má podle ČSÚ 10 668 641 obyvatel. Když vezmeme v potaz, že na Letné bylo něco kolem 200 - 250 tisíc lidí, tak se ptám, kde bylo při té mohutné mnohaměsíční propagaci těch zbylých cca 10 milionů 400 tisíc ostatních, aha!?  

            „Nevíš, kolik obyvatel má Česká republika?“ zeptal se jednoho dne Libor Čermáka.

            „Myslím, že cca 10 400 000 včetně uprchlíků,“ odpověděl Čermák a dodal, „proč se ptáš?“

            „Ale ptám se jenom kvůli chvilkařům.

            Na Letné jich bylo jenom 250 000 a to i přes masivní propagační kampaň.

            A tak si říkám, kde bylo těch zbývajících víc jak 10 000 000 obyvatel České republiky, včetně prezidenta?

            Jak to že si těch deset miliónů nechalo takovou směšnou hrstkou ukrást 17. listopad?

            Proč taky nevyšlo do ulic a nepoložilo věnec u Hlávkových kolejí?

            Nebo se jen nešlo projít na Letnou a tak zabránilo lepšolidem z pražské kavárny, aby si osobovali právo na jediný správný výklad historie?

            Kdyby se z těch deseti miliónů šel projít na Letnou jen každý desátý běžný občan, bylo by na Letné pořád čtyřikrát víc lidí jak lepšolidí.

            To je mi divné!“ řekl Libor.

            „Ale na tom není nic divného!“ zvolal Čermák a pokračoval, „normální lidi nešli na Letnou a nechali si ukrást 17. listopad, protože mají největší starost, aby vůbec nějak přežili, i když Babiš maká jako šroub, aby se nám všem žilo dobře.

            To máš to samé, Libore, jako třeba s Palachovým týdnem.

            Kolik se ho zúčastnilo lidí?

            Možná několik tisíc lidí.

            A co dělal ten zbytek?

            Snažil se, aby nějak přežil, i když jsme se měli tehdy líp než teď.

            Proto se mi ta doba taky líbila, že se bouřilo jen několik horních deset tisíc z pražské kavárny, ale zbývajících deset miliónů bylo v rámci svých možností s politickou situací spokojeno.

            A tak si přeji, aby takových období bylo v naší historii země i co nejvíce do budoucna.“

            „Když si to přeješ ty, tak já si to taky přeju,“ řekl Libor a vážně dodal, „za ofsajd se přece nevylučuje!

            Je to sice porušení pravidel, ale nevylučuje se za to!

            Když je ofsajd, tak získává výhodu rozehrání strana, která se neprovinila!

            Řekni mi, Čermáku, existují ve vesmíru civilizace, mnohem vyspělejší než my, které za ofsajd nevylučují?“

            „To se ví, že existují, Libore.

            Jsou to opravdu hodně vyspělé civilizaci bez lepšolidí,“ přikývl Čermák.

            „Já jsem tak rád, že jsou světy, kde nejsou lepšolidé!

Tak rád, Čermáku!

Já se tam hned rozběhnu!“ vykřikl Libor a opravdu se tam rozběhl, zvedaje kolena vysoko k bradě, až to vypadalo, že je uhněten celý z nějaké, obzvláště ohebné pryže, možná i velmi vzácné.