Proč M. David a ne P. Hannig, pane prezidente?! Otevřený dopis p. M. Zemanovi

Michal David dostane státní vyznamenání. Plně s tím samozřejmě souhlasím, avšak co nechápu, proč státní vyznamenání nedostane i další velikán P. Hannig! Nebo jsem snad taky hlupák?

Vážený pane prezidente,

údiv, který ve mne vyvolalo Vaše svrchované a suverénní (o tom ani v nejmenším nepochybuji) rozhodnutí udělit státní vyznamenání Michalu Davidovi, byl opravdu hustý.

„Ty vole! Já myslel, že to dostane Hannig!“ vyjelo ze mě úplně samo a já stál s hubou otevřenou docela dokořán dobře deset minut, jaký div, že mi do papule nic nevletělo, třeba kukačka!

Až pak jsem si uvědomil, že mi to s otevřenou hubou (na rozdíl od Vás) vůbec nesluší a tak jsem ji zase poslušně zavřel, avšak udiven jsem zůstal i nadále.

Proboha svatého, nemyslete si ani za nic, že s Vámi snad nesouhlasím!

Michala Davida si velmi vážím. Vždyť není dne, nebo i hodiny, kdy bych si v hlavě nepřehrával jeho známý popěvek: „Teď už je mi hej, zrovna mě léčí správný prezident!“

Přesto mám však neodbytný pocit, že ono vyznamenání by tentokrát měl obdržet i pan Hannig.

Nechci stavět tyto dva velikány, M. Davida a P. Hanniga, české hudby a kultury obecně do opozice proti sobě, nicméně nikdo nemůže nepřiznat Petr Hannigovi (stejně jako nemůže např. nikdo nepřiznat Peroutkovi jeho mravní selhání a následnou kolaboraci s okupanty, viz článek „Hitler je gentleman“), nesporné zásluhy na tom, že se nám všem žije tak nějak líp a příjemněji, zásluhy, které jsou přinejmenším srovnatelné se zásluhami M. Davida.

Vždyť to byl P. Hannig a nikdo jiný, kdo objevil spoustu formativních osobností progresivní populární hudby (snad, jste si pane prezidente nemyslel, že řeknu progresivní paralýzy, hehe!) jako jsou např.  x-násobná zlatá slavice Lucie Bílá či skoro zlatý slavík Víťa Vávra!

A cožpak i Vy, pane prezidente, byste si občas nejraději neobul neposedné tenisky, kterážto píseň navždy, v tom nejlepším smyslu slova, poznamenala životy miliónů Husákových dětí?

Ne, pane prezidente, ať se na mě Jirka Ovčáček nezlobí, ale pan P. Hannig si vyznamenání za zásluhy taky zaslouží. Bylo by jistě Vaší velkou zásluhou, kdyby byly zásluhy pana Hanniga oceněny aspoň takto, neexistuje-li již titul národní umělec

Nebo snad nebyly zásluhy pana Hanniga uznány za hodny ocenění jen proto, že proti Vám kandidoval v prezidentských volbách?

Nebo snad chybí na seznamu vyznamenaných jen proto, že jednou pustil v rádiu (na Hvězdě) písničku Pražského výběru, načež na druhý den Pražský výběr zakázali?

Je-li to skutečně proto a pro nic jiného, pak se za pana Hanniga u Vás, pane prezidente, velmi přimlouvám.

Co je mi známo, tak do pražských kaváren nepáchne, jak je rok dlouhý, a co vím, pan Hannig by na Vás nikdy nezařval: „Fuj, táhni!“ ba právě naopak!

Vážený pane prezidente, ještě je čas vyznamenat i pana Hanniga!

Věřím neochvějně ve Vaši moudrost, a proto nepochybuji, že rozšíříte dvojici Sýs-David, na trojici Sýs-David-Hannig, protože tři jsou vždy víc než dva, to už věděl i Jára Cimrman, zvláště pak, jde-li o takto statečné, v duši národa již dávno zvěčnělé velikány, kterým někteří rádoby umělci, kteří hanobí státní symboly, nesahají ani po kotníky.

Za kladné vyřízení své přímluvy předem děkuje a s přáním, ať už je ta žumpa co nejdříve vyvezená hovnucucem, a taky s přáním co nejvíce sil do dalšího hájení národních zájmů, zůstává

Karel Trčálek