Proč křesťané nemohou věřit, a taky nevěří v boha?

Paní Mária Tvrdoňová se ve článečku zabývá tím, proč se ateisté nemohou stát křesťany (samozřejmě, že mohou, protože víra je darem boží milosti), a kdežto já se zabývám tím, proč křesťané nemají s bohem lautr nic společného

            „Dnes jsem, v pravé poledne, uprostřed vánočních příprav z ničeho nic usnula, ačkoliv ještě okamžik předtím jsem se cítila absolutně svěží.

 V tom nečekaném a nadpřirozeném spánku zdály se mi dva sny,“ chlubila se paní Mária, načež pověděla, o čem se jí zdálo.

V tom první snu šla temným lesem. Tento les i ji samu stvořil bůh. Najednou uslyšela za zády bručení.

Ohlédla se a spatřila medvěda s vyceněnými tesáky, který se chtěl na ni vrhnout, a kterého taky stvořil bůh. A třebaže toho medvěda stvořil bůh a stvořil ho dost možná jen proto, aby se na ni vrhl, nečekala paní Mária na nic a dala se na útěk.

Čeho se bála, když ji, les i medvěda stvořil bůh?

Čeho se bála, když byla křesťanka a tudíž věděla, že jednou stejně vstane z mrtvých a bude žít věčně, a tedy nezáleží ani trochu na tom, jestli ji medvěd roztrhá a ona zemře, stejně jako zemřel na kříži jako Ježíš, aby pak, stejně jako On, vstala z mrtvých?

Ale přesto před medvědem utíkala a to bylo na tom děsivé, že se v tom snu, tak živém, bála smrti, ačkoliv věděla, že smrt neexistuje, protože Ježíš nad smrtí zvítězil!

A aby nebylo té děsivosti málo, nejenže běžela, ale modlila se k bohu, aby ji zachránil, třebaže, bůh nejenže stvořil medvěda, který ji pronásledoval, ale už ji přece zachránil tím, že obětoval svého jediného syna, takže její modlitba nebyla ničím jiným než rouháním.

A jak se tak utíká a modlí se k bohu, jedním slovem se rouhá, spadne na medvěda strom (ten strom stvořil taky bůh) tak, že medvěd je na místě mrtev.

Paní Mária se zastaví a jde se podívat ke stromu. Když uvidí, že strom je uvnitř prohnilý, tak si oddychne, protože kdyby ten strom byl zdravý, musela by přestat věřit v boha, který stvořil medvěda jen proto, aby ho pak zabil stromem a tak popřel oběť svého Syna, který zemřel na kříži právě jen proto, aby mohla paní Mária, rozsápaná medvědem, vstát z mrtvých.

Prvý sen, jakkoliv děsivý se skončil dobře, tj., paní Mária se musela stydět za to, že věří v boha, který dělá takovéto primitivní zázraky, aby popřel sám sebe.

Ale ačkoliv se sen skončil, paní Mária se neprobudila, nýbrž se jí zdál druhý sen, snad ještě živější.

V tomto druhém dnu byla strašlivou hříšníci. Hřešila tak, že se to ani popsat nedá a ostatně ani nehřešit nemohla, protože život sám o sobě je hřích. Za normálních okolností by byla potrestaná, protože každý hřích je vychýlením systému z rovnováhy a proto musí být vyvážen trestem, říká se tomu samsáro.

Ale paní Mária potrestána za své hříchy nebyla, ba právě naopak, čím víc a odporněji hřešila, tím víc byla svatější.

Už jí to bylo samotné divné a tak se zeptala: „Jak to, že jsem svatá, když tak ohavně hřeším?“

A sotva to dořekla, zjevil se jí, uprostřed mraků, jak jinak, bůh.

„Dal jsem napřed život Ježíšovi, abych jej pak mohl obětovat a On ti, mnou obětovaný, mohl tvoje hříchy odpustit. Proto čím víc hřešíš, tím větší smysl má Ježíšovo utrpení a jeho oběť, a proto čím více hřešíš, tím si svatější, protože tím víc bere Ježíš Tvé hříchy na sebe, tím větší je jeho utrpení a čím větší je jeho utrpení, tím větší je jeho oběť, a čím větší je jeho oběť, tím větším je Spasitelem.

Kdybys nehřešila, nemohl by být Ježíš Spasitelem, protože by nemohl brát na sebe žádné tvoje hříchy.

Proto běž a hřeš ještě více!“

Co zbývalo paní Márii, než hřešit ještě víc a ohavněji, když jí to přikázal sám bůh, když, čím větší byla hříšnice, tím větší byl Ježíš Spasitel?

Kdoví jakých ohavností by se ještě pro jméno boží a vtělené Slovo, kterým Ježíš taky byl, dopustila se, kdyby se ze svého podivného a nadpřirozeného spánku neprobudila.

Někdy se nemusí stát nic zdánlivě nadpřirozeného, ale kontext všech okolností svědčí o tom, že v tom byla boží ruka.

Zdají se lidem sny?

Zdají!

Zdál se sen i paní Márii?

Zdál.

Jaké je nejjednodušší vysvětlení toho, že se paní Márii zdály tyto dva sny?

Takové, že sám bůh ji sám ukázal, že ti, kteří toho ví o bohu nejméně, jsou sami křesťané, ač se domnívají, ale právě, že jen domnívají, že v něho věří ze všech nejvíc.

Chce ještě někdo nějaký důkaz, že je bůh veliký?