Proč Česká televize kope o Vánocích do křesťanů?

I letos je vánoční program České televize napěchovaný pohádkami, jako by snad i narození Ježíše Krista mělo být jen pohádkou. Jenže narození Ježíše Krista žádnou pohádkou není, hanba České televizi!

            Do křesťanů se, jak známo, surově kope nejlíp, protože křesťané nikomu neuřežou hlavu pro Hospodinovu slávu, ba právě naopak, náruživě, přesně tak, jak je k tomu k tomu ponouká jejich víra, nastavují všem těmto kopancům tvář.

            A nebyla by to samozřejmě Česká televize, která se v tomto brutálním kopání do křesťanů vyžívá, kdyby k tomu kopámí nevyužila každou vhodnou příležitost, a tak neváhá o Vánocích, jednom z největších křesťanských svátků (větší než Vánoce jsou už jen Velikonoce a Letnice) urážet křesťany blasfemií toho nejhrubšího zrna, totiž tzv. pohádkou Anděl Páně.

            Sotva něco víc odporuje Pravdě zjevené v evangeliu než obsah této pohádky, ve které je Pravda karikována tím nejodpornějším způsobem a ve které je naprosto nepřijatelným způsobem zlehčováno a banalizováno všechno to, co je pro lidskou existenci nejpodstatnější a nejdůležitější, totiž především Boží trojjedinost, jež jediná je zárukou lidského vykoupení a následné lidské spásy.

            Marně přemýšlím o tom, jaký smysl má vybrat si nějakou biblickou postavu a veřejně ji zesměšnit. A tím urazit ty, kdo k té osobě chovají hlubokou úctu, jak se to povedlo tvůrcům této tzv. pohádky, kteří ovšem zašli mnohem dál, protože zesměšnili i Pravdu i oběť samotného Krista.

Tomu opravdu nerozumím. Vždyť tyto filmy obsahují takovou míru nepřesnosti, dezinterpretace radostné zvěsti obsažené v evangeliu, i doslova nesmyslných „faktů“ o věčném životě v nebi, až se je opravdu nepochopitelné, jak něco takového mohl stvořit režisér, který sám sebe označuje, bůhví proč, za katolíka.

Pod rádoby laskavým nátěrem „vánoční pohádkové komedie“ se skrývá to největší nebezpečí a ta nejodpornější, vskutku ďábelská ohavnost, když to, co je nejvlastnějším obsahem křesťanství a co naplňuje lidskou duší vroucí nadějí, je zde prezentováno jako pouhopouhá pohádka.

Ale Kristova oběť, jeho následné zmrtvýchvstání, spása a život věčných těch, kteří Krista následují, není žádná pohádka!

Stejně jako ani Bůh není žádná pohádková bytost, jak se nám to snaží vsugerovat Anděl Páně, jak nás chce tímto dojmem svést z pravé cesty, když nám Hospodina, Otce, představuje jako člověka.

Bůh se stal člověkem v Ježíši, a tedy sotva může Bůh-Otec prezentován jako člověk, jak to činí tvůrci Anděla Páně, ne Bůh-Otec opravdu nevypadá jako Jiří Bartoška, a už tím je Anděl Páně velmi nebezpečným filmem, který popírá vše, co je obsahem hluboké křesťanské víry.

Nechutnost, s jakou je v Andělu Páně uráženo vše křesťanské, je do nebe volající.

Tak například o tom, kdo se dostane do nebe, nemůže rozhodovat u nebeské brány anděl, natož nějaký čert!

O spáse každého jednotlivého člověka rozhoduje toliko Kristus, jako nejvyšší soudce a rozhodne při tom v den posledního soudu, kdy se otevřou hroby a budou souzeni živí i mrtví!

U nebeské brány se nemůžou řadit do fronty žádní hříšníci, protože to není ani technicky možné. Po smrti jdou do nebe přímo jen ti, co už na zemi žili v bohu, všichni ostatní putují do očistce. je tedy zcela nemožné, aby před nebeskou bránu stepoval někdo, kdo bude po zvážení odveden do pekla, někdo takový by se tam ani nedostal.

Není ani úkolem andělů napravovat hříšníky. Proto, aby vzal lidské hříchy na sebe, přišel na tento právě Kristus. Kdyby tomu bylo tak, jak se to snaží prezentovat film Anděl Páně, byla by Kristova oběť vlastně zbytečná, protože hříšníky by přece mohli napravovat andělé.

A proč v Andělu Páně není vůbec zobrazen Jan Křtitel, jedna z nejdůležitějších postav přechodného období mezi Starým a Novým Zákonem, která nabádala hříšníky, aby litovali svých hříchů?

Nedivil bych se, kdyby právě to bylo podlým záměrem tvůrců Anděla Pána.

O nesmyslnosti filmu z hlediska faktického nemá snad smysl ani hovořit.

Nebe je zaplněno postavami světců, kteří v době Ježíšova dětství, které ovšem Ježíš neprožíval v nebi u svého Otce, ale na zemi, ještě světci nebyli a tudíž ani nemohli být v nebi, např. Panna Maria byla vzata na nebe až po zmrtvýchvstání svého Syna.

A proč jsou svatí, např. sv. Lucie, zobrazováni a prezentováni jako pohanští bůžci, to ví snad jen režisér Strach.

A to nemluvím o tom, že cokoliv tyto postavy řeknou, nemá žádnou oporu v evangeliu. V tomto ohledu dosahuje znevažování křesťanství vrcholu. Skutečně žijící osoby, o nichž hovoří evangelium, bezprostřední účastníci Kristovy pozemské mise, říkají něco, co v životě neřekly a ani by říct nemohly, protože kdyby to řekly, bylo by to zaznamenáno v evangeliu.

A Duch svatý?

Toho bychom hledali v Andělu Páně stejně marně, stejně jako Jana Křtitele. Pro tvůrce Anděla Páně prostě Duch svatý neexistuje, ačkoliv pouze ten, kdo věří v trojjedinost boha, může být spasen, a sotva může být pro křesťany větší urážka, než když někdo takto pregnantně popírá Boží trojjedinost pod pláštíkem vánoční pohádkové komedie.

A to už vůbec nemluvíme o tom, že v nebi se žádné Ježíškovy narozeniny neslaví, jelikož se život věčný v nebi neřídí pozemským časem, neboť s koncem světa a druhým příchodem Ježíše (samozřejmě ne jako předškolního dítěte) pominou i všechny věky, to jest, přestane existovat čas a vše se propadne do Boží věčnosti.

„Ředitel České televize musí být asi hodně nešťastný pán, když dovolí, aby se tak každý rok na Vánoce kopalo do křesťanů, aby se tak znevažoval Kristův příchod na svět,“ nedokážu si jinak vysvětlit toto kopání do křesťanů, protože ani letos nebude Anděl Páně, nejnebezpečnější blasfemie 21. století, chybět na veřejnoprávní televizní vánoční tabuli a to rovnou na Boží hod vánoční, který církev slaví rok, co rok už od sedmého století po Kristu...