Proč by dvakrát rozvedený Václav Klaus ml. nemohl bojovat za tradiční rodinu?

Ukažte mi nějakého dvakrát rozvedeného homosexuála! Co může takový homosexuál, který není ani dvakrát rozvedený, vědět o tradiční rodině? Na rozdíl od dvakrát rozvedeného Václava Klause ml.?

           I mistr tesař se mnohdy utne!

            Jsem zastánce, dá se říct, fanatický, tradiční rodiny. Ale všechny mé pokusy o ni žalostně ztroskotaly a já si pořád marně lámu hlavu čím to?

            Tradiční rodina, to nemůže být nic jiného než jen doživotní svazek muže a ženy, kteří zplodí a následně vychovávají děti. Pokud existují jiné modely rodiny, pak nejsou ani tradiční, a ke všemu nejspíše ani normální.

            Já jsem ovšem dvakrát rozvedený.

            Svazek se ženou se mi podařilo vytvořit dokonce dvakrát, ale už ne udržet, a já se znova ptám: „Čím to?“

            Lidé, kteří vstupují do manželství, kteří zakládají rodinu, by se měli milovat, protože láska, to je tmel tradiční rodiny, její pojivo.

            Když jsem poprvé vstupoval do manželství, zcela jistě jsem ženu, která mi v tu chvíli, celá v bílém, stála po boku, miloval.

            Proč bych si ji jinak bral, kdybych ji nemiloval, kdybych s ní a vedle ní nechtěl strávit celý život, kdybych se nechtěl s ní, a už žádnou jinou ženou, sexuálně stýkat po celý svůj život až do té chvíle, kdy se mi už nepostaví?

            V tradiční smyslu je manželství svazek uzavřený před bohem, který již nelze nijak zrušit, který platí navěky.

            Manželství, které není doživotní, je jen konkubinátem a ničím jiným.

            Oženil jsem se tedy, zplodil i nějaké děti, ale přece bylo po nějakém čase zřejmé, že naše manželství je omyl, přestože jsem snažil, aby bylo, co nejvíce tradiční.

            Byl jsem dominantní tak, jak by hlava rodiny měla tradičně být, vyžadoval jsem od své ženy veškeré pochopení, ale já sám jsem se jí nesnažil pochopit ani trochu. Ke všemu mi ještě manželský sex zevšedněl a mne, přiznávám, začaly lákat, i jiné ženy.

            Ale mohu za to?

            Mohu za to, že jsem muž a moje pohlavní žlázy vylučují právě takové hormony, které mne nutí neustále myslet na jiné ženy, ne jen na tu vlastní?

            Za to samozřejmě nemohu, a tak jsem musel dospět nezbytně k tomu, že manželství a tradiční rodina je, aspoň, z pohledu muže, čímsi nenormálním.

            Navíc to mezi námi začalo haprovat.

            Žena mi začala vyčítat, že jsem egoistický sobec, který myslí jen na sebe, který pro ni nemá pochopení.

            Nu, přiznávám, že jsem se zmýlil, když jsem s ní vstoupil do manželství, onoho posvátného svazku, který může existovat jen mezi mužem a ženou.

            Tradiční rodina je sice rodinou úplnou, ale co mi zbývalo, než se rozvést, když jsem byl ještě ke všemu zamilován do jiné ženy, která mne chápala mnohem víc než moje vlastní žena?

            Tak jsem se rozvedl, nic nedbaje na to, že moje děti budou postrádat mužský vzor, že je učím vlastně tomu, že tradiční rodina je čímsi nenormálním.

            A tak jsem se podruhé oženil a žena, která mi opět stála po boku, byla opět celá v bílém.

            Ale proč jsem se vlastně podruhé ženil, když jsem poprvé učinil takovou smutnou zkušenost, že žena, kterou domněle milujete, se v manželství ukáže být zcela někým jiným?

            Snad se mi budete smát, ale já jsem se skutečně podruhé ženil proto, abych dokázal, že láska a pravda může zvítězit nad lží a nenávisti, kterými bylo ke konci nasyceno mé první manželství.

            A tak jsem opět řekl ano, a opět strčil hlavu do chomoutu. Manželka, nyní již druhá (není to svým způsobem bigamie?), mne skutečně zprvu chápala. Naše polibky i vzájemné laskání bylo něžné, zdálo se, že děti, které jsme spolu zplodili, budou vyrůstat v harmonickém prostředí.

            Leč i tato druhá žena dospěla po určitém čase k názoru, že jsem egoistický sobec a i mně se její tělo docela omrzelo, nenáviděl jsem brzy onen povinný tělocvik, kterému se říká manželský sex, hnusilo se mi při něm všechno, moje žena i já sám.

            Řekněte sami, máte-li jen trochu selského, či zdravého, či obojího rozumu, mělo smysl za těchto okolností udržovat při životě tuto, třebaže tradiční rodinu, zvláště, když se na obzoru, objevila jistá žena, která mne skutečně, ale skutečně chápala, zcela mi rozuměla, a navíc jsme zjistili, že máme i společné záliby, což jsem se svou zákonitou ženou neměl, takže, to, že byla zákonitá, mi vlastně k ničemu nebylo?

            Nebudu přece žít celý život s někým, kdo o mně nahlas říká, že jsem ješitný sobec, který myslí na sebe!

            Rozvedl jsem se tedy, protože už jsem vyčerpal všechny možnosti slušného rozchodu, zvláště když mi manželka otevřeně řekla, že si našla někoho, kdo není takový sebestředný hajzl jako já.

            Byla to vlastně ona, kdo rozbil naši tradiční rodinu, ne já.

            Ale ani po těchto smutných životních zkušenostech jsem na tradiční rodinu nezanevřel. Dál za ni budu bojovat, i když se mi dvakrát rozpadla pod rukama, dál budu tvrdit, že manželství je posvátný svazek mezi mužem a ženou, i když se mi dvě manželství nevyvedla.

            A to, že jsem ješitný sobec, to vůbec není pravda.

Zeptejte se mojí nynější přítelkyně!

A o své děti se taky vždy postarám, zajístím jim vzdělání i uplatnění na trhu práce, ať jsou jejich matky jakékoliv.

Nemějte o moje děti strach, zaopatřím je jak, se sluší a patří, pro mě je rodina vždy na první místě a ta vlastní dvojnásob!