Pro mě není Svatou zemí Izrael, ale Rusko!!!

Všem fanatickým rusofobům, Zemanofobům a komunistobijcům teď asi vystříkne všechen hnis z vředů. Ať se tím hnisem zadáví, mně je to putna (neplést s Putnou, autorem knihy Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity!)!

            Pro někoho je Svatou zemí Izrael, respektive Stát Izrael, a Božím hrobem ten v Jeruzalémě. Nu, neberu mu tuto domněnku, jakkoliv je klamná, nezapomínejme však, že milosrdná lež je jen vždy lží poloviční, tam kde je milosrdenství, je i zlo, které nás svadí do záhuby, umenšeno právě tím, že je milosrdné.

Věří-li někdo, že Svatou zemí je Izrael v žíznivé touze po životě věčném, nevěří tomu proto, že by byl a priori zlým a špatným člověkem, to určitě ne a jeho omyl mu bude milosrdným, spravedlivým (neboť jen ten je spravedlivý, kdo je i milosrdný!) Soudcem, tedy samotným Kristem u posledního soudu odpuštěn.

Nuž, fanatičtí rusobijci a rusofobové ať mne nyní ukamenují svými lebkami, ale pro mne je Svatou zemí Rusko a Božím hrobem Leninovo mauzoleum!

Co je ruské, to je boží, a proto i vyvoleným národem jsou Rusové a svatou zemí Rusko. Jinak řečeno, bohorodičkou není nikdo jiný než Matička Rus a jejím Synáčkem nikdo jiný než ruský národ, jehož duše se zhmotnila právě ve V. I. Leninovi, jeho tělo je pohotově nachystáno k zmrtvýchvstání, které může přijít každou hodinu, každou sekundu a nad Ruskem, svatou zemí, opět zavlaje prapor rudý jako Kristova krev.

Jste-li v Rusku, je vjem boží přítomnosti tak silný a tak jasný, že i sám Ďábel se musí dát v Rusku na pokání, litující všech svých hříchů a prosící za odpuštění, plazící se po kolenou na Transsibiřské magistrále.

V Rusku narazíte na Boha na každém kroku, hledí na vás z tváře opilců, vážný a přísný, ptá se: „A ty proč nejsi opilý?“

To, co cítí ruský opilec, to není nic jiného než nebeská blaženost, kterou budou okoušet v Božím království všichni ti, již si bůh vyvolil k věčnému životu, aby mu již na věky dělali společnost.

Proto je Rusko předobrazem božího království, nebo ještě mnohem víc. Rusko je ochutnávkou věčného života v Božím království, neboť kaviár není zde ničím než jen dokonale proměněným Tělem Páně  a vodka Jeho krví!

Zdá se vám to přitažené za vlasy, aby kaviár byl Tělem Páně a vodka jeho Krví?

A přece je tomu tak!

Vždyť i všechny zázraky, které koná Kristus, jsou neuvěřitelné, a právě v tom spočívá jejich princip a podstata, všechno to, co je neuvěřitelné, pochází od Boha, neboť nic se nevymyká skutečnosti víc než Bůh, není nic víc neuvěřitelného než Bůh, a proto přece všichni věříme v Boha, protože je jeho existence neuvěřitelná...

A i proto je Rusko Svatou zemí, věrným obrazem Božího království, protože je neuvěřitelné, že by to v Božím království mělo vypadat právě tak jako v Rusku, zemi, kde se lidská existence zdá být tím nejnesmyslnějším, co může existovat.

Je to ovšem nesmyslnost lidského života, která v Rusku nabývá rozměrů bezpochyby již zcela mystických, skrze kterou k nám promlouvá živý bůh. Vidíme-li a cítíme-li nesmyslnost lidského bytí zde na zemi, nezbývá nám než věřit, že v Božím království se právě tato nesmyslnost stane jediným a základním smyslem již věčné existence, neboť bůh nemůže podléhat žádný zákonům, a proto v božím království musí panovat stejný, ovšem jen zdánlivý chaos a rozvrat jako v Rusku.

„Co je nesmyslné u lidí, má smysl u boha!“ říká Kristus v jednom z mnoha evangelií.

A má pravdu!

Co má smysl zde na zemi, nemá žádný smysl v nebi, a co se zdá být nesmyslným zde na zemi, ukáže svůj skutečný smysl v nebi.

„Tady u nás nemá nic smysl, tady u nás je všechno nesmyslné! Dělej v Rusku něco smysluplného a skončíš v emigraci, nebo aspoň jako zahraniční agent,“ hrdě se hlásí Rusové ke své vyvolenosti, vždyť i samotný věčný život, k němuž jsou Bohem vyvolení, je svým způsobem to nejnesmyslnější, co může existovat.

A přece platí pro každého: „Chceš-li žít věčně, musíš být Rusem!“

Protože život věčný je, jak už jsem naznačil ob řádek výš, svým způsobem i peklem, v němž už neexistuje žádná naděje na vykoupení, a proto jsou život věčný schopní snášet právě jen Rusové, pro které není žádné peklo dost velké, aby jej nepřežili...

Proto miluji Rusko jako sebe sama!

Pro jeho nesmyslnost, v níž zračí se bůh, proto miluji Rusy, pro které je i to největší utrpení, stejně jako pro Krista, docela všední, naprosto nepozoruhodnou záležitostí, něčím tak přirozeným, že to nestojí ani za řeč. Nevšiml jsem si nikdy, že by si Kristus někde stěžoval na své utrpení, jako si na něj nestěžují ani Rusové, kteří by bez něho snad ani nedokázali existovat, vezmi Rusům jejich utrpení a budeš pro ně Ďáblem, fašistou!

Mohu ovšem předložit ještě jeden, zcela nezpochybnitelný důkaz, že Rusko je věrnou kopií božího království.

Stejně jako v Rusku,  je i v božím království mráz.

Tato pozoruhodná a jistě nenáhodná shoda by zcela určitě mohla posloužit k tomu, aby ji nějaký velký lidský duch rozvinul v obšírnější úvaze. Ale já tímto velkým lidským duchem nejsem a tak mi nezbývá, než končit, přestože mám v kalamáři ještě inkoustu habaděj, ovšem pronikavých myšlenek, těch se mi už jaksi nedostává!