Přítel je jedna z nejkrásnějších písní Jaromíra Nohavici!

Když vás zradí váš přítel, jste ten, kdo z toho vyjde jako morální vítěz. Ale co dělat, když jste to vy, kdo zradil svého přítele? Na to nám dává odpověď píseň od našeho největšího básníka...

Největší básník kráčel nočním industriálním městem a bylo mu od samé radosti do smíchu.

Aby taky ne, když se vracel ze schůzky s řídícím důstojníkem, kterému předal požadované informace o jednom svém příteli.

A v tom byl ten vtip, mnohem lepší než všechny vtipy z Dikobrazu.

Proto se taky největší básník smál!

„Nejsem zrádce, svého přítele jsem nezradil!“ jásal básník, stejně tak jako by se na nebi objevila kometa s dlouhým, předlouhým ohonem, „mluvil jsem o Krylovi tak rychle, že si ten estébák ani nestačil zapsat! Úplně ho to zmátlo tak, že mě ani nepožádal, abych hovořil o Krylovi pomaleji, hehe!

Teď to moje hlášení o Krylovi, musí opsat od Streichla, hehe!

Nikoho jsem tím nezradil, zachoval jsem si čistý štít, protože jsem rychle drmolil, hehe!“

A tak se největší celou cestu domů vesele smál a jásal.

A když přišel domů, hned popadl inkoustovou tužku a linkovaný sešit formátu A6 a začal psát jednu ze svých nejkrásnější písní: „Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, kde je ti konec, můj bývalý příteli, zradils mě, nevím proč, sám, sám, sám zůstal jsem sám…“