Primátor Hřib mění Prahu na progresivistickou oázu, polemika s paní Lhotskou

Paní Kateřina Lhotská zveřejnila článeček, v němž prohlašuje za nejschopnějšího pražského primátora Pavla Béma. V jistém ohledu byl Kolibřík opravdu schopný, to je fakt

Jeden by neřekl, kolik hysterického kvikotu může vyvolat zmínka o primátorovi Prahy v celkem bezvýznamné a v mnoha ohledech i legrační anketě jakéhosi webu, který normálního člověka snad ani nemůže zajímat.

Po panu Nožičkovi, který už dal své zhnusení náležitě najevo, tentokrát onu mučivou trýzeň, jež jí evidentně nedala spát, nevydržela paní Lhotská a svým srdceryvným výlevem pod názvem „Primátor Hřib mění Prahu na progresivistickou oázu“, přispěla do zdejší výlevky i ona, decentní dáma.

Ano, vypadá to, že paní Lhotskou opravdu trýzní a mučí zařazení primátora Hřiba mezi osobnosti Evropy natolik, že už se už nedokázala ovládnout a dala volný průchod něčemu, co se už takřka podobá kvikotu pražské kavárny.

Člověk neznalý by se tomu až divil, že někdo může brát vážně takovou prkotinu, až musí zplodit na toto téma elaborát, který je stejně směšný jako ona anketa. Člověk znalý ovšem dobře chápe, že paní Lhotská, jež je Márou Prchalem, který, krom jiného, používá hlavu i na to, aby bylo na čem nosit náušnice, nemůže k něčemu takovému mlčet.

Ale jako se nedají brát vážně hysterické záchvaty bláznivých ženských, které jsou leda tak dobré k tomu, aby se jim sahalo na zadek, nedá se brát ani vážně výsledek mozkového úsilí paní Lhotské, tentokrát zhmotněný v článku o pražském primátorovi. Samozřejmě, že hlavní vadou primátora Hřiba je to, že je členem Pirátů, tedy strany, která začíná být pro chlebodárce paní Lhotské tak trochu nebezpečná.

Proč si tedy trochu nezavřískat, proti gustu žádný dišputát, jak říkají staří latiníci, a fakt, že to paní Lhotská nepřizná, dělá její výplody ještě směšnější.

Je mi srdečně jedno, jaký je Z. Hřib primátor, pro mě za mě, ať je třeba i nejhorší primátor v historii Prahy a když ho Pražáci vypakují z magistrátu, plakat pro něj nebudu. Ale čemu se musím smát, je úporná snaha paní Lhostské vydávat své ani ne polopravdy za jakási fakta, přičemž babišovská PR sláma z toho čouhá jako skutečná sláma nám vidlákům z našich filcových gumáků.

Tak například obvinění Z. Hřiba z toho, že nemá mandát k vyskakování na světové velmoci, to jest, že něco takového může dělat jako soukromá osoba.

V čem spočívá ovšem toto vyskakování?

Že jako primátor města, které uzavřelo „sesterskou“ smlouvu s Pekingem, vypustil odstavec o uznávání jedné Číny?

Opravdu k tomu nemá mandát, aby revidoval smlouvy města, v jehož čele jako řádný primátor stojí?

„To nevymyslíš!“ chtělo by se napsat, to by ovšem nesměla existovat paní Lhotská.

            A Rusko?

            Aféru z Hřibova upozornění, že se na osvobození Prahy podíleli i Vlasovci, udělalo Rusko svou tradiční hysterickou reakcí, ne pan Hřib.

            Není ani divu, že paní Lhotská opěvuje Pavla „Kolibříka“ Béma s jeho majstrštyky Opencard, Praha olympijská a výstupem na Mount Everest.

            A tvrdí-li, naše paní Kateřina Lhotská, že Z. Chřib na magistrátu asi chrápe, pak nejspíše chrápe i ona a pěkně hlasitě. Jistě, vzít to do ruky A. Babiš, bylo by i těm Pražákům líp, stavěly by se byty po tisících, stavěla by se dopravní infrastruktura, prostě by se makalo, jako v jisté, pravda, již poněkud obehrané písničce.

            Ještě, že máme ty hlavy, abychom taky občas mysleli...