Prezident Zeman žije! Žije a pracuje!

Je to dobré! Ba, je to ještě mnohem lepší, než jsme čekali! Prezident Zeman nejen žije, ale dokonce i usilovně pracuje. Není se čeho bát  

            Zdá se, že jsem na tom dobře. Bydlím na zámku se spoustou oken a dveří, spím dokonce ve vlastní posteli!

            Večer mne do ní uloží, a když se pak, asi v poledne, zase probudím, ležím v ní, svou obří hlavu položenou na měkkém polštáři. Měl jsem totiž nedávno sen, že jsem nespal ve své posteli a víte přece, co to znamená, když nespíte ve své posteli, ale v nějaké úplně cizí.

            Nespíte, hledíte do stromu a hlavou se vám honí všelicos, máte žízeň, chcete se napít, šmátráte po nočním stolku, ale flaška becherovky nikde!

            Ten sen je už chválobohu pryč!

            Už zase ležím ve své posteli, spím a žiju.

            A nejenže spím a žiju, ale dokonce i pracuji!

            Pořád ke mně chodí nějací lidé a mluví na mě, chtějí po mně, abych jim odpovídal na otázky.

            Tuhle za mnou přišla nějaká ženská. Napřed jsem si myslel, že je to moje manželka. Mám totiž manželku. A ta ženská vypadala jako moje manželka. Ale pak se ukázalo, že to není manželka, protože mluvila o nějakém státním rozpočtu.

            „Myslíte si, pane prezidente, že se můžeme ještě zadlužovat, aby ekonomika zůstala zdravá?“ ptala se mě.

            Trhl jsem sebou, ale hned jsem pochopil, že se ptá na moje zdraví.

            „Děkuji za optání, osobo,“ slušně jsem poděkoval a seznámil ji se svým zdravotním stavem, „zdá se, že jsem na tom dobře. Měl jsem sen, že nespím ve své posteli, ale už ho nemám. Není sen, není problém!“

            Když ta ženská odešla, musel jsem se pochválit: „Dobrá práce, Miloši!“

            A tak vám tady v tom zámku pracuji zrovna jako zámecký pán.

            Jindy přijde za mnou jakýsi muž. Hledí na mě psovsky oddaně, ale v tom jeho pohledu je cosi nepříjemného a taky se mi zdá, že z něho táhne káva.

            To jistě vysedával v nějaké kavárně!

            „Co mi chceš, ty hlupáku? Nevidíš, že pracuji? Neruš mi mé kruhy!“ obořím se na něj, protože kruhy pod očima mám opravdu pěkné.

            „Právě proto jsem přišel, pane prezidente!“ řekne ten hlupák úlisně a strčí přede mne nějaký papír, „to je seznam vyznamenaných k 28. říjnu. Podepište to, prosím.“

            Vezmu papír a začnu číst: „Peroutka, Dvořák, Koudelka, Tabery, Moravec... Kdo je to?“

            Muž se opět úlisně usměje: „Vesměs novináři, taky ředitelé, ČT a BIS, pane prezidente.“

            Rozsvítí se mi.

            „Aha, už si vzpomínám! Ten Peroutka o mně napsal, že jsem gentleman! Bylo to v Technickém magazínu vpravo dole!“ vzpomenu si a chystám se papír podepsat, ale najednou se zarazím, „Šlouf! Bílého lva?“

            „Ano, Šlouf Bílého lva,“ přikývne ten muž.

            „Toho Šloufa znám! Je to žumpa! Dal jsem mu kdysi stovku, aby mi donesl Becherovku, a od té doby jsem ho už neviděl!“ rozčílím se.

            Ale ten muž mi jednoduše vezme ruku s perem, podepíše ten papír a pak ještě řekne: „Ani to nebolelo. A teď si, pane prezidente, odpočiňte, ať nejste přepracovaný.“

            Jindy zase přijde za mnou jiný člověk. Vypadá jako koňský handlíř, nebo kolotočář.

            „Připravte se, pane prezidente, v pátek půjdeme k volbám,“ řekne mi.

            „V pátek?“ podivím se a začnu mu vysvětlovat, „v pátek přece nemůžeme jít k volbám, protože v pátek jsou zabijačky. Když prase nemá co žrát, musí se zabít, jinak z něho nic není, jenom se trápí!

            Víte, jenom hlupáci nezabíjejí prasata, která nemají co žrát!“

            „Samozřejmě, pane prezidente. To prase v pátek zapíchnu, ať se netrápí,“ přikývne ten člověk a zase se vytratí, asi chystat vodu pro tu svini.

            A tak pracuji, ani chvilku se nezastavím, těším se na páteční zabíjačku.

            A jak se tak těším na tu zabíjačku, vzpomenu si, že jsem nikdy nepoznal svého otce, až teď.

            „Stejně jako můj syn! Taky mě poznal až teď!“ uvědomím si, ale už je pozdě, už držím v ruce nějakou knihu a čtu ji, až tu knihu přečtu, budu ji znát celou nazpaměť.