Prezident Pavel trpí institucionální schizofrenií, myslí si, že je absolutistický panovník

K tomu závěru neochvějně dospěl Jan Zahradil, který zocelený dvaceti lety europoslancování, dělá autentického poradce autentickému ministru zahraničí Macinky. Kdo si to nemyslí, je málo platné, podřadný člověk zralý na deratizaci

Jan Zahradil klečel před Macinkou a držel se za hlavu.

„Já se ti v tom Bruselu, člověče, asi těch dvacet roků, co jsem tam byl, asi dočista zbláznil!“ zoufal si nebohý poradce ministra zahraničí. „Já ti asi trpím nějakou národnostní schizofrenií, nebo co! Já už ani nevím, jestli jsem Evropan, Čech, Rus nebo Číňan!

Já už jsem možná víc Číňan než Čech!“

„No, ale aspoň jsi autentický. Jako já,“ ušklíbl se Macinka.

„Ano, aspoň jsem autentický,“ přikývl Zahradil stále se drže za hlavu. „Víš, v Bruselu se ke mně liberální elity chovaly jako k podřadnému člověku. Ani pořádně nažrat mi nedaly a venčily mě jednou za dva dny, takže si dovedeš představit, jak to asi v mém kotci vypadalo.

Ale Číňani se ke mně chovali vždy hezky. Okoupali mě, nakrmili, mazlili se mnou, pořád se na mě usmívali a splnili mi každé moje přání.

Chtěl jsem dům na Riviéře?

Měl jsem ho!

Chtěl jsem luxusní byt maximálně pět minut chůze od náměstí Nebeského klidu?

Měl jsem ho!

Jo, jediní Číňani se ke mně v Bruselu chovali jako lidi!

A teď to mám v kebuli krapet zmatený.

Jsem Čech nebo Číňan?

Protože, kdybych byl Číňan, tak je nás víc jak miliarda a naší vedoucí silou je komunistická strana v čele se soudruhem Si!“

„Možná seš už víc Číňan než Čech, potom co sis musel v Bruselu protrpět,“ ušklíbl se Macinka. „Ale hlavně seš skvělej deratizér. Máš dost jedu na krysy?“

„Jo, mám ho plné kapsy,“ přikývl Zahradil.

„Tak to dnes vezmi přes Stínadla, tam jsou samí podřadní lidi, nasyp jim to studní, ať můžeme v klidu vládnout, když jsme tak autentický,“ nařídil Macinka Zahradilovi.

„Už běžím!“ vyskočil Zahradil a běžel splnit Macinkův příkaz, protože Macinka byl jeho nadřízený a nadřízený se musí v Číně poslouchat...