Prezident Pavel nachystal léčku na Petra Macinku a proto jej zve na Hrad!

Od převlékače kabátů nelze čekat nic dobrého. Tentokrát se rozvědčík snaží pod smyšlenou záminkou vylákat ministra zahraničí P. Macinku na Hrad, aby se mu důkladně pomstil za summit v Ankaře!

Lest, kterou přichystali loutkovodiči rozvědčíka na Petra Macinku, byla tak dokonalá, že by se dali nachytat i lidé duchem mnohem bystřejší než Petr Macinka, třebaže takových lidí po světě už moc neběhá, o Filipu Turkovi, ani nemluvě.

Když přišel Petr Macinka na Hrad, kam to neměl z Černínského paláce vůbec daleko, stačilo mu jen vyskočit z okna a už byl na Loretánském náměstí, odkud je to na Hrad už jen co by trollem dohodil, nemohl tušit, co je na něj uchystáno.

Nemohl to tušit, protože ho sám Kolář zavedl do místnosti, kde za stolem seděl maskovaný prezident s černou kapucí na hlavě a kde byly všude kolem rozmístěné skutečné zbraně, vesměs americké provenience.

Petr Macinka samozřejmě věděl, že maskovaný muž je prezident a zbraně jsou skutečné, a proto nestlačil bezpečnostní tlačítko, které nosil vždy u sebe, čekaje, co mu prezident řekne.

„Tady máte jmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí, dohodl jsem to s panem premiérem výměnou za to, že nebudu proti němu kandidovat v prezidentských volbách,“ řekl maskovaný prezident a vytáhl z pod kapuce něco, co opravdu vypadalo jako úřední listina.

A to byla ta lest, kterou na Hradě na Macinku nachystali, a kterou Petr Macinka, jenž dychtivě vytrhl tuto listinu z prezidentovi ruky, neprohlédl.

„Ale to přece není jmenovací listina pro Filipa!“ vykřikl zděšeně Petr Macinka, když se na listinu podíval.

„Ano, je to povolávací rozkaz pro vás, pane ministře, právě jste si jej převzal“ řekl maskovaný prezident a vítězoslavně pokračoval, „zítra brzy ráno zahájí NATO mohutný útok na Rusko. Zajistil jsem vám místo v prvním sledu, můžete být rád, o něčem takovém sní všichni rusobijci a vám se cti být mezi prvními, kteří vkročí na ruskou půdu, dostalo přednostně.

Jsem přesvědčen, že se na východní frontě vyznamenáte, protože odvážnému štěstí přeje a vám odvaha rozhodně nechybí. Doufám, že se opět uvidíme, až vám budu připínat na hruď vyznamenání za chrabrost před nepřítelem. Těšilo mne, že jsem vás před odjezdem na frontu ještě viděl.“

Víc prezident už říkat nemusel, protože Petra Macinku uchopily silné paže hradních pochopů, kteří ho naložili do armádního speciálu a přepravili k ruským hranicím, kde statisíce žoldáků čekaly už jen na rozkaz k tomu, aby vtrhli na posvátnou ruskou půdu a tak ji pohnojili svými těly...