Předsedkyně Stačilo! K. Konečná nehájí hodnoty, ale ruské zájmy

A já se ptám, proč by i Rusko nemohlo mít nějaké své, dobré a ušlechtilé zájmy, proč by i Rusko nemohlo být všemocným impériem, když je tak hodné a mírumilovné?

Události ve Venezuele nenechaly Kateřinu Konečnou, vzhledem k jejímu abnormálně vyvinutému protiválečnému zaměření, vůbec chladnou. Zvláště informace o tom, že 12 ruských systémů venezuelské protivzdušné obrany 9K317E Buk-M2Ez nestačilo při bezprecedentním americkém útoku vůbec zareagovat, na ní velmi zapůsobila, dá se říct, že ji emočně rozrušila na nejvyšší možnou míru.

„Každopádně je třeba lidem, důchodcům a matkám samoživitelkám, pořád dokola opakovat, že ruská protivzdušná obrana je nejlepší na světě, proto jsou i nejlepší ruské Buky!

Sama jsem se přesvědčila o jejich hrozivé síle, když s nimi ruští separatisté sestřelili, aby mi ukázali, jak takový protivzdušný systém funguje, nizozemské dopravní letadlo!“ vychrlila ze sebe Kateřina Konečná jedním, jediným dechem, který ji k tomu zcela stačil. „Od toho okamžiku vím, že ruským Bukům nic neodolá, že sestřelí každé letadlo! Byl to pro mě silný zážitek, vidět, jak se nizozemské dopravní letadlo začalo řítit k zemi, síla ruského lidu, který se před nikým neskloní, je obdivuhodná!

Musíme si proto ruské systémy protivzdušné obrany 9K317E Buk-M2E okamžitě koupit namísto F-35, aby chránily náš vzdušný prostor před útokem Američanů, až budou Američané zasahovat do našich vnitřních záležitostí, protože příští volby vyhraje Stačilo!

A dovedete si představit, co by se stalo, kdyby Rusko zničilo na Ukrajině nějaké patrioty, dovedete si představit tu nenávist, která by vyhřezla z Milionů chvilek, kolik ukrajinských vlajek by všude vlálo?

Proto musíme okamžitě znárodnit všechen majetek zbrojaře Strnada, aby nemohl dodávat zbraně USA a tak se neprodlužovala a neeskalovala válku ve Venezuele.

Ano, to musíme udělat co nejdřív, zlikvidovat všechny české zbrojovky, aby čeští zbrojaři nevydělávali na vraždění Venezuelců!“

Co teď musí podniknout na obranu míru a venezuelského lidu, věděla Kateřina Konečná dobře.

Přehodila si přes sebe starý vlňák, který ještě pamatoval zlé časy, kdy důchodci umrzali kvůli Fialovi jako na běžícím pásu, protože jsme se odstřihli od levného ruského plynu. Pak už na nic nečekala, na žádné notičky a sama vyběhla do mrazivé lednové noci, aby zburcovala spící pracující lid k revoluci, jež by svrhla nenáviděný kapitalistický režim a nastolila sociálně spravedlivou společnost.

Běžela od domu k domu, zvonila na zvonky, budila psy, kteří se hned zuřivě rozštěkali a na cestu jí přitom svítil měsíc v úplňku, podivně napuchlý a nezdravě oranžový…