Předseda Senátu Vystrčil opět hodil vidle, polemika s panem J. Novákem

Pan J. Novák se domnívá, že ve jménu Covidu je možné obcházet Ústavu, takže si vláda může přisvojovat pravomoci, které jí podle Ústavy nenáleží, takže vlastně ani žádnou Ústavu nepotřebujeme, protože máme Babiše, který to odmaká

            Mám firmu na čištění chlévů, a tak se mě, díky bohu, koronakrize  vůbec nedotkla. Hnoje je pořád dost a možná ještě víc, než před koronakrizí. Celé dny se nezastavíme, kydáme hnůj, makáme od rána do večera a od večera do rána a dnes nám přistála na stole obzvláště důležitá zakázka, totiž od samotného premiéra.

            Popadli jsme vidle, naskákali do tranzitu a vyrazili k úřadu vlády, kde už nás čekal premiér.

            „Potřebuju to tady vykydat, mám to tady celé zasraté od ústavy, jenom se pozrite!“ ukázal premiér na svůj úřad, který byl opravdu zasraný ústavním hnojem skoro až po strop, dodávaje, „jak v tom mám makat, když se tam pro samý ústavní hnůj nemůžu ani pořádně narovnat?“

            „Hned to bude, šéfe, hned vám to vykydáme,“ řekli jsme, popadli vidle a začali z úřadu vlády vyhazovat ústavní hnůj.

            „Čo je to taká ústava?

            Ústava to je podraz, spiknutí a komplot!“ naříkal premiér, zatímco jsme vyhazovali z úřadu vlády hnůj po tunách, „veď jsme tu mali aj kedysi motýle a teď je tady iba ten ústavní hnůj!

            Člověk nemůže kvůli tomu hnoji ani vyhlásit nouzový stav, aby sa zachránily, hen ty oné, ne motýle, ale lidské životy. Vždyť my už půlroku makáme na záchraně lidských životů, copak mám čas zabývat se nějakým ústavním hnojem?

            Veď by nám stačil ještě další rok nouzového stavu a už bychom nebyli nejhorší na světě a oni nám do toho hodí vidle, kvůli nějakému ústavnímu hnoji, kterým nám zaserou celý barák.

            Jak říkám, je to komplot, spiknutí a podraz!

            Konečně se mohly věci po půl roce rozhýbat správným směrem, lebo som nejlepší krizový manažer na světě, ale oni mají politické ambice, oni chtějí vyhrát volby, proto mi do toho pořád hážou vidle!

            Já volby vyhrát nechci, já nemám žádné politické ambice, já mám jedinou ambici zachraňovat lidské životy a na to potřebují nutně nouzový stav!

            A lidé si už na nouzový stav zvykli, jsou za něj rádi, vidí, že máme výsledky!

            Spýtajte sa jich, veď ho už máme půlroku, tak proč bychom ho nemohli mít další rok?!

            My na vládě nežvaníme, my tam makáme, a abychom mohli makat, abychom měli klid na práci, potřebujeme nouzový stav!

            Na čo nám je, prosím vás, nějaká ústava?

            Oni nemají nič iné než Antibabiše, chtějí otevřít obchody, ale ulice nie sú korzo, abych sa po nich volakdo prechádzal!“

            Premiér měl samozřejmě pravdu, ale já ho přerušil.

            „Dívejte, šéfiku, co jsem tam mezi tím hnojem našel,“ ukazoval jsem mu pozitivní lustrační osvědčení, které mi uvízlo na vidlích mezi dvěma výtisky ústavy, „vypadá to jako něčí pozitivní lustrační osvědčení. Co s tím?“

            „To je komplot, spiknutí, podraz!“ rozječel se premiér.

            „Takže to taky vyhodit?“ zeptal jsem se.

            „Je to hnůj! Věci se začínají hýbat k lepšímu, proto to zase vytáhli,“ ječel dál premiér.

            Hodil jsem pozitivní lustrační osvědčení k ústavnímu hnoji, a řeknu vám, vykydal jsem už ve svém životě hodně hnoje, ale takový hnůj, jako ten ústavní, takový hnůj bych už opravdu nikdy kydat nechtěl, i když nám za vyčištění úřadu vlády premiér zaplatil báječnými koblihami, které se na jazyku přímo rozplývaly, tak skvělé byly na věčné časy a nikdy jinak!