Před třiceti lety Jarda Jágr popravil hattrickem Spartu

Včera to bylo přeně třicet let, co Jarda Jágr svým hatrickem popravil Spartu v zápase play-off a vynutil si pro svoje Kladýnko pátý, rozhodující zápas. No, a dnes hraje tentýž Jarda Jágr se svými Rytíři o záchranu v Litvínově

            Není to žádné tajemství, vědí to všichni, všichni si o tom povídají, tato smrt, tato poprava je předem ohlášená.

            „Dnes je Jarda zařízne jako husu o masopustu!“ radují se Kladeňáci na sociálních sítích a zdraví se v krámě i v Poldovce třemi zvednutými prsty na znamení Jardova hattricku.

            O ničem jiném se dnes v kladenských kavárničkách a závodních jídelnách ani nemluví. Oči všech fanoušků krásné paní Poldi, jež porodila filosofa Witgesteina, lesknou se vlhkou touhou po krvelačné podívané, jež dnes nabídne exekuce cca dvaceti sparťanů v podání kudrnatého, sotva osmnáctiletého, vskutku geniálního mistra popravčího.

            Úderem třetí hodiny zastaví před moderním kladenským svatostánkem stařičká karosa. Za jejími skly jsou vidět bledé obličeje a když se po chvílí její dveře přece jen bojácně otevřou a  ven vyjde, shrben pod těžkým báglem s výstrojí a maje plné ruce práce s hokejkami, první odsouzenec, nemůže být nejmenších pochyb o tom, jakým krveprolitím skončí se dnešní čtvrtý zápas čtvrtfinálové série play-off.

            „Tato mise je vážně předem ztracená,“ špitne odevzdaně nešťastník a zmizí v útrobách kladenské haly.

            Jeden po druhém jej následující jeho soudruzi a jako poslední se objeví sparťanští trenéři.

            „Proti Jardovi nemáme nejmenší šanci, jdeme jako dobytek na porážku, bude to vážně krvavá exekuce,“ je i sparťanský lodivod předem smířen se svým osudem.

            Jeho slova se bezezbytku vyplní. Už při rozcvičování má mistr kat, jenž si ráno dal svých oblíbených a obligátních tisíc dřepů, fantastickou fazónu, jindy tak ramenatí a drzí sparťani působí vedle něj jako houf bezbranných kuřat.

            Běží teprve sedmá minuta zápasu a kladenský stadión vybuchne šílenou radostí, to si Jarda na pažbu své hokejky zaznamenává první zářez. Bezmocný sparťanský brankář dlouho nemůže vylovit puk ze své svatyně, na pomoc mu přispěchat čárový rozhodčí, nějaký Kolísek, který po chvíli volá kolegu, nějakému Českého a až pak se jim, když jsou na to tři, podaří puk, škebli, ze vzácnou perlou ve svých útrobách, ze sparťanské svatyně vylovit.

            Teď už nemůže být nejmenších pochyb o tom, kdo je na horkém kladenském ledě pánem prstenů a nic na tom nemění ani ten fakt, že je Sparťanům velkoryse dovoleno nejprve vyrovnat a pak i v závěru druhé třetiny jít do vedení. Ale je to jen rafinovaná hra kudrnaté kočky se sparťanskou myší. Nikdo nepochybuje o tom, že Jarda dnes dá hattrick a i sami sparťané vědí, že nemají, stejně jako jejich starověcí kolegové u Thermopyl, nejmenší šanci, třebaže vstupují do třetí třetiny s jednobrankovým vedením.

            Brzy je nejen vyrovnáno, ale Kladno si bere své vedení nekompromisně zpět.

            „Od té chvíle, co Kladno obrátilo zápas, nemyslili jsme na nic jiného než jen na to, jak z tohoto světa odejít co nejdůstojněji,“ píše jeden ze sparťanů ve svém dopise na rozloučenou, který se našel za jeho štulpnou.

            Ale to přání se mu nevyplní, porážka o jeden gól byla by pro sparťany, vyhlášená prasata, příliš milosrdná, proto na scénu vstupuje mistr popravčí za frenetického jásotu přihlížejícího obecenstva.

            To zase jednou hlavní rozhodčí, nějaký Rejthar, vyloučil Sparťana za zvěrstvo pro Sparťana tak typické.

            „Teď to přijde!“ tetelí se všichni, když na led nastupuje elitní přesilovkové, speciálně vycvičené komando vedené Jardou.

            Neuběhne ani minuta a tři čtvrtě z přesilové hry a není na celém Kladně člověka, který by neměl ruce nad hlavou.

            „Gól!“ dere se všech kladenských hrdel i v daleké Austrálii radostný výkřik a Jarda si připisuje na pažbu hokejky svůj druhý zářez.

            Ale nebyli by to Sparťané, aby jim neruplo v kouli.

            I když prohrávají o dva góly, i když vědí, že nemají žádnou naději, řítí se zničehonic sami dva na kladenskou bránu, kde je ovšem čeká mladičký poslanec za ANO a šéf sportovní agentury a sebejistým zákrokem odkazuje Sparťany do patřičných mezí (aby pak o mnoho let později byl hlavním viníkem sparťanské semifinálové prohry ve Vsetíně, kdy za svá zády trestuhodně pustí zčernalý puk při samostatných tatarských nájezdech).

            Sparťané se na sebe nevěřícně dívají, kde se v nich vzalo, tváří v tvář jisté porážce, tolik odvahy, a když jim to konečně dojde, čeho se dopustili, zbaběle utíkají na svoji střídačku a tam se schovávají pod deku.

            Nastává poslední minuta zápasu a poprava Sparty teatrálně vrcholí. Jarda si bez dovolení vezme puk od nějakého bezejmenného a dávno už zapomenutého Sparťana a už v té chvíli opět zvedají všichni své ruce nad hlavu, protože se to jinak než gólem skončit nemůže. I Sparťané už jen rezignovaně přihlíží, jak jim jejich kat dává ránu z milosti. Zazní sirén, Kladno jasně vyhrává, a navždy potupení a ze slušné společnosti vyvrhnutí sparťané hledí co nejdříve zmizet v stařičké karose, které kdosi mezitím vymlátil všechna skla.

            Mladičký mistr kat salutuje nadšenému publiku a sám největší rusobijec  pod polárním Sluncem Jiří Holík musí na svém twitteru uznat: „Parádní poprava Sparty, Jarda Jágr je nekonečnou budoucností našeho hokeje!“

            Zdá se, že už se nemůže přihodit nic zlého, když v tom najednou vyběhne zpátky na led jeden z popravených a navždy potupených sparťanů, snad je to Ervín Tatek a zahrozí směrem k Jardovi svou obrovitou pěstí: „Jaromíre, Jaromíre, do třiceti let a do dne tě zvu na boží súd!“

            Třicet let a jeden den od popravy Sparty uplynulo právě dnes a Jarda Jágr vede svou rytířskou družinu k poslední a rozhodující bitvě o záchranu v extralize.

            Zvítězí slavně, nebo bude nelítostně odsouzen k pádu do pralesa, do smrdutého bahna 1. ligy?

            Bude to jeho už navždy poslední extraligový zápas, nebo jej uvidíme řádit na extraligovém ledě i příští rok?

            Vyplní se dávná sparťanská klenba, nebo ji Jardovi rytíři kulatého nesmyslu týmovým výkonem zlomí?

            To všechno se již brzy dozvíme, a podle toho se ji zařídíme, přinejhorším extraligu uzavřeme, uděláme z ní domácí vězení...