Před rokem napadli neonacisti a satanisti z NATO pravoslavné a proto svaté Rusko!

Satanisti a neonacisti, s pomocí zdejších fialových kolaborantů, kteří nás chtějí zatáhnout do války, se už rok marně snaží srazit Rusko na kolena. Sláva Rusku, sláva Dostojevskému!

Byla to moc povedená oslava.

Na obrovském stole stál obrovský samovar a vedle toho obrovského samovaru neméně obrovský dort, z něhož vyčnívala rovněž obrovská ztopořená svíčka.

Na jedné straně stolu seděl náš oslavenec Vladimir Vladimirovič, na druhé straně stolu, vzdáleni od Vladimira Vladimiroviče vzdušnou čarou asi 15 metrů, jsme seděli my všichni ostatní.

Svíčka na dortu jasně plápolala a když dohořela do své poloviny, vstal jsem a zaťukal lžičkou na prázdnou sklenici od ricinového oleje, abych pronesl slavnostní řeč.

„Vážený, nade vše nám milý Vladimire Vladimiroviči, milí, rozmilí hosté,“ pronesl jsem a po kratší pauze pokračoval, „jen těžko se mi hledají samým dojetím slova, když nás tady všechny, a především veleváženého Vladimira Vladimira, vidím hezky pohromadě sedět v míru a naprostém pokoji.

Pravda, chybí Prigožin, Kadyrov a Nohavica, ale ti jsou omluveni. Prigožin zase vaří na nějakém mejdanu a moc vás pozdravuje, Kadyrov musel letět v neodkladné záležitosti na prodejní výstavu plemenných koz do Abú Dhabí a taky vás všechny moc pozdravuje.

Nohavica vás taky moc pozdravuje, ten nepřijel proto, že by mu fašisti kvůli tomu zase zakázali koncerty a on by zase žil v komunismu.

Ale jinak jsme tady všichni!

A jsme všichni tady proto, abychom popřáli našemu Vladimiru Vladimiroviči!

Nuže, dovolte mi, náš velevážený Vladimire Vladimiroviči, abych vám srdečně poblahopřál u příležitosti prvního výročí naší drahé speciální vojenské operace!

Vyjádřím jistě ty nejvroucnější city všech přítomných, když vám budu přát, náš milovaný Vladimire Vladimiroviči, ještě nejmíň sto takovýchto oslav!

Zkrátka a dobře, na Západě mají čtyři mušketýry, ale jeden z těch mušketýrů musí být černoch.

U nás, v Rusku máme taky čtyři mušketýry, ale jeden z těch čtyř mušketýrů je žena!
Psychopat Ivan Hrozný, syfilitik Petr Veliký, Vladimir Vladimirovič a věčně sexuálně neukojená Kateřina Veliká!

To jsou naši čtyři mušketýři!

Jeden za všechny, všichni za jednoho!

Hodně zdraví a štěstí do dalších let speciální vojenské operace, Vladimire Vladimiroviči!

A teď si na počest našeho drahého Vladimira Vladimiroviče zazpívejme.

Esvéó, esvéó, mnoga ljeta zdravi byli, mnoga ljeta zdravi žili, esvéó, esvéó, esvéó!“

Všichni se ke mně připojili a zpívali na počest našeho milovaného Vladimira Vladimiroviče dobrou půlhodinu.

Když se dozpívalo, navrhl jsem: „A teď se dobře bavme, přátelé, jsme přece na oslavě! Veselme se tak, jak to dovedeme jen my Rusové!

Tady Marja nám může zatančit tuhle u Lavrova, protože ten vypadá skutečně jako tyč, jako kopí, které zabodl do země sám veliký Čingischán.

A pak nám může tuhle Medvěděv předvést medvěda, který se probudil ze zimního spánku.

To bude legrace, hehe!

Na nic nečekej, Medvěděve, a ožer se, ať jsi jako probuzený medvěd,“ nařídil jsem Medvěděvovi, aby se ožral jako prase, protože pak mu jde medvěd nejlíp.

Medvěděv začal okamžitě chlastat, Marja si sundala sukni i podprsenku, aby ji nepřekážely při tanci, ale v tom se ozval se prof. Klaus.

„A co mám dělat já? Umím tančit u tyče, i dělat medvěda!“ nabízel se.

„Vy, pane profesore, nemusíte dělat nic. Vy jste s tou Puškinovou cenou legrační i tak. Ale chcete-li mermomocí něco dělat, tak se postavte na hlavu, ať jste ještě srandovější,“ poradil jsem prof. Klausovi.

Prof. Klaus se postavil na hlavu a byl ještě srandovnější, Marja začala tančit u Lavrova a Medvěděv se kolébal ze strany na stranu jako správný medvěd.

Byla to moc pěkná oslava první výročí speciální vojenské operace našeho milovaného Vladimira Vladimiroviče, který se taky smál, až se mu od toho smíchu nohy samy tančily, jako by on sám byl ten nejstatečnější frontový voják, který si před bojem s fašisty, ze samé radosti zatančí a pak jde bojovat, bít fašisty za vlast, za Rusko, za Vladimíra Olšáka!