Pražská kavárna dostala ránu z milosti. Ovčáček si namazal Peroutkovu vnučku

Pochybuje ještě tady někdo, že byl Ferdinand Peroutka fascinován fašismem? Záznam ze včerejší diskuze mezi panem Ovčáčkem a paní Kaslovou na Televizi Seznam by se měl povinně pouštět nejen v hodinách dějepisu, ale i přírodopisu

            Jen pár lžiček své oblíbené jahodové dětské přesnídávky stačil do sebe narychlo vsunout Jirka Ovčáček, obávaný kat pražské kavárny, a už měl před sebou další, obzvláště odsouzeníhodný případ, českého intelektuála a jeho mravního selhání.

            Nebyl to nikdo jiný než Ferdinand Peroutka, jeden z nejprohnanějších a nejzákeřnějších příslušníků pražské kavárny, proti níž ve službách prostého lidu Jirka Ovčáček bojoval ze všech svých sil, ano, byl to onen Ferdinand Peroutka, jenž je nade vší pochybnost autorem jednoho z nejohavnějších článků v dějinách celé české žurnalistiky, článku „Hitler je gentleman“.

            Jirka Ovčáček s povzdechem zašrouboval sklenici své oblíbené dětské jahodové přesnídávky a pustil se do odsuzování Ferdinanda Peroutky.

            Když si ověřil nacionále odsuzovaného, bez milosti na něj okamžitě udeřil, protože s takovou verbeží, co píše, že Hitler je gentleman, se člověk nemůže a ani nesmí mazlit.

            „Napsal jste to? Tady to vlevo dole!?“ strčil Jirka Ovčáček bez okolků odsuzovanému pod nos výtisk Přítomnosti, ukazuje přitom svým varovným prstem na levý dolní roh titulní stránky, „nezapírejte, nemá to smysl!

            Kdo jiný by napsal takový hnus než vy?!

            Myslel jste si, že ten článek nenajdeme, co?!

            Že budete moci beztrestně lhát, že jste nic takového nenapsal, co?!

            Ale my ho našli!

            Našli jsme ho, protože jsme ho chtěli najít, kdo hledá, ten najde!

            Ha, ještě chcete lhát, že jste ho nenapsal, ještě chcete tvrdit, že jste nebyl fascinován fašismem!?

            Prosím, jen si lžete, připomínám vám však, že přiznání je polehčující okolnost.

            Tak, co přiznáte se?

            Když se přiznáte, že jste to napsal, slibuji vám jménem pana prezidenta, že od něj dostanete řád T.G. Masaryka.

            Tak vy se nepřiznáte, že jste to napsal?

            Dělejte, jak myslíte, ale něco vám teď řeknu. I kdybyste to nenapsal, je to úplně jedno, protože máme spoustu důkazů o tom, co jste ve skutečnosti zač a co je ve skutečnosti zač ta vaše druhorepubliková pražská kavárna.

            Máme spoustu jiných vašich článků, které dokazují, že jste morálně selhal. A nejen článků, máme i rozhodnutí soudu. Ano, i soud, po té co si přečetl vaše články, uznal, že jste morálně selhal, chcete snad zpochybnit výrok nezávislého soudu?

            Jen si řvěte, že to není pravda!

            Kdo formuloval ideologii druhé republiky, kdo ji hlásal ve svých článcích?

            Vy!

            Vy a nikdo jiný!

            Kdo vyzýval na začátku protektorátu ke klidu!

            Zase vy!

            Fuj, copak takto se chová novinář, jemuž leží na srdci osud jeho národa?

            Já vám teď, vážený pane, něco řeknu.

            Víte, já jsem taky novinář. Ale ne takový novinář jako vy, já s tou vaší bakalovskou žumpou nemám zhola nic společného. Já jsem docela prostý a slušný novinář. Já pracoval v Haló novinách a v Blesku, já vím, co to je, bojovat za pravdu.

            Ano, jsem taky novinář, a proto se za vás stydím.

Já bych se na vašem místě zachoval úplně jinak. Já bych, hned po vzniku protektorátu, začal ve svých článcích vyzývat národ k odporu, burcoval bych ho k tomu, aby se nedal zastrašit.

Ano, to bych udělal já, jako novinář na vašem místě.

Ale co jste udělal vy?

Hanba mluvit a to máte ještě tu drzost popírat své autorství článku ,Hitler je gentleman’!

A že vás pak zatklo gestapo?

No, to je toho, že vás zatklo gestapo!

V rámci akce Albrecht I. zatklo přece tisíce takových pseudointelektuálů, jako jste vy, kteří se prohlašovali za samozvanou elitu národa.

Zatklo vás, ale už nepopravilo!

Jak mi to vysvětlíte?

Není to snad ten nejlepší důkaz vašeho mravního selhání, že vás za války nepopravili?

Já být na vašem místě, tak sám žádám okupanty, aby mne popravili, protože bych jim tímto uštědřil mravní políček, já totiž nejsem, na rozdíl od vás, zbabělec!

Já bych se nechal popravit hned!

A co vy?

Vy jste se nechal odsunout hezky do koncentráku, hezky do závětří, do bezpečí.

Tak je to, milý pane!

Zatímco tady zuřila heydrichiáda, vy jste si válel šunky na pryčně v koncentráku, s vámi podobnými, s těmi všemi pseudointelektuály a samozvanou elitou, za všechny jmenujme Josefa Čapka, o jehož mravním selhání taky nemůže být nejmenších pochyb.

Je mi z vás na zvracení!

Takto se nechová intelektuál a novinář v těžkém období svého národa!

Vezměte si příklad z Karla Srpa, Karla Sýse nebo Petra Žantovského.

To jsou lidé s křišťálové čistými, a přitom pevnými charaktery!

To je skutečná elita národa!

Byli a jsou odvážní a stateční, i když by vůbec nemuseli, byli odvážní v době, kdy odvaha nebyla vůbec levná a jsou odvážní i teď. Proto je taky pan prezident po zásluze vyznamenal.

Ale vy?

Vy těmto nádherným lidem nesaháte ani po kotníky!

Vy a vám podobní nakonec vždy selžete, když národu teče do bot!

Pan prezident se vám nebude omlouvat, protože o vás neřekl nic než pravdu. Pan prezident se nikdy nemýlí, pan prezident je taky statečný. Má to v rodině. Jeho rodiče, aby nemuseli do reichu, aby sabotovali totální nasazení, tak se účelově vzali. No, a z toho spojení, z této odbojové akce se pan prezident narodil.

Není to nádherná ukázka odvahy a statečnosti, tichého a přitom účinného odboje proti okupantům?

Rodiče pana Zemana statečně předstírali vzájemnou lásku, kdežto vy jste si smolil ty svoje velezrádné články a teď ještě chcete, aby se vám pan prezident omluvil?

Táhněte ke všem čertům i s celou tou svou pražskou kavárnou, tato země je naše!“

Po této skvělé obžalobě Jirky Ovčáčka byla obhajoba souzeného již docela bezpředmětná. Nikdo mu již nevěřil ani nos mezi očima, natož to, že nenapsal článek „Hitler je gentleman.“

Smrtelná rána pražské kavárně byla zasazena. Jirka Ovčáček mohl konečně v klidu dojíst svoji oblíbenou jahodovou dětskou přesnídávku, protože dnes již měl jako kat pražské kavárny bohatě splněno. Však si ji taky hned otevřel.

Ale co to?

Dětská jahodová přesnídávka mu mezitím zplesnivěla!