Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!

Miliardy žen rodí v bolestech, jak to určil Bůh, své děti, ale požehnaná mezi všemi ženami je jen jedna, a Matka Tereza to není...

            V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho, obzvláště sympatického judského města v horách.  Šla celkem rychle, ale neustále ji brzdilo časté močení. Jeho důvodem bylo zvýšené prokrvení pánve a hromadění tekutin v jejím těle. Bolest prsů, kterou pociťovala, jakož i bolest v podbřišku a pocit nafouknutého břicha, jí v chůzi, popravdě řečeno, zase až tak nebránily, třebaže nešlo o nic příjemného.

            Naštěstí se i podařilo najít u cesty vždy nějaký keř, za který se mohla schovat, třebaže nehořel. Potulovali se tehdy po Judeji kdejací pobudové a mladá dívka, jdoucí sama pěšky bez mužského doprovodu, je vždy něčím podezřelá.

            Ale nakonec přece jen Maria dorazila do cíle své cesty a vešla do domu Zachariášova.

            „To jsem, já Maria, jsi, Alžběto doma?“ zvolala Maria v předsíni.

            „To víš, že jsem doma,“ vyšla Alžběta z obývacího pokoje.

            „Tak je to pravda, že jsi v jináči!“ vydechla Maria při pohledu na Alžbětu.

            „Pohnul se!“ vykřikla Alžběta, držíc se za břicho, „pohnul se! Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehaný plod tvého těla!

            Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“

            „Tak ty už víš?“ zeptala se Maria.

            „Ano, vím, protože jsem naplněná Duchem svatým. Zjevil se ti anděl?“ zeptala se Alžběta.

            „Ano, byl to Gabriel. Poznala jsem ho podle ofiny. Lem jeho roucha byl roztřepený, ale perutě měl nejbělostnější ze všech archandělů, které jsem kdy viděla,“ odpověděla Maria a dodala, „tobě se zjevil taky?“

            „Mně? Kdepak! Copak jsem svatá?“ zavrtěla hlavou Alžběta a ztišila hlas, „zjevil se Zachariáši. V chrámu, zrovna když vešel do nejposvátnější části, aby tam obětoval.To víš, je to přeci jen kněz. Řekl mu, aby se nebál, že otěhotním. Chudák od té doby nemluví, musel mi to všechno napsat.“

            „Nemluví?“ zeptala se Maria.

            „To se ví, že nemluví. To víš, že to nese těžce. Kněz a nemluví! Anděl ho tak potrestal, že neuvěřil jeho slovům,“ řekla Alžběta.

            „Hm, když se archanděl zjevil Zachariášovi a ne tobě, znamená to, že chyba byla na jeho straně, když jsi nemohla otěhotnět. U nás doma to bylo to samé, anděl se taky zjevil jen tátovi na poušti a ne mámě, letos to bylo už čtrnáct let, co táta toho anděla viděl a pak mne počal,“ řekla Maria.

            „Už to tak vypadá, že chyba byla na straně Zachariáše stejně jako u tvého táty, byl to moc dobrý chlap,“ přikývla Alžběta a dodala, „ale teď to do sebe všechno zapadá. Byla to samozřejmě především hanba pro mě, že jsem neměla děti.

            ,Žena kněze a nemá děti, taková hanba!‘ odsuzovali mě lidi a právem.

            Ale to všechno byl boží záměr, jak se teď ukazuje. Bůh učinil mého muže právě proto neplodným, abych byla těhotná až teď, protože kdybych byla těhotná dřív, už před mnoha lety, nemohlo by se pohnout ve mně dítě, když jsi vešla k nám do domu a já bych tak nemohla zvolat: ,Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehaný plod tvého těla! Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?‘

            Zase se pohnul!

            Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehaný plod tvého těla! Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“

            „Vlastně nevím, proč k tobě přicházím. Asi je to taky boží vnuknutí, protože kdybych k tobě nepřišla, nemohla bys zvolat: ,Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehaný plod tvého těla! Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?‘“ řekla Maria a dodala, „potřebuji si odskočit. Záchod je pořád na dvoře?“

            „Pořád. Pořád je tam, co byl vždy, nehýbali jsme s ním“ odpověděla Alžběta.

            „Musím si teď pořád odskakovat. A taky mě bolí prsa, ještě víc než před menstruací,“ povzdychla si Maria, když se vrátila.

            „To já mám taky, holka zlatá. Ale největší šok bylo, když mi všechno mi najednou přestalo chutnat.

            ,Nechutná ti?‘ naznačoval mi posunky muž u jídla.

            ,Chutná, to víš, že jo,‘ řekla jsem mu a dál se v tom nimrala.

            Tajila jsem to pět měsíců, a jen pro sebe si říkala: ,Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi‘

            To víš, jsem už přeci jen stará bába, a někteří lidí by si to mohli vyložit právě opačně, že si ještě nedám pokoj.

            No, ale teď si to užívám, to víš druhý trimestr. Všechny obávané strasti a strachy z první třetiny těhotenství mám za sebou, a tak si můžu vydechnout a začít si užívat požehnaného stavu. Od druhého trimestru se cítím po fyzické stránce mnohem lépe. A i když bouřlivější věci mám za sebou, moje miminko čekají velké skoky v růstu i vývoji.

            Ale hlavně už není sex žádné tabu. Zvlášť teď ve druhém trimestru, kdy je moje tělo extrémně prokrvené a mám za sebou prvotní únavu a nevolnosti. Intenzivnější chuť přichází na mě tak nějak sama. Navíc už mnou hormony tak bouřlivě necloumají, zato sexuální náruživost je intenzivnější, než jakou jsem zažila kdykoliv dřív. Partnerským hrátkám a něžnostem se můžu věnovat bez omezení, jenom mě teď trochu pálí žáha,“ odpověděla Alžběta.

            „To je super,“ odpověděla Maria, ale pak posmutněla, „mám strach, že si mě Josef nevezme. Víš, rodina mě zaslíbila takovému staršímu týpkovi, prý je z rodu Davidova, jenže jsem teď těhotná, bojím se, že mne ukamenují.“

            „Toho se neboj, moje milá! To bůh nedopustí, aby tě i s malým ukamenovali, vždyť je to Jeho vlastní Syn, a ty Jeho matka,“ uklidnila Alžběta Marii a pak dodala, „ale stejně je to fajn, že porodíš Spasitele. Však už byl čas, aby přišel, svrhl všechny krále a ponížené povýšil, to je přeci nádherné, již chví se světa základ vratký, ti, co dosud nebyli ničím, budou vším.

            Hele, nechceš tady chvíli zůstat?

            Budeme si společně užívat ta svoje těhotenství, kam bys chodila?

            Ten tvůj Josef si tě může přece vzít kdykoliv, dokud neporodíš, tak proč by si tě nemohl vzít až ve třetím měsíci? Určitě se mu zjeví ve snu anděl zrovna tak jako Mohamedovi a řekne mu co a jak.

            Zase se pohnul!

Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. k to, že ke mně přichází matka mého Pána?“

„Zůstanu tady. Josef může chvilku počkat. Bože, chce se mi zvracet,“ chytla se Marie za ústa, ale pozdě, těhotenská nevolnost si vybrala svou krutou daň.

V tu chvíli vstoupil do svého domu i Zachariáš, který to všechno viděl. Ale protože byl němý, nic na to neřekl, jen si prohrábl svůj vous, Maria se mu velmi líbila, vždyť to byl jen z nejzbožnějších mužů široko daleko, klidně mohl být jejím otcem, laskavým a milujícím, jak už otcové v Judeji od časů Abrahama bývají.