Povedzte, čo sú to tie európske hodnoty, vojín Kefalín?

Ač bude spousta lidí pevně přesvědčena o pravém opaku, imperativ slovesa povedať v nadpisu toho článku je napsaný správně, to jest bez samohlásky e s mäkčeňom v koncovce

Stavrogin vešel do místnosti, tak jak to uměl jen on. Docela tiše a přitom tak, že každý musel okamžitě zaregistrovat jeho přítomnost, respektive jeho všudypřítomnost. Kdyby to teď, když ještě nebyla zjevena celá Pravda, nebylo rouhání, řekl bych, že Stavrogin vešel do místnosti zrovna tak, jako přichází Kristus na tento svět, ano přesně tak!

Armádní generál Terazky okamžitě zvedl svou hlavu, kterou dosud nechal ležet na desce stolu, za nímž seděl.

„To jste vy, Stavrogine?“ otázal se Stavrogina.

Stavrogin mlčky přikývl.

„Nevolal bych vás, ale vojín Kefalín padl. Přihlásil se dobrovolně do války proti Rusku. Já bych do války nešel ani za nic, a to jsem terazky čtyřhvězdičkovým generálem, bojím se války, jako čert kříže,a už vůbec bych enšel do války proti Rusku,“ přiznal se Terazky a pokračoval, „jsem zmatený. Mnoho lidí je zmatených. Všichni jsou zmatení. Celá naše doba je zmatená.

Vojín Kefalín šel bojovat za evropské hodnoty. Šel bojovat a padl. A když padl, nevydal ani hlásku, zrovna tak, jako když jste zavraždili Šatova, vy a váš kumpán Verchovenskij.

,Ale co jsou to vlastně ty evropské hodnoty, kvůli kterým Kefalín padl na východní frontě? Kde jsou vyjmenované? Existuje vůbec něco takového?' ptám se.

Patří k nim ještě láska, víra, naděje?

Nezabiješ a nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému? Najdou tu ještě místo tolerance k jinému názoru, svoboda slova i vyznání či touha dojít k pravdivému poznání, byť s vědomím, že lidská pravda i poznání mají svá omezení?

Je liberální demokracie stále ještě systémem, v němž mají voliči různých subjektů stejná práva a stejnou hodnotu a v níž je válka považována za krajní řešení konfliktů, nebo už je tou nejděsivější totalitou, protože totalitou nihilismu, který pošlapává všechny hodnoty, a především lásku, víru a naději, který přikazuje nikoliv nezabiješ, ale zabiješ, zabiješ Rusa, protože to tak chce tvůj bůh, kterým není nikdo jiný než Ďábel?

Vy jste přece nihilista, Stavrogine!“

Stavrogin mlčky přikývl.

„Jste nihilista, proto jsem si vás zavolal,“ zvolal Terazky a pokračoval, „mohl bych dělat ze sebe hlupáka. Protože tato role si vždycky u nás nejvíce osvědčila, jelikož hlupák, pokud to nedotáhl někam vysoko, protože se našli ještě větší hlupáci než on, tak měl aspoň pokoj.

Měl pokoj od všeho a od všech, nikdo na něho nemohl, proto jsou Češi národem hlupáků, jenže hlupáci přežijí všechno, protože kdo by se špinil hlupáky?!

Vždyť vy sám byste se nešpinil hlupáky, řekněte sám, Stavrogine!“

Stavrogin zavrtěl hlavou.

„Tak vidíte! Ani vy byste se nešpinil s hlupáky!“ vykřikl Terazky a pokračoval, „proto nechci být hlupákem! Aspoň pro jednou nechci být hlupákem a chci vědět, co jsou to ty evropské hodnoty, za které šel vojín Kefalín bojovat!

Šel bojovat za víru, lásku a naději?

Šel bojovat za Nezabiješ?

Ne, za to nemohl bojovat, protože za to bojují vaši, Stavrogine!

Vaši bojují za lásku, víru a naději, vaši bojují za nezabiješ. Vaši, ne naši!

Je to přece tak, Stavrogine, že vaši bojují za lásku, víru a naději, že bojují za nezabiješ!“

Stavrogin přikývl.

„Tak vidíte! Vaši bojují za lásku, víru a naději, za nezabiješ, za co potom bojujeme my?!“ byl Terazky celý zoufalý, až mu z toho nohy samy tancovaly, „vaši bojují za lásku, víru a naději, za nezabiješ proto, že bojují proti tomu, co my nazýváme evropskými hodnotami, ale co je ve skutečnosti nihilismem toho nejhrubšího zrna!

Takovým nihilismem, že i vy, a především vy, Stavrogine, jste ve srovnání s tím, co my tady teď vyznáváme, hotový světec, nebo ne světec, vy jste Stavrogine Kristus, už jen proto, že jste Rus.

Tak je to, Stavrogine, vy jste Kristus, který nás přišel spasit!“

Stavrogin přikývl.

Terazky, jako by čekal jen na to, vítězoslavně vykřikl: „Já to věděl, já to věděl, že jste Stavrogine, Kristus, protože vy jste kvintesencí ruské duše, vy jste vládce ruského světa!

Říkáte, Stavrogine: ,Obraťme Evropu v prach, ať shoří v plamenech, co špatné a zlé! Nikdo nám, Rusům, nebude určovat, co a kdo je Rusko!'

A máte pravdu, protože to Zlo, které vládne světu, to jsme my, naše hodnoty, a ne Vy, vaše hodnoty!

Máte pravdu, Stavrogine, my jsme to Zlo a vy jste svatý, všechna Rus je svatá!

My jsme to Zlo, protože od nás vzešlo všechno zlé, racionalismus, vědecký pozitivismus, liberalismus, Nietzsche i římský katolicismus!

A římský katolismus je tím největším zlem, které od nás vzešlo, protože Kristova církev, ta pravá, je jen jedna, a proto je největším zlem římský katolismus, protože to byla západní církev, která vložila do kréda do proklaté slovo filioque a od té doby stojí Západ na straně Zla, od té chvíle je jediným cílem Západu, a jeho hodnot, zabíjení Rusů, kteří se nenechali ošálit Ďáblem!

K čertu s našimi evropskými hodnotami, pochází-li od Ďábla!

I ten nejčestnější a nejčistší Evropan, dejme tomu, nějaká učitelka češtiny, která bez přestání opakuje to svoje ďábelské krédo s filioque, se nemůže rovnat ani tomu nejzvrhlejšímu Rusovi, nemůže se mu rovnat už jen proto, že zvrhlost je v Rusku znamením svatosti, a proto jste vy, Stavrogine, Kristus, který přišel na tento svět, aby jej spasil tím, že porazí Antikrista, to znamená římský katolicismus i s jeho všemi formami, že zničí Západ a nastolí Boží ruské království!

Vy jste, Stavrogine, nejvyšší Soudce, suďte mne, protože přišel soudný den!“

Terazky domluvil a čekal na vynesení rozsudku nad sebou samým.

Stavrogin se usmál a pak k němu přistoupil a políbil ho na ústa tak, jak na ústa líbal Kristus své učedníky, Jeho vzkřísil Otec z mrtvých a umístil po své pravici.

Láska, naděje a víra zvítězila nad evropskými hodnotami, Boží království přišlo na tento svět, jehož jaderný konec právě nastal...