Poslední rozloučení s vlastním dítětem

V životě každého rodiče přijde ta chvíle, kdy se musí naposled rozloučit s vlastním dítětem. U nás jsme to zvládli, myslím, víc než důstojně

            Naše zlato dovršilo pátý rok svého života a tak nadešel onen, všemi rodiči toužebně vyhlížený čas, kdy nás mělo navždy opustit. Po dlouhém studiu všech možných facebookových pramenů jsme usoudili, že nejlepším mobilem pro naše dítě bude nejnovější ohýbací Samsung, protože děti rády pořád něco ohýbají, navíc se třemi objektivy, bez kterých se dnešní děti prostě už neobejdou.

            Slavnostně jsme nastrojili sebe i naše zlatíčko, pozvali babičky a dědečky, jakož i veškeré ostatní příbuzenstvo, a v tomto rodinném kruhu se naposled rozloučili s naším zlatíčkem.

            Původně měla pronést řeč na rozloučenou manželka, ale té se dojetím zadrhl hlas hned v první slabice, a tak jsem se musel řečnické role ujmout narychlo já.

            „Milé naše dítě,“ začal jsem, natáčen všemi přítomnými na jejich mobily, a bez váhání pokračoval dál, „právě jsi završilo pátý rok do života, znamená to, že za rok půjdeš do školy.

            Jsi už velké, a proto nemá smysl, abychom si tě dále přivlastňovali, teď už nenáležíš nám, ale oné tajemné síle, která již zcela ovládá naše životy, síle, proti které jsme zcela bezmocní.

            I kdybychom si tě chtěli ještě nastokrát nechat, i kdybychom ne na stokrát, ale na tisíckrát chtěli na tebe nějak výchovně působit, není to možné, protože není možné, aby pětileté dítě ještě nemělo mobil, je to naprosto vyloučeno z mnoha a mnoha důvodů, v neposlední řadě i z toho, že sotva bys mohlo chodit do školky, jež je, jak, známo, poslední rok povinná, bez mobilu.

            A co teprve ve škole, do které, jak už bylo řečeno, budeš za rok chodit?

            Jak tam bys ses chtělo učit, jak tam bys chtělo fungovat bez mobilu, jak tam by ses chtělo začlenit do třídního kolektivu na sociálních sítích, nemajíc mobil, jsou bez něho nabarveným ptáčetem?

            Dáváme ti dnes tedy do rukou tvůj první mobil. Ztrácíme tě sice tím navždy, ale ztrácíme tě pro tvé dobro, náš smutek z toho musí přebít hřejivé vědomí vzorně a poctivě splněné rodičovské povinnosti, protože mobil, který ti dnes dáváme, je ten nejlepší možný a to nejen proto, že je ohýbací.

            Ano, plníme dnes svoji posvátnou rodičovskou povinnost, dáváme ti tvůj první mobil a věříme, že tě bude věrně doprovázet životem tak, jako jsme tě věrně až do této chvíle doprovázeli my.

            Miluj tento svůj mobil, pečuj o něj s největší láskou, protože od této chvíle nebude pro tebe existovat už nic jiného než jen on. Budeš s ním usínat, budeš se s ním probouzet, nebudeš myslet na nic jiného, nedáš jej z ruky, budeš na něj bez přestání hledět, zkrátka a dobře, bude pro tebe vším, bude pro tebe potvrzením, a to nejen úředním, tvé existence, kdežto nic jiného pro tebe již nebude existovat, včetně nás, respektive, bude všechno pro tebe existovat jen skrze tvůj mobil.

            Brzy se staneš digitálním dementem s poruchami poznávání a sníženými mentálními schopnostmi, dementem, který bez mobilu nemůže vydržet ani sekundu, tvůj mozek bude vymýván tisíckrát důkladněji, než ti ho dosud vymývaly Zprávičky na ČT, ale my nijak proti tomu nezakročíme, jak bychom taky mohli, kdyže nemáme na tebe již nejmenšího práva?

            Tvůj život se nyní již nebude odehrávat v rodinném kruhu, ale na sociálních sítích, sociální sítě budou tvá rodina, jež tě bude vychovávat, a když přece jen jakousi zvedneš oči od mobilu a popatříš na nás, bude to, jako bys hledělo na cizí, zcela neznámé lidi.

            Ale co více si může dobrý rodič přát?

            Vždyť cílem každého musí být, aby své dítě vypravil co nejlépe do života, to jest, aby ho učinil co nejvíce konkurenceschopným, a sotva jsme ti mohli pořídit lepší mobil.

            Věř nám, naše milované dítě, že jsme na tebe právem pyšní a hrdí, když držíš v ruce nejnovější, navíc ke všemu ještě ohýbací mobil, a věř nám, že uděláme všechno proto, i když už pro tebe nebudeme existovat, aby mobil, který budeš držet ve své ruce, byl vždy ten nejlepší možný na trhu!

            Jen ať všichni na facebooku vidí, že naše zlato má ten nejlepší mobil!

            Ztrácíme tě dnes navždy, tvé úsměvy, tvé šťastné pohledy už nebudou patřit nám, ale tomu, co spatříš na displeji svého telefonu, ale sotva může být pro rodiče, již myslí své rodičovství vážně, šťastnější den než tento, den posledního rozloučení s jejich dítětem!

Tady ho máš, svůj první chytrý mobil.“

            Po celou dobu mého proslovu hledělo naše zlato na mobil, který jsem držel v ruce. Když jsem mu ho podával, vytrhlo mi ho z ruky.

            Kdybyste viděli, jak se mu rozsvítily štěstím oči, protože někteří jeho vrstevníci ve školce už mobil měli.

            I tchyně, která mne jinak nemusela, a která do mne bez přestání na sociálních sítích ryla, mne uznale poklepala na rameno: „Dobře jsi vychoval mé vnouče!

            Ani ti nepoděkovalo, jak je šťastné, že má mobil.

            Ale nezapomeň, že jste ho neztratili jen vy, ale i my, jeho prarodiče.“

            Nebyla by to tchyně, aby si nerýpla.

            Ale já jsem si to nenechal líbit.

            „Ale maminko, co to vykládáte?

            Vždyť mu můžete teď kdykoliv zavolat, když má mobil, nebo s ním komunikovat přes WhattsApp.

            Vy jste ho teď neztratili, ale získali,“ opáčil jsem s nejsladším úsměvem a dodal, „ale teď už maminko promiňte, sama vidíte, že nemám čas, protože to musím dát na facebook.

Přece byste sama nechtěla, abychom to neměli na facebooku.“

Vytáhl jsem svůj mobil a začal po něm hbitě přejíždět, tchyně sklapla, ony ty chytré mobily opravdu nejsou někdy špatná věc.