Porubský baraba nelže, jenom často mění názory

Už prezident Zeman tvrdil, že jen blbec nemění názory a porubský baraba blbec není, to určitě ne. Když nebyla mobilizace v březnu, a nebude ani v květnu, tak určitě bude v červnu!

            Mnozí se těšili, že brzy po prezidentských volbách bude mobilizace a oni vítězně pomašírují na tancích v nekonečných kolonách až do Moskvy, aby tam vyrabovali Kreml a znásilnili Marju Zacharovovou, tu čupr blondýnu.

            Proto taky volili Pavla a ne Babiše, nebo dokonce Baštu.

            „Babiš je diplomat, Bašta taky, ti vyjednají s Putinem mír. Musíme volit Pavla, on je generál, on nás zatáhne do války!“ říkali si váleční štváči a tak volili Pavla, mnouce si své zakrvavené ruce, „tak a v březnu bude mobilizace, a když ne v březnu, tak nejpozději v květnu!“

            Jenže uplynul březen a mobilizace nikde. Stejně taky rychle utekl duben, nastal máj, lásky a pravdy čas, a mobilizace pořád nikde!

            Pavel sice stihl ožebračit důchodce, když jim zvýšil důchod jen o pár mizerných stovek, stačil vydat vlastní známku, kterou obšlehl od Warhola jen proto, aby na známce nevypadl jako Zeman, ale slíbená mobilizace nikde!

            To se ví, že to mezi válečnými štváči vyvolalo obrovskou bouři nevole!

            Svolali mamutí demonstraci Česko proti míru na Václavák a tam, mávajíce ukrajinskými a americkými vlajkami, skandovali: „Demise! Demise! My chceme válku!“

            Ale prezident Pavel nejenže nepodal demisi, ale ani nevyhlásil všeobecnou mobilizaci!

            Nejvíce špatný z toho byl Ladik. Úplně kvůli tomu ztratil chuť k jídlu, přestal žrát, ztrácel se před očima, neprůstřelná vesta, na kterou si vysomroval před porubským nádražím, na něm jenom plandala.

            „Kurva, tak jsem se těšil, že se zadarmo podívám do Ruska! Ale ta generálská, zrádcovská svině ze mě udělala občana druhé kategorie, ani mě nemobilizuje, abych mohl bránit vlast se zbraní ruce, protože jak budu zmobilizovaný, tak už nebudu civilista a civilistům zbraně do ruky nepatří!“ naříkal Ladik celý vyhublý, že není mobilizovaný, jak mu Pavel slíbil.

            Ale my starší víme, že na tom nic nového není. To už starý Beneš v osmatřicátém mobilizoval a pak se šlo za týden domů, protože nás Andy Warhol prodal Hitlerovi za plechovku fazolové polévky.

            „On to má být asi předstupeň toho, že my ani žádného prezidenta nemáme, protože ten náš vůdce sedí v Bruselu, jmenuje se Uršula a má deset děcek. To ona nás bude mobilizovat do války proti Rusku. Ale ne v květnu, ale až v červnu, dvacátého druhého, protože se chystá Barbarossa II., která se začne zinscenovaným dronovým útokem na Kreml,“ snažil jsem se utěšit Ladika, protože slibem mobilizace nezarmoutíš.

            Zabralo to!

            „Barbarossa II.?“ zavýskl Ladik a vrátila se mu chuť do jídla.

            Sláva Bohu, sláva Ukrajině, že Ladik žere jako dřív, protože v červnu bude mobilizace!

            Jinak byl na západní frontě klid…