Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

            Lidé o mně říkají, že jsem polointeligent.

            Mýlí se ovšem náramně, protože vypadám mnohem inteligentněji, než ve skutečnosti, té jedině správné, jsem.

            Zkuste vařit vejce na tvrdo asi hodinu a budete mít přibližně poloviční představu o mé natvrdlosti.

            Ale zase tak špatně na tom nejsem, nemyslete si.

Když mám dobrý den, tak zvládnu i jednoduché manuální práce pod dohledem zkušené osoby.

Například jako teď, když béřu do své ruky pero (na náhodném řazení slov do zcela nesmyslných vět není přece vůbec nic obtížného) a pod dohledem zkušené osoby píšu tento polootevřený dopis:

„Vážený pane Ing. nevěřící Tomáši Vyorale!

Omluvte mne, prosím, za to žertovné oslovení, jež je pro tuto příležitost nejspíše zcela nevhodným a které je dost možná v příkrém rozporu s Vaším, ovšemže skutečně svobodomyslným smýšlením (ale možná taky ne).

Ale chci Vám říct, respektive napsat, že si Vás ve všech možných ohledech zcela vážím právě proto, že jste nevěřící. Ano, cítím s každým dslším Vaším článkem, že si Vás vážím zcela víc a víc. Já, přiznám se, nedokázal bych nevěřit, tak jako nevěříte Vy. V mé povaze je něco naivního, důvěřivého, že skočím snadno komukoliv na lep.

Mí známí si často proto ze mne často délají žerty (omlouvám se za jejich trochu hrubší slovník, to víte, spodních deset miliónů): ,Hej ty, ty bys věřil i tomu, že až vychcípají naši rodiče, a prarodiče, tak se nám povede lépe!?

No a já jim na to dosud říkal: ,Správně, přátelé, věřil. Tak jsem natvrdlý, s prominutím!?

Ovšem na svou omluvu musím přece jen říct, že člověk, žije v zajetí všelijakých, nebojím se říct, myšlénkových, stereotypů, a natvrdlý člověk, jako já, tím více.

Například jsem si zvykl na myšlénkový stereotyp, který je vyjádřen následujícím tvrzením: ,Pokud proběhnou demokratické volby a přímá volba prezidenta úspěšně bez jakýchkoliv mocenských represí a intervencí apod., ať už se nám jejich výsledek líbí anebo nelíbí, pak pro svobodomyslného člověka dopadly dobře.?

Toto tvrzení vyslovil nejspíše člověk, který objevil jakési společenské zákonitosti, nebo rovnou geniálně definoval pojem svobodomyslnosti.

Svobodomyslný je ten člověk, pro kterého dopadnou každé volby dobře bez ohledu na jejich výsledek.

Ale není to jen náš přelud, který se stává skutečností jen tehdy, vyhraje-li ve volbách ta strana či ten kandidát, pro kterého jsme hlasovali?

Protože skutečně svobodomyslný člověk, to jest takový člověk, pro kterého by volby dopadly dobře při jakémkoliv výsledku, by neměl nejmenší důvod k volbám chodit, ba právě naopak, protože takový člověk by si musel říct: ,Když to, dejme tomu, hodím Babišovi, ne Kalouskovi, tak to bude znamenat, že nejsem svobodomyslný, jelikož upřednostním Babiše před Kalouskem, čili tím dám najevo, že když vyhraje Kalousek, tak to bude špatně!?

Z toho je zřejmé, že svobodomyslný člověk by měl buďto volit všechny kandidáty, nebo by neměl volit nikoho, aby v každém případě mohl říct, volby dopadly dobře, ať už dopadly jakkoliv, a on tak dokázal sobě i svému nejširšímu okolí, že je skutečně svobodomyslným.

Ale lze být skutečně svobodomyslným při současném systému voleb, kdy mezi sebou soupeří jednotlivé politické subjekty, rozdělující tímto svým soubojem společnost na své přívržence a odpůrce?

Oč je, například svobodomyslnější volič Zemana než populistického Drahoše, pro něhož by v případě vítězství (ovšemže čistě hypotetického) Drahoše chtě, nechtě dopadly volby taky špatně, protože jinak by přece volil Drahoše, nebo nevolil vůbec, věda, že ať volby dopadnou jakkoliv, dopadnou pro něj, svobodomyslného člověka vždy dobře, ptám se?

K čemu jsou ale potom takové volby, když jednak rozdělují společnost na jednotlivé, navzájem znepřátelené tábory stoupenců té či oné politické ideje zastoupené těmi či oněmi politiky, a jednak evidentně omezující svobodomyslnost voličů?

Takové volby jsou evidentně kontraproduktivní, neboť nás připravují o naši svobodomyslnost.

Jediným východiskem je tedy žádné volby vůbec nepořádat, nebo snad pořádat jen takové volby, kde by byla jednotná kandidátka a tedy volby by za všech okolností dopadly dobře. 

Demokracie je sice volná soutěž politických idejí, ale i ze všech těchto idejí, může být jen jedna idea skutečně dobrou, například idea řídit stát jako firmu. Tudíž je nesmyslné, aby všechny ostatní, evidentně nesprávné politické ideje ohrožovaly tuto správnou ideu v jakési pofiderní politické soutěži!

Ach ta moje nešťastná grafomanie!

Místo toho, abych se tady vyznával z nezměrného obdivu k Vám, vážený nevěřící Tomáši, rozepisuji se o hloupostech, které se honí v mé natvrdlé hlavě!

Obdivuji Vás a chci Vám říct, abyste se nějakým pitomým elitářem příliš neznepokojoval. Ten člověk reprezentuje už jen odumírající kávovou skvrnu na čistém štítu našeho národa. Za pár let ani prašivý pes po této menšině neštěkne, lísající se k nohám nás, skutečně svobodomyslných vítězů voleb.

Ta svoloč sama se udusí svými zvratky, zanikne přirozenou cestou, proč se takovými lidmi vůbec špinit?

A kdyby přece jen nezašla na ubýtě, kdyby pořád otravovala vzduch svým hnilobným puchem, tak ji pošleme sami na smetiště dějin demokratickým referendem.

Ať žije přímá demokracie!

Ať žijí referenda!

Když to bude třeba, tak odvoláme i Okamuru, i Zemana (ovšem ti samozřejmě, by jako rození demokrati okamžitě odstoupili sami ve chvíli, v níž by jejich svobodomyslnost klesla pod přípustnou hodnotu)!

Tamten elitář a jemu podobní se už jen zmítají ve smrtelné křeči. Klidně jim to dopřejme, chtějí-li si hrát na svobodomyslné, už to nebude dlouho trvat, v lednu jim pořádně vyprašíme ty jejich bobří a norkové kožichy.

Vážený pane Ing. nevěřící Tomáši Vyorale, jsem stejně jako Vy proti prvoplánovému rozdělování společnosti na svobodomyslné/je  a ty ostatní, nesvobodomyslné/ nás, jsem jednohlasně proti projevům  natolik sklouzávajícím k elitářství (kdy je každému, kdo volí jinak, srdečně přáno, aby mu praskla žilka), jsem jednomyslně proti aroganci (po demografické proměně bude líp), a v neposlední řadě jsem i proti překrucování principů demokracie (kdy je diktatura referend drze ztožňována s jakobínskou diktaturou pracujícího lidu).

Jsem upřímně rád, že mi nyní v hlavě jako rajská hudba znějí Vaše slova, jež jste vyřkl na adresu adresáta Vašeho otevřeného dopisu: ,Chtějí občanskou společnost, tak jim v tom pomozme!?

S pozdravem Ing. Karel Trčálek, PhD. (tento titul je falešný).“

Polootevřený dopis byl dnes adresátovi zaslán tichou poštou.