Politik z TOP 09 šíří konspirační teorii, že Jaroslava Kuberu na Hradě otrávili

Nakolik je morální či nemorální šířit konspirační teorii, že Jaroslava Kuberu na Hradě otrávili? Asi tak morální či nemorální, jako je morální či nemorální chování obyvatel Hradu

            Na Hradě vaří dobře, tamní kuchyně je vyhlášená, spousta lidí tam chodí jedině kvůli ní, jelikož dobře ví, že si na Hradě pošmákne jako málokde

            A nejinak tomu bylo i při novoročním obědu pana prezidenta s předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny, jehož jednotlivé chody šly za sebou, podle výpovědi pana prezidenta na policii, v tomto pořadí: „Hovězí vývar s játrovými knedlíčky, jehněčí kotlety v čabajkové krustě se šťouchanými brambory, domácí makové koláčky (od paní Ivany).“

            K pití měli naši jedlíci kávu, čaj, ale taky Tramín červený 2017, pozdní sběr (Vinařství Blatel, Blatnice pod Svatým Antonínkem) a Merlot 2016, pozdní sběr (Vinařství Zapletal, Velké Bílovice).

            Všem náramně chutnalo a to, co se nesnědlo, si vzal kancléř Mynář, jenž byl taky přítomen, pro své prase, smutně poznamenávaje: „Snad mu bude chutnat, od Vánoc cosi špatně žere, mám strach, aby mu něco nebylo, jestli mi ho někdo, asi bývalý švagr, neotrávil.“

            Když bylo sklizeno ze stolu, chtěl si předseda Senátu, jak měl ve zvyku, opět zapálit. Ale než si stačil krabičku cigaret vytáhnout z kapsy, nabídl mu cigaretu pan prezident.

            „Vezmi si, Jardo, ode mě, to bys mi neudělal, jsme přece přátelé,“ podával předsedovi Senátu ještě nenačatou krabičku cigaret.

            „Díky, ale co je to za značku tu vůbec neznám?

To jsou nějaké ameriky, že na sobě nemají vůbec žádný nápis?“ zeptal se předseda Senátu pana prezidenta.

„A víš, že ani nevím?

Našel jsem je na Vánoce pod stromečkem,“ odpověděl pan prezident a sám zapálil předsedovi Senátu cigaretu, dodávaje, „chutná ti?“

„Není špatná,“ odpověděl předseda Senátu a zeptal se, vyfukuje blaženě dým, „a ty si nezapálíš?“

„Hned, hned si zapálím!“ řekl pan prezident, ale kupodivu si nevzal cigaretu z krabičky, kterou nabídl předsedovi Senátu, tu schoval totiž do levé kapsy svého saka, ale z krabičky, kterou vytáhl z pravé kapsy, a kde už byly jen dvě cigarety, „máš oheň?“

Předseda Senátu oheň měl, a tak i pan prezident mohl nábožně vdechovat tabákový kouř.

Chvíli tak labužnicky beze slova kouřili, ale pak se předseda Senátu zeptal pana prezidenta: „Jdeš v pátek taky na tu oslavu čínského nového roku?“

„Asi ne, raději si místo toho přečtu nějakou knihu v Lánech. Mám jich tam spoustu, všude jsou jen knihy, doktor mi napíše omluvenku, abych tam nemusel,“odpověděl pan prezident a zeptal se, „a ty tam jdeš?“

„Jo, i se ženou. Proč bych tam nešel?“ odpověděl předseda Senátu.

„Dobře děláš, že tam jdeš,“ přikývl pan prezident a dodal, „pozdravuj tam ode mne. Jo, a mám pro tebe nějaký dopis, nevím, proč to přišlo sem na Hrad. Díky za návštěvu a někdy se zase stav, a hlavně se nenechej otrávit hlupáky, co nikdy nic nedokázali.“

Pan prezident předal předsedovi Senátu skutečně nějaký dopis. Pak za pomoci kancléře vstal a praštil, jak se na pana prezidenta sluší, předsedu Senátu po hlavě svojí hůlkou, ale jen jemně, jako by se s ním loučil už jednou provždy, ale říká se přece, že prognostici vidí do budoucnosti, proč by do ní nemohl vidět i pan prezident?