Pokus o další různobarevnou revoluci, který kavárně nevyjde. Díkybohu!

Myslím si, že to, co tito lidé organizují, hlavně v Praze, je přímo hazard a vymývání mozků, zejména mladým lidem. Mám dojem, že někteří občané si demokracii si vysvětlují po svém. Strefují se do Babiše a sami jsou daleko horší

            Nikde se člověk toho nedozví tolik, jako na sjezdu na obecních blbců. Proto, když jsem zničehonic zatoužil rozšířit si své obzory, vyrazil jsem i já na sjezd obecních blbců, abych pochytil trochu toho selského rozumu, předstíraje, že jsem jeden z nich.

„Je to zajímavé.

Lidé vyjdou ulic, ačkoliv ulice nejsou vůbec  určeny k vycházení, nýbrž toliko k tomu, aby souvislé bloky domů držely pohromadě.

A ještě zajímavější je to, že lidé vyjdou do ulic, když už do nich vyjdou, ne proto, aby dávali najevo svůj strach mlčením, ale aby protestovali proti establishmentu, který zvolila chabá pětina národa.

Chápete to?

Neprotestují proti nemravné reportáži, kterou udělali novináři s duševně nemocným člověkem, ani je nenapadne, aby proti tomu protestovali!

Oni protestují proti něčemu jinému.

Chápete to?“ pronášel ve svém projevu závažné myšlenky a kladl zásadní otázky jeden z obecních blbců.

„To bude jistě ta barevná revoluce!

Co jiného by to mohlo být!“ zvolal další obecní blbec, aby až pak požádal o slovo.

„Na celou tuto nemorální absurditu, schvalovanou a prosazovanou revolucionáři, bych odpověděl asi takto,“ zaregoval další obecní blbec a, když se náležitě podrbal na hlavě, dodal, „prezident Zeman se chová stádotvorně!“

            To vyprovokovalo dalšího obecního blbce, oblečeného do vaťáku, k sentenci: „Teď když Šilerová udělá rozpočet minus 40 mlrd. tak všichni chytráci řvou, že to je špatně. Přesto, že na konci roku, může být rozpočet vyrovnaný.

Jen hlupák si neudělá reservu!“

            Potlesk, který tento obecní blbec sklidil, byl tak bouřlivý, že jsem po takovém potlesku zatoužil i já.

            Prodral jsem se davem obecních blbců, až k řečnickému pultu a zahřímal: „Strach vyvolávaný opozicí je nezodpovědné revoluční jednání, které není v zájmu našeho státu a našich lidí, protože jinou vládu sestavit nelze a dokonce s těmi, kteří dnes revoluci dělají, je dost problematické počítat pro onu národní jednotu a obhajobu našich národních zájmů, které byly shora řečeny a které jsou pro budoucnost důležitější než kauza Čapí hnízdo!“

            Ale obecní blbci se nedali obalamutit.

            „To není blbec, ale intelektuál!“ rozkřičeli se a začali po mně házet pětitisícovky s Masarykem, aby mi dali za vyučenou, „ty tzv. slušné volí ti, kteří hledí na povrchní věci!

Bohužel jsou to intelektuálové!

Protestovat proti konkrétním věcem není revoluce, revoluce je protestovat proti demokracii jako systému tím, že neuznávám demokraticky zvolené politiky a chci je shodit do žumpy!“

Bránil jsem se tomu řevu srdnatě, ale pak se podařilo jednomu obecnímu blbci trefit mě pětitisícovkou s Masarykem rovnou do otevřené huby a tak mě spolehlivě umlčet.

Když mě umlčeli, vrátili se blbci ke svému sjezdovému rokování a jestli omylem nezmoudřeli, tak rokují dodnes.