Podle prof. Halíka byl al-Bagdádí něco jako salafistický Jan Žižka

Ktož sú boží bojovníci a Alláha jeho, křičte Allahu akbar, a úfajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte. Alláh vám za škody stojí, stokrát viec slibuje, pakli proň život složí, věčný mieti bude! 

            Vůdci Islámskému státu al-Bagdádímu dostalo se po smrti zaslouženého trestu, neboť bylo řečeno, že kdo s čím zachází, tím taky schází!

            Nejenže v očistci jeho duši rozzuření archandělé oholili, takže obáváný islamista al-Bagdádí, respektive jeho duše, vypadal najednou jako miminko, ne-li rovnou jezulátko, ale taky jej navlékli do ženských šatů a nalíčili tak, že by se mohl rovnou zapojit do kampaně meetoo.

            Nebohý al-Bagdádí vypadal tak směšně, to jest, jako ženská, že i rozzuřené anděly přešel všechen jejich hněv a dali se do svého zvonivého, bezpohlavního smíchu.

            „Hihihi!“ hihňal se archanděl Gabriel.

            „Chichichi!“ chichotal se archanděl Michael.

            „Checheche!“ chechtal se archanděl Uriel.

            „Chachacha!“ řehnil se archanděl Rafael.

            „Hahaha!“ chlámal se archanděl Chamuel.

            „Hehehe!“ tlemil se archanděl Haniel.

            „Chichichachahehe, hihihahahehe!“ smál se i archanděl Azrael!

            Přivábeni archandělských smíchem přilétali do očistce všemožní cherubové a serafové a spatříce oholenou, nalíčenou a do ženských šatů převlečenou duši al-Bagdádího, dávali se rovněž do smíchu, takže to v očistci nevypadalo jako v mučírně, ale jako v nějakém ženském klášteře plném veselých řeholnic krev a mléko.

            Na potrestání takového darebáka, jakým al-Bagdádí byl, je však i andělský smích málo, taková zrůda musí bezesporu trpět ještě víc. A tak, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, dostavil se do očistce i sám Kristus, nejvyšší soudce a vytáhl si al- Bagdádího duši, která tak vůbec nedostala šanci očistit se v mukách od všech svých hříchů, před svůj nebeský trůn, aby jej mohl soudit, přičemž přísedícími mu byli Otec a Duch svatý.

            „Pro takové jako ty, je i očistec málo. Nemá smysl, aby ses tam rochnil jako prase do toho dne a hodiny, kdy přijde konec světa a z ničeho nezůstane kámen na kameni, kterýžto den a hodina je známa toliko mně,“ řekl Kristus a pokračoval, „dopustil ses mnoha zločinů, ale největší ze všech tvých zločinů je ten, že jsi chtěl vybudovat na zemi boží království, kterážto pravomoc, jak známo z Písma svatého, náleží jen mně.

            Ano, toliko já mohu vyvražďovat celé národy a celá pokolení, jak to správně predikoval svatý Jan ve svém nedostižném Zjevení a mohu tak činit, protože se mnou přichází na svět, všimni si, že už nejméně podruhé, i sám bůh, to jest můj Otec.

            Je to tak, Otče?“

            Kristus se obrátil na Otce, který přikývl: „Tak jest, staniž se vůle má, jak v nebi, tak na zemi!“

            „Tak vidíš!

            Sám jsi to slyšel!

Vraždil jsi ve jménu boha, ačkoliv jedině já mohu pást národy železnou berlou.

            Proto zasluhuješ ten nejpřísnější trest!“ řekl Kristus a vybuchl spravedlivým, protože božím hněvem, „já ti dám dvaasedmsesát čistých panen, ty prase!

            Smilnit beztrestně v ráji, to dovede každé hovado!

            Těšil ses, že nebudeš dělat nic jiného než jen celou věčnost šoustat a mít z toho jen rozkoš?!

            Na to zapomeň ty, čubčí synu!

            Navěky budeš skřípat zuby a proklínat den, kdy tě tvoje matka přivedla na svět, protože ještě teď nechám na tebe sestoupit Ducha svatého, protože ještě teď, v této sekundě věčnosti tě za trest učiním svatým a ještě teď, dřív, než dopadne kapka vody na zem z převrhnutého džbánu, tě zavřu do božího království, ale ne do jen tak nějakého božího království, ale do božího království katolického!

            Tam budeš sice taky šoustat a smilnit a přežírat se, ale tak že se ti to všechno v mžiku zhnusí natolik, že se budeš hnusit i sám sobě, budeš se hnusit sám sobě a tento hnus bude bez přestání sílit, ale protože budeš žít věčně, bude i tento tvůj hnus ze sebe samého věčný a nekonečný, takže ty, věčně živý, budeš závidět mrtvým, navždy zatraceným!

Odsoudil jsem k tomu Žižku, odsoudím k tomu i tebe!“

            „Milost!

Já už to nikdy neudělám“ zaúpěl nebohý al- Bagdádí, protože co může být pro muslima větší trest než být katolickým svatým stejně jako Wojtyla a proto skončit v křesťanském nebi?

Ale Kristus, jindy tak milosrdný, sám se obětující pro lidi, byl tentokrát neoblomný.

„Amen!“ zvolal, a jak řekl tak se i stalo, a proto dnes, na všechny svaté, oslavujeme nejen svatého Žižku, i vůdce Islámského státu sv. al-Bagdádího, kterého sám Kristus učinil světcem, aby jej tak spravedlivě potrestal trestem nejtěžším za jeho hříchy a zločiny.