Poděkování panu Nožičkovi za jeho pochvalný článek o České televizi

Sluší se za poctivou, dobře odvedenou práci poděkovat, vždyť právě to, poctivou a dobře odvedenou práci, potřebuje naše republika nejvíc

            My, nejlepší sportovci, jsme i proto nejlepší sportovci, že dokážeme přiznat prohru, uznat, že je někdo lepší než my, a tak by to ve sportu mělo být vždy a všude.

           Jsem proto rád, že můžu mezi námi, nejlepšími sportovci konečně přivítat i pana Nožičku, který tak příjemně překvapil, navzdory letošnímu podivnému létu, svým článkem o České televizi, v němž nejen uznává svou prohru (ještě jednou za to velká pochvala), ale i mě, notorického neplatiče koncesionářských poplatků České televize, nazval, aby toho nebylo málo, uvědomělým a já uvědomělým jsem, což dokazuje i následující dialog u televize.

            OBJEKTIVNÍ KRITIK  ČESKÉ TELEVIZE: „Ta programová skladba České  televize je tak mizerná, že se raději otrávím čpavkem!“

            TRČÁLEK: „Drž hubu, nebo ti ji rozflákám jako Olšerovi!“

            OBJEKTIVNÍ KRITIK  ČESKÉ TELEVIZE:: „Mluvím-li o kvalitě České televize, cítím vždy na patře odporně sladkou pachuť hnilobného rozkladu!“

            TRČÁLEK: „Drž hubu, nebo ti ji rozmlátím jako Olšerovi!“

            OBJEKTIVNÍ KRITIK  ČESKÉ TELEVIZE: „Česká televize se nikdy nezlepší, dokud nebude jejím ředitelem Veselý!“

            TRČÁLEK: „Drž hubu, nebo ti ji rozmlátím jako Olšerovi!“

            OBJEKTIVNÍ KRITIK  ČESKÉ TELEVIZE:: „Koncesionářské poplatky České televize jsou skrytou formou znárodnění majetku občanů České republiky!"

            TRČÁLEK: „Drž hubu, nebo ti ji rozbiju jako Olšerovi!“

            Myslím, že další důkazy mé uvědomělosti a ovšem taky mé „úrovně“, není třeba už podávat, jedna nula pro pana Nožičku!

            A že je pan Nožička rusofil?

            To nevadí, protože já jsem ještě větší rusofil než on. Vždyť mým suverénně nejoblíbenějším sportovcem (o kosmonautech ani nemluvě) osmdesátých let je sovětský moderní pětibojař Starostin, kterého jsem poprvé zaregistroval právě na LOH v Moskvě 1980.

            Pamatujete na jeho souboje s Maďarem Miszérem?

            To bylo opravdu maso, které se táhlo jako červená niť celými, jinak tak fádními osmdesátými roky, kdy se ve sportu toho zase až tak moc nedělo, nepočítáme-li bratry Pospíšilovi a naše skibobisty, ať už muže, nebo ženy.

            Teprve na počátku devadesátých let vystřídal u mě Starostina, co se týče obliby, Jarda Jágr, jehož příjmení se rýmuje se slovem lágr, ale už ne lógr. To je určitě škoda, protože s tím by se daly dělat divy, hotové zázraky, bohužel, ale co naplat, každý jsme nějaký, a Jarda Jágr je ten poslední, kdo může za to, že se jeho příjmení nerýmuje se slovem lógr.

            Ale proč o tom všem píšu?

            Protože si nemyslím ani trochu, že by pan Nožička, a myslete si teď o mně zase vy, co chcete, nebyl natolik inteligentní, aby tomu, co píše, opravdu věřil, ba dokonce nepochybuji o tom, že se tomu všemu, co píše, nejednou sám srdečně zasměje.

            A to se mi na něm líbí a to si na něm cením, že dokáže psát to, čemu se sám musí smát, což je naprosto ideální stav, kterého se mně například dosáhnout zatím nepodařilo, takže dva nula pro pana Nožičku, což už je celkem drtivá výhra (a to raději ani nepočítám karmu).

            A Česká televize?

            Tož na tu je, pane Nožičko, nejlepší sekera, pořádný pantok. Samozřejmě není třeba rozmlátit rovnou televizor, stačí jen rozmlátit ovladač, abyste na ČT nemohl, v případě neodolatelného nutkání, třeba když běží zrovna 168 hodin, přepnout, i když samozřejmě otrocky platíte, na rozdíl ode mě, koncesionářské poplatky.

P.S. Ale přece se jen Vás trochu zlobím, protože zase manipulujete, mlžíte a dezinformujete.

       Máte to pořád zapotřebí?

      V diskuzi (byla samozřejmě jen jedna, nebylo jich několik, to vás, musím, nezlobte se, opravit), kterou zmiňujete ve svém článku, jsem přece jasně uvedl, že jsem ujel na kole i dvě stě padesát kilometrů pod deset hodin a Vy o tom ve svém článku ani slovo! 

Nezlobte se na mě, ale to je prostě prasárna!

Na nic víc nemyslím než jen na to, jaká je to od Vás prasárna...